Uherský Brod - ulice Bří Lužů

Ulice tvoří v centru Uherského Brodu jakousi páteřní komunikaci, neboť spojuje v „nížině“ u Olšavy poblíž železniční trati položenou ulici Pod Valy a Dolní Valy se severněji a vysoko v kopci umístěným Masarykovým náměstím. Tím pádem je tato asi 300 m dlouhá tepna dosti svažitá. Shora dolů z ní nejprve směrem na východ odbočuje ulice Soukenická. O něco níž do ní vrstevnicově ústí ulice Pecháčkova a Tkalcovská, poslední křižovatku dole ve svahu dotváří ulice Seichertova a Za Dolním kostelem. Kromě dvou významných památek a řady zajímavých domů (některých i s obchody) se dole u hradeb nachází Hotel U Brány se stejnojmennou restaurací. V ní je hostům k dispozici 100 míst s tanečním parketem a venkovní zahrádkou, salonkem a cihlovou vinárnou. Po celý den je zde možnost objednat si z pestré nabídky jídel. Dalším gastro podnikem je na nároží Pecháčkovy ulice Jídelna u Dorotky (specializuje se na polední menu) a těsně před Masarykovým rynkem Občerstvení BOUDA s nabídkou rychlého občerstvení v podobě snídaní, obědů, zmrzliny a obložených mís.

 

Jak vidno – hlady ani žízní při prohlídce „ulice Bří Lužů“ nezemřeme, ale nás teď spíše bude zajímat, jaké turistické zajímavosti jsou na ní k vidění.

 

Tou první je úsek spodních nedávno renovovaných městských hradeb táhnoucích se od Hotelu U Brány směrem k západu.

 

Když byl Uherský Brod králem Přemyslem Otakarem II. v 13.století povýšen na královské město, stalo se po zbudování městského opevnění také významnou zemskou pevností. Původní jednoduché sestávalo z hradební zdi z lomového kamene, dosahující délky více jak 2 100 metrů, tloušťky bezmála dvou metrů a výše až deseti metrů. Hradba v podstatě obklopovala celý půdorys města a na každé světové straně vstup do něj umožňovala jedna brána. V první polovině šestnáctého století byly kvůli tureckému nebezpečí hradby zesíleny a obdařeny i dvěma nárožni baštami - Bílou a Vítkovskou. Což Broďané ocenili už roku 1605, kdy si na opevnění po třikráte zuby vylámali útočící bočkajovci. Švédům se je ale podařilo bez problémů prolomit a stejně ošemetná situace se zopakovala i za útoku uherských povstalců knížete Thokolyho. Po opravě pak hradby dokázaly odolat Turkům a Tatarům a roku 1704 dokonce i zuřivě útočícím kurucům.

V polovině osmnáctého století už opevnění ztratilo význam a ze zdiva tří stržených městských bran byla dostavěna věž farního kostela. Jediná zachovalá brána dnes tvoří vstup do Muzea J.A.Komenského.

Uherskobrodské městské opevnění bylo vystaveno z místního drolivého pískovce. Nedávno byly všechny zachovalé úseky hradeb vzorně zrekonstruovány, jenže kvůli nekvalitnímu lomovému kamení je zde třeba provádět pravidelnou údržbu.

 

Ve vzdálenosti jen 80 metrů od hradeb se napravo a výš nad ulicí vypíná nejstarší městská sakrální památka – kostel Mistra Jana Husa.

 

Je chrámem dvojlodním a již z dálky upoutá svou bělostně zářící fasádou. Jeho největší dominantou je vysoká a štíhlá hranolová renesanční věž, která k němu byla přistavěna Mikulášem Lorkem roku 1589. Původní gotický kostel zmiňovaný už ve 13.století a zasvěcený sv.Janu Křtiteli býval až do stavby toho nového na hlavním náměstí kostelem farním. Roku 1784 byl tento starý kostel odsvěcen a jeho interiéry sloužily různým účelům. Bohulibým snad mohly být sklady obilí i pozdější období, kdy do nich byla umístěna hasičská zbrojnice, méně ctnostým pak bylo ještě předtím využití chrámu na sklad munice. Od roku 1898 prostor boční lodi užívalo městské muzeum. Roku 1920 chrám přešel do rukou Československé církve husitské, která jej zasvětila Mistru Janu Husovi a následně jej celý zrekonstruovala. Při opravách byly na stěnách interiéru odkryty cenné fresky pocházející ze 14. a 15.století.

 

Při procházce ulicí se možná nejeden z nás zamyslí nad tím, kdo vlastně byli ti bratři Lužové, po nichž tato komunikace nese své jméno... a po zjištění, že byli opravdu významnými městskými rodáky jednomu připadne, že je po nich pojmenování jedné (byť živé) městské ulice vlastně dost málo...

 

Starší Vojtěch Luža byl armádním generálem, narodil se v Uherském Brodě roku 1891 a tragicky zemřel roku 1944 v Hřišti u Příbyslavi. Jednalo se o československého generála, legionáře (účastníka bitvy u Zborova) a jednoho z hlavních hrdinů protifašistického odboje. Funkci zemského vojenského velitele pro Moravu a Slezsko vykonával až do mobilizace v září 1938, pak velitelem II.armády a odmítal kapitulaci.

Roku 1941 odešel do ilegality. S dalšími důstojníky se pustil do odbojové činnosti (Rada tří) a připravoval ozbrojené povstání. Proslul vzkazem, aby se nikdo z členů nedal bez odporu gestapem zatknout a sám k tomu šel příkladem, kdy se při zatýkání protektorátními českými četníky bránil pistolí a byl jimi zastřelen. Z celkově 24 československých generálů, padlých za války, byl jediným, který zemřel se zbraní v ruce!

 

Jeho bratr Bohuslav Luža se v Brodě narodil 1892 a zemřel 1945 v Buchenwaldu. Byl československým politikem, národně socialistickým poslancem a velkým propagátorem díla „učitele národů“ - Jana Ámose Komenského. V Uherském Brodě působil nejprve jako ředitel Spořitelny města, mezi lety 1932 až 1939 byl uherskobrodským starostou a působil rovněž jako člen zemského zastupitelstva v Brně. Mezi místními byl velmi oblíben.

Za jeho starostování město dosáhlo významného stavebního rozmachu spolu s moderní infrastrukturou. S bratrem Vojtěchem se podílel na založení české zbrojovky. Jako starosta města odmítl při okupaci přivítat Němce na radnici, 1.září 1939 byl zatčen a převezen do koncentračního tábora Buchenwald, v němž na následky útrap 7.května 1945 zemřel.