U pramene Vsetínské Bečvy
Kdopak by neznal naši „národní“ valašskou řeku Bečvu a také to, že se skládá ze dvou vodstev – Horní (Vsetínské) Bečvy a Bečvy Dolní (Rožnovské), jež spolu splynou až ve Valmezu? Odtud už řeka teče pod jednotným jménem přes Hranice, Lipník nad Bečvou a Přerov do Moravy, do níž se po celkové délce 120 km vlévá u Troubek.
Už málo se ale ví, že se oba její prameny nacházejí na temeni Vsetínských vrchů vzdáleny letem ptáka ani ne tři kilometry od sebe...
Tím prvním byl na mé túře pramen Vsetínské Bečvy, k němuž jsem z Bumbálky dospěl krátkým, jen asi půl kilometru dlouhým výstupem na Trojačku (938 m). Za vrcholem mne značená cesta svedla asi 200 m mírným svahem k rozcestníku a od ní už byl pramen jižním směrem vzdálen jen pár desítek metrů. Ukrývá se v nízké dřevěné boudičce se sedlovou stříškou, vedle stojí dřevěný sloup s dřevěnou cedulí oznamující její název, opodál pak lavička i nezastřešené tur.odpočivadlo. Ze zídky pod skrytým pramenem trčela ven trubka, z níž voděnka kupodivu i v tom dnešním horkém dni vytékala a po ochutnání jsem musel konstatovat, že má velmi lahodnou chuť.
Pramen Vsetínské Bečvy se nachází v nadmořské výšce 920 m a do soutoku s její rožnovskou jmenovkyní to má odtud (zaokrouhleně) 59 km!
A jak vlastně řeka Bečva ke svému tak trochu neobvyklému jménu přišla? Je jenom jiným výrazem pro pláč anebo brekot, neboť Valaši tento lítostivý projev lidské duše nazývají „bečením“ a řeka jim ho - zvláště když se rozvodnila a mívala nekalé spády - svým hukotem připomínala.