Urartu hali výrobna koberců
Turistické cíle • Ostatní • Ostatní
Po prohlídce muzea ve Vanu odjíždíme do nedalekého ateliéru na výrobu koberců. Urartu hali, to není jen manufakturní výroba, ale i škola, kde se mladé dívky učí umění tkát koberce. Učí se tkaní motivů podle předlohy, stříhání koberců nůžkama pak vyžaduje zručnost, neboť sebemenší chybička může pokazit několikaměsíční práci a drahý materiál - vlna, hedvábí. Vlna se získává z krku dospělých ovcí, nebo z malých jehňat. Nejdražší a nejkvalitnější jsou koberce hedvábné, které si mohou dovolit jen opravdu bohatí lidé. Motivy na urartských kelimech se dědí z generace na generaci a jsou staré i 3000 let. Koberce jsou zhotoveny z velkého množství uzlíků, až 2,5 mil., některé dělají i tři lidé až 2,5 roku. Je zajímavé, že v dílnách koberce tkají pouze ženy, ale restaurátorské práce zase provádí jen muži. Turecko je třetím největším vývozcem koberců na světě za Čínou a Francií.
Vcházíme do nádvoří ateliéru a již na nás dýchne atmosféra orientálních pohádek, kde se na kobercích létá. Již samotné nádvoří je nádherně vyzdobeno různými druhy koberců, nábytkem a místy na odpočinek. U vchodu do dílny pracuje dívka, která se prý teprve učí. V dílně již tkají ženy nádherné barevné koberce podle předloh. Po seznámení se s výrobou máme krátkou přestávku na nádvoří, kde nám průvodce ukazuje vanskou bílou kočku domácí. A je to nádherně vidět, že má každé oko jiné, je to světová rarita. Po fotografování kočičky pokračujeme do prodejny, kde jsou nám ukazovány koberce vlněné i hedvábné s různými opravdu úžasnými motivy. Ukázka je dělána pro návštěvníky, aby si něco koupili, ale pro naše české peněženky ceny jsou vysoké. Ani nevím, jestli někdo něco koupil. Ale v místnostech nejsou jen koberce, ale i typické turecké oděvy. Pak již jen krátké posezení na tureckých divanech s vodní dýmkou a můžeme vyrazit na další cestu.