Tajnosti přírodní rezervace Franz-Franz
Turistické cíle • Příroda • Přírodní památka
Možná, že vám už ten název Franz-Franz vyloudí na tváři pobavený úsměv a vy se zamyslíte, proč nese zrovna tohle jméno. Ale na složenině křestního jména plus stejného přijmení není nic divného. Určitě vám není neznámý např. ing.Pavel Pavel, který vyřešil záhadu pohybu soch Moai na Velikonočním ostrově anebo čtenářům díla E.Baina v mysli bleskne vzpomínka na 87.revír a postavičku detektiva jménem Meyer Meyer. A tenhle Franz-Franz ("Franta Franta") byl nejspíš nějaký německý havíř (anebo předák), který zde v potu tváře dobýval železnou rudu. Hlavním předmětem ochrany přírodní rezervace je sice podhorský smíšený les, jemuž dominuje jesenický modřín opadavý (ve společnosti smrků, jedlí bělokorých, klenů a buků) a stáří porostu dosahuje 150 let, ale pod korunami stromů se ve skalnatém terénu ukrývají vchody do velmi rozsáhlého a starého důlního díla. Tak starého, že se objevilo už v roce 1625 na Komenského Mapě Moravy. Kutat se tu samozřejmě začalo už dlouho předtím a dílo se jmenovalo St.Veit-Kotzian. Dnes v opuštěných štolách nalezlo svůj domov mnoho druhů netopýrů. Z roztomilých zvířátek (připomínajících myši, kterým narostla křídla), se zvláštní pozornosti těši vrápenec malý a netopýr brvitý. A právě jejich kolonie jsou v rezervaci Franz-Franz páté největší v republice.
Přímo do přírodní rezervace nevede žádná cesta, natož turistická trasa. PR zaujímá vrchol a severní a západní svahy zalesněné kóty 774 m, která je od jihu oddělena Čertovým sedlem od vrchu Pastviny a směrem k severu je vzdálena asi 400 m od Horní Moravice. Z obce do svahu s pastvinami vybíhá polní cesta a na jednom místě je od ní začátek rezervace vzdálen pouhých sto metrů. My jsme okolo rezervace procházeli při naší výpravě z Rýmařova-Janovic přes vrch Pastviny do Nové vsi a já samozřejmě neodolal a udělal si do její střední části menší odskok. Lesní svahy jsou zde bohužel místy zarostené tak, že jsou až neprůchodné, ale právě tady jsem narazil na část starého důlního díla. Kdo umí dobře číst v terénu, ihned pochopí, že ty propadliny a příkopy zde nevznikly náhodou, což mi vzápětí potvrdily dva nezajištěné vstupy do podzemí. Jak už jsem se zmínil, rezervace se rozkládá ve skalnatém terénu a já se tu potěšil i pohledem na větší, nejméně deset metrů vysoké rulové skalisko, které už tak tajemné lokalitě dodává ještě tajemnější nádech. (Různých skalních výchozů je v rezervaci pochopitelně víc. Ale ty štoly se zamřížovanými vchody, které lze vidět na několika fotografiích na netu, se zřejmě nacházejí až v nejsevernější části rezervace...)