Umrlčí prkna na Šumavě

Umrlčí prkna a Šumava

Je řada pojmů, které se úzce spojují se jménem Šumava. Jedním z nich jsou i umrlčí prkna. Možná někomu přijde trochu morbidní, zabývat se tímto tématem, ale máloco tak spojuje především bývalé obyvatele na obou stranách Šumavy. Původ tohoto zajímavého zvyku úzce souvisí s těžkými životními podmínkami, které zde vládly po většinu roku.

„Zubatá“ si nevybírala a do osudů šumaváků vstupovala neohlášena v každou denní i roční dobu. A tak se mohlo stát, že v některé z po pláních rozesetých usedlostí mohl zemřít hospodář nebo člen rodiny, ale mohutné závěje a divoké bouře často celé týdny nedovolily jeho pravu k řádnému pohřbu dole v údolí. Proto v každé usedlosti byla vždy připravena vyzrálá prkna, na která, opatřená 3 vyrytými křížky, byl nebožtík uložen a zůstal na nich až do doby, kdy drsná příroda dovolila jeho řádný pohřeb. Následně bylo prkno dopraveno k řezbáři, který je ozdobil ornamenty, Velmi často byly jako symboly používány tři křížky, zlomená svíce, Kristus na kříži, méně častí byli andělé, Boží oko, ratolest, často doplňované veršem, jenž nějakým způsobem charakterizoval nebožtíka. Prkno pak bylo umístěno nejčastěji na rozcestí cest, event. poblíž usedlosti, aby sloužilo jako stála přípomínka a místo tiché vzpomínky na zesnulého horala.

Jak velké posvátné úctě se tyto předměty těšily, svědčí třeba historka o truhláři, který materiál z umrlčího prkna použil na výrobu válu na nudle. „Splašené“ nudle, které řádně vyděsily hospodyňku, se mu postaraly o konec jeho živnosti. Správa o činu neznaboha se roznesla po širém kraji, což truhláře donutilo odstěhovat se daleko od míst, kde se dočkal takové ostudy.

Chcete li se seznámit s tímto fenoménem Śumavy i dnes, doporučujeme vyrazit na bavorskou stranu Šumavy, kde se s nimi setkáte na řadě míst. Prkna se zde těšila a těší velké úctě. K vidění jsou dokonce i na vrcholu nejvyšší šumavské hory – Velkém Javoru, jen několik desítek metrů o horní stanice lanovky. Na české straně Śumavy to bylo s těmito připomínkami posledních chvilek člověka poněkud horší. V druhé polovině dvacátého století režim zbožnosti příliš nepřál a tak teprve s návratem normálních podmínek, začala tato tradice ožívat i u nás. Dnes se s umrlčími prkny setkáte na řadě míst české strany Šumavy. Jen namátkou uveďme alespoň kapličku u železniční stanice Železná Ruda – město, odkud se v minulosti vypravovaly pohřby „barabů“, zahynuvších při ražbě nedalekých železničních tunelů. Ty nejstarší kousky naleznete u Kochánova na Hartmanicku, ale k vidění jsou třeba i v centru Kvildy, hned vedle vchodu do kostela sv. Štěpána.

Letmo jsme se seznámili s jedním z fenoménů, které jako imaginární most spojuje minulost Šumavy se současností. Proto až třeba někde uprostřed zdejších lesů uvidíte tuto připomínku bývalých obyvatel, zastavte se na chvilku a věnujte tichou vzpomínku těm, kdo zde žili svůj nelehký, přesto spokojený a prostou lidskou moudrostí naplněný život.