Ticho Jezerní slatě

Tříjezerní slať

V duchu tak přemýšlím, co všechno už bylo napsáno o šumavských slatích, kolikrát už byly nazvány perlami, jak často byly přizdobeny nejrůznějšími přívlastky. Mylsí mi defilují slatě Jezerní, Chalupská, Pasecká, Mezilesní a spousta dalších, které v sobě skrývají jako velký poklad to, co člověka činí člověkem – živorodou vodu. Co už sporů se vedlo o to, která ze slatí je nejkrásnější, co nesmyslných soubojů se svedlo o pomyslné první místo. Stejně nikdy nemůže být určen jednoznačný vítěz. Vždyť podle jakých kritérií chcete to pofiderní pořadí posuzovat? Podle velikosti, podle objemu zadržované vody, bohatství fauny a flóry? Nesmysl! Vždyť každá šumavská slať je svým způsobem unikátní, neopakovatelná. A právě to činí každou z nich tak neopakovatelně kouzelnou! To jen my lidé chceme neustále něco porovnávat, v něčem soutěžit, ale přitom zapomínáme na to základní – na umění rozumět přírodě a chovat se k ní ohleduplně.

Nechci pokračovat v nekonečných sporech, jen Vás chci pozvat tam, kde se cítím spokojeně.. Samozřejmě bych velmi rád zabrouzdal do srdce Modravských slatí, vstřebával tichou krásu slatě Rokytské, Bukové nebo Cikánské. Respektuji však, že jsou ukryty a asi ne bezdůvodně v prvních zónách národního parku Šumava. Proto Vás raději zavedu na místo, které je mi ze všech šumavských mokřadů snad nejbližší. Tím je Tříjezerní slať, kterou naleznete přibližně 2,5 kilometru jižním směrem od známého šumavského střediska Modrava. Rozhodně bych Vás sem nezavedl uprostřed léta, ale takhle na jaře, kdy příroda ožívá svěží mladostí rašící zeleně, tu vládne po dlouhé zimě nekonečná radost ožívajícího světa volnosti i ticha. Nakonec ani podzim tu není k zahození. Nekonečná paleta barevných odstínů ožívá v listoví a jehličí okolní vegetace. Snad jen ta příměs lehké nostalgie nad odcházejícím létem tento roční čas odlišuje od bezstarostné rozjásanosti jara.

Na ploše 19 hektarů tu je toho k vidění opravdu dost. Jako typické šumavské vrchovištní rašeliniště nabízí Tříjezerní slať řadu vzácných rostlin, se kterými se seznámíte na 250 m dlouhé Naučné stezce procházející samotným srdcem rašeliniště. Logicky nemůže minout tedy to, co dává zdejšímu mokřadu název – tedy tři rašelinná jezírka. Snad proto, že je mezi třemi zpřístupněnými slatěmi (Tříjezerní, Jezerní a Chalupská) nejmenší, činí jí to tak báječně domáckou, jakoby důvěrně známou. Člověk nemusí být biologem, aby se mohl radovat z toho, že se tu daří borovici bažinné, bříze trpasličí, masožravé rosnatce okrouhlolisté a že podmínky pro existenci tu našla třeba i šicha oboupohlavná.V nadmořské výšce 1062 m.n.m.tu vyrůstá i klikva žoravina, borovice bahenní, borovice kleč či nejrůznější lišejníky a mechy. No a ze zástupců živočišné říše jmenujme alespoň šídla, vážky, a když budeme chtít být ještě konkrétnější, tak třeba dravou znakoplavku, žijící ve zdejším největším jezírku o rozloze 7 akrů a hloubce až 2 m.

Až tedy budete někdy mířit z Modravy na Javoří pilu, Poledník či Prášily nelitujte námahy a udělejte si odbočku do tohoto tichého šumavského místa. Šumění větru v korunách okolních stromů, zpěv ptactva i magicky se zrcadlící hladiny zdejších jezírek Vám jistojistě dají zapomenout na dnešní přetechnizovanou dobu a nechají vzpomenout časů, kdy se jen kousek odtud táhl pás hraničních zátarasů.