Tři kapličky u Velhartic
Západočeské Velhartice lákají hlavně na známý hrad proslavený Nerudovou baladou, v níž král Karel IV. s Buškem z Velhartic zasednou k dubovému stolu. Velhartice a jejich okolí ale nabízejí mnohem více. Třeba to mohou být tři nově zrekonstruované či znovuobnovené kaple v blízkém okolí Velhartic. Při procházkách k nim se návštěvník projde místní nádhernou zachovalou přírodou.
První z nich, kapli sv. Hildegardy, najdeme nedaleko osady Horní Staňkov. Z Velhartic tam můžeme vyrazit procházkou po červené turistické značce, která vede kousek údolím říčky Ostružná a pak stoupá vzhůru úbočím kopce Borek. A jde to samozřejmě i krátkou procházkou z osady Horní Staňkov. Po zhruba třech stech metrech je třeba ze značené cesty odbočit vpravo a dojít zachovanou alejí k cíli.
Kaple je svojí historií spjata se zámkem v Horním Staňkově. Nechal ji postavit JUDr. Gustav Schreiner, majitel tohoto panství. Vystavěl ji z otcovské lásky, k poctě své nejstarší dcery Hildy. Hilda zemřela předčasně jako osmnáctiletá. Kaplička pak byla postavena na místě, které měla ráda a kde si jako malá holčička často hrávala. Není divu, místo je to pěkné, za kaplí je nádherný výhled do kraje. Neví se, kdy přesně byla kaple vystavěna, bylo to někdy na konci 19. století. Kaple nese znaky novogotického slohu. Po válce byl majetek Schreinerům zkonfiskován. Kaple se dostala do soukromých rukou. Začalo tak její chátrání. Až nakonec z kaple zbývaly pouze obvodové zdi. Kaple ale byla stále v soukromých rukou. Naštěstí se ale tento pozemek podařilo podniku Lesy ČR vykoupit a byla zahájena rekonstrukce. Vzhledem k tristnímu stavu zbylého zdiva však musel být tento zbytek zdiva stržen a kaple byla vystavěna znovu na stejných základech dle dobových fotografií. Stavba tak mohla být v září roku 2017 vysvěcena. Myslím, že se dílo povedlo, okolí kaple bylo doplněno stolem s lavicemi a informační tabulí. Vzniklo tak klidné místo zvoucí k posezení. A ten kdo chce, se tady může zamyslet nad láskou rodičů ke svým dětem. U otce mladé Hildy, pana Gustava Schreinera, asi musel být nesmírný bol nad úmrtím své milované dcery, že neváhal a vynaložil nemalé prostředky k vystavění pietního místa k poctě své dcery.
GPS souřadnice kapličky sv. Hildegardy jsou N 49°15.34998', E 13°24.75000'.
Vraťme se teď k zajímavé osobnosti JUDr. Gustava Schreinera, šumavského Němce, který však svým vlivem přesáhl hranice regionu. Gustav se narodil na rodovém statku v Nemilkově v roce 1847. V Praze vystudoval práva. Svoji notářskou kancelář vedl delší dobu v Nýrsku, později v Plzni. Od roku 1890 však žil na svém vlastním statku v Horním Staňkově. Zde rozvíjel své sedlácké snahy. Byl znalec půdy, rostlinné výroby i chovu dobytka. Též měl na starost finanční záležitosti, zemědělský tisk i rolnické doplňovací vzdělání. Byl spoluzakladatel zemědělských spolků v německé jazykové oblasti. Činný byl i v oblasti kulturní. Byl členem mnoha spolků. Podporoval německé nemajetné studenty. Angažoval se i v politice. Nejvýše to dotáhl na c.k. ministra. V politice pak vystupoval jako reprezentant německých požadavků. Rok 1918 a jeho přiřazení německy mluvících oblastí k českém státu ho hluboce ranilo. Přesto však na Horním Staňkově zůstal a v roce 1922 tady zemřel. A tak jako jeho dcera Hilda byl pohřben v rodinné hrobce na velhartickém hřbitově. Z jeho osobních vlastností lze jmenovat nenáročný až odříkavý způsob života, duševní svěžest a výbornou paměť.
K další kapličce je možno vyrazit krátkou procházkou z Velhartic romantickým skalnatým údolím řeky Ostružná. Cestou mineme středověkou štolu, kamenný stůl, na kterém prý rád sedával Jan Werich, a poté i samotnou Werichovu chatu. Kousek za Werichovou chatou přejdeme přes silnici a dostaneme se tak na místo, kterému se říká Na Šlajfu. Šlajf je staré pojmenování brzdy. Při sjezdu z Hor Matky Boží se zde muselo šlajfovat, tedy brzdit a tomu toto místo vděčí za své jméno. Na Šlajfu dnes najdeme mlýn, pilu u tohoto mlýna a o kousek dále ruinu starého mlýna a nad ní kapličku.
Ruinu starého mlýna není možné pod silnicí přehlédnout. Bohužel se dnes jedná jen o jednu zeď. V minulosti to býval zlatorudný mlýn. Tento mlýn zde původně rozemílal žilný křemen s obsahem zlata, který se těžil v okolí. Pravděpodobně byl středověkého založení.
Bělostná kaplička sv. Ludmily a sv. Václava leží ve stráni nad ruinou mlýna ve stínu vzrostlých stromů. Kaple je pěkně opravena. V roce 2016 byla znovu vysvěcena a v polovině září, v době svátku sv. Ludmily, se zde konala první pouť. Poutě začínají u hřbitovního kostela sv. Maří Magdaleny u Velhartic, další zastavení se koná u kostela Narození P. Marie na velhartickém náměstí a pak se pokračuje ke kapličce sv. Ludmily, kde je sloužena mše svatá. Kvůli tomu zde bylo vybudováno podium a plno laviček pro účastníky poutí. Ačkoliv je toto místo kousek od silnice, je udržované a plné klidu. Určitě ho mohu doporučit ke krátkému zastavení.
Zasvěcení kapličky sv. Ludmile a sv. Václavovi vybízí k zamyšlení se nad rodinnými vztahy. Sv. Ludmila byla babičkou sv. Václava. V noci z 15. na 16. září roku 921 byla zavražděna na Tetíně. Její ostatky pak kníže Václav nechal přenést a uložit v chrámu sv. Jiří na Pražském hradě. Láskyplný vztah sv. Ludmily a sv. Václava je tedy patrný nejen z tohoto přenesení ostatků, ale i z jeho celého života. Babička Ludmila ho podle tradice učila nejen slovanskou řeč a písmo, ale předala i mu svoji křesťanskou víru, kterou dříve sama přijala.
GPS souřadnice kapličky sv. Ludmily a sv. Václava jsou N 49°16.00777', E 13°24.66565'.
Další příjemné zastavení na pěkně upraveném místě lze uskutečnit u další z velhartických kapliček. Tu najdeme u silnice mezi rybníkem Buškem a začátkem Velhartic, u mostu přes říčku Ostružnou. Jedná se jen o malou výklenkovou kapličku zasvěcenou sv. Janu Nepomuckému. Socha sv. Jana se nachází ve výklenku kapličky. Kaplička je pěkně opravena a vzorně je udržováno i její bezprostřední okolí.
GPS souřadnice kapličky jsou N 49°15.55393', E 13°22.96068'.
Od kapličky pak prudkou a neudržovanou pěšinou můžeme vystoupat k hřbitovnímu kostelu sv. Maří Magdalény. O zle na velhartickém hřbitově toho už bylo napsáno mnoho. Možná jen připomenu, že tajemný hřbitov byl inspirací K.J. Erbenovi k sepsání jedné hororové balady z Kytice, Svatební košile. Otisk velice negativních událostí mohou citliví lidé zakusit i dnes. Z tohoto důvodu je tedy pro mě příjemná kaplička sv. Jana Nepomuckého, která stojí pod kopcem právě ve směru jihovýchodním, tedy právě pod negativní částí hřbitova. Je pro mě jakýmsi vyvážením toho „negativního“ na velhartickém hřbitově. A ať už je někdo na tyto věci citlivý či není, věřím, že malá kaplička sv. Jana bude příjemným zastavením při procházce či pouze pěknou pastvou pro oči při projíždění autem kolem.