USA – Jihozápad (3): Národní parky Joshua Tree a Grand Canyon, Route 66

USA – Jihozápad (3): Joshua Tree – Lake Havasu City – Route 66 - Grand Canyon (05/2016)

Jsme v Kalifornii v motelu v Twentynine Palms asi 200 km východně od Los Angeles. Probouzíme se brzy, pořád ještě vstáváme dříve než obvykle kvůli ne úplně strávené změně časového pásma. Kufry nastěhujeme do auta a jedeme na prohlídku blízkého Národního parku Joshua Tree (National Park Joshua Tree).

Schéma následujících 3 dní cesty:

• 3. den – Joshua Tree – Parker Dam – Lake Havasu City - ubytování Kingman
• 4. den – Historická Route 66 – Grand Canyon - ubytování Flagstaff
• 5. den – Little Colorado Canyon – Grand Canyon - ubytování Flagstaff

Národní park Joshua Tree - Zvláštní stromy s pokroucenými větvemi jakoby se vzpínajícími k nebi, to je juka krátkolistá (Yucca brevifolia), hlavní dominanta kalifornského Národního parku Joshua Tree. Tato juka se vyskytuje téměř výlučně v Mohavské poušti (Mohave Desert) v USA a nikde jinde se s ní v přírodě nesetkáte. Jedná se tedy o endemit Mohavské pouště.

Národní park Joshua Tree leží na rozraní Mohavské pouště (jeho severní část) a Coloradské pouště (jižní část) a právě v jeho severní části roste tato juka v nejvyšší koncentraci na světě. Společně s krásnými oblými balvany, skalisky a další pouštní flórou tvoří nádherné přírodní scenérie.

Když jsme přijeli do parku, bylo chladno, oblékám mikinu a moje představa o pouštní výhni je ta tam. V materiálech se dočítám, že tady se jedná o kamenito-písčitou a tzv. vysokou poušť, tj. poušť ve vyšších nadmořských výškách (tady od 800 do 1 600 m n. m.), ve které je možné setkat se i s velmi nízkými teplotami.

Je začátek května a přes den se tu teplota vyšplhala na max. 21 °C a foukal studený vítr. V létě tady ale denní teploty dosahují vražedných 38 °C ve stínu a tak všechny materiály varují pěší turisty před podceňováním této skutečnosti. Na jaře a na podzim je rozpětí teplot velmi široké a pohybuje se mezi 10 – 29 °C.

Z místa jsme nadšeni, exotika, nikde jinde není možné vidět něco podobného. Projíždíme parkem po asfaltových cestách, každou chvíli vystupujeme a fotíme. Americká turistika ... jediný možný způsob jak procestovat tak velké území v krátkém čase. Jsou tu i lidé, kteří nechali auto na parkovišti a jdou pouští pěšky po vyznačených trasách, ale jsou naprosto v menšině. Vidíme tu i malé kempy mezi skalami s tabulkami FULL u vstupu, tedy bez jediného volného místa.

Do parku jsme vjeli severním vstupem (North entrance) u Twentynine Palms, další možností je pak západní vstup (West entrance) u osady Joshua Tree. Parkem jedeme nejprve jižním směrem a pak na první křižovatce volíme směr vpravo, nepojedeme tedy více na jih do Cholla Cactus Garden, kde juky střídají kaktusy. Vzdálenosti jsou tu velké, museli bychom tady být celý den, ale plán je jiný.

Odbočujeme na Hidden Valley (Skryté údolí), což je hlavní část národního parku, a zajíždíme na vyhlídkový kopec Keys View. Odtud je nádherný pohled na obě strany, především na jih do údolí větrných elektráren, odkud jsme včera přijeli, a okolní některé ještě zasněžené hory. Kopcovitá pouštní krajina bez vegetace jako na dlani, plus studený vítr, k mikině přidávám vestu.

Sjíždíme k Hidden Valley a projíždíme také menší odbočky. Ven z parku vyjíždíme západním vstupem. Projeli jsme jen malou, i když tu nejzajímavější část parku, a přesto to byl okruh dlouhý 100 km. S neustálým zastavováním a focením jsme zde potřebovali 5 hodin. Za výjezdem z parku pokračuje pouštní krajina a v ní roztroušená lidská sídla, některá vypadají honosně, některá opuštěně. Na zahradách místo jabloní - kaktusy :-)

Vydáváme se dál směrem na východ po highway č. 62. Absolutně rovná silnice, která jakoby nikde nekončí a nad námi nádherná oblaka, která je možné vidět v takovém rozsahu pouze v takto obrovském a ničím nerušeném prostoru. Taky velký zážitek.

Za poslední chatrčí končí elektrické vedení podél silnice a pak už jen dlouhá jízda naprosto stejnou krajinou jakoby bez života. Pro Evropana něco nepředstavitelného. Po asi 170 km najednou zázrak – voda, oáza, a život. Řeka Colorado, přes kterou přejíždíme po mostě v místě Parker, zcela změnila tvář jednotvárné krajiny.

Lidé toto místo využili, jak jinak, k rekreaci. A konečně je tu i teplo. Uprostřed řeky vede hranice států Kalifornie a Arizona. Vjíždíme tedy do dalšího z amerických spojených států – Arizony. Zároveň se silnicí překonává řeku krásný železniční most.

Parker Dam - O kus dál vidíme odbočku k přehradní hrázi Parker Dam a rozhodujeme se tam podívat. Sedí tu člověk ve strážní budce, který na nás jen pokyne rukou. Pomalu jedeme po hrázi, nájezd je uměle zúžen, aby sem nemohla vjet velká auta a aby se zpomalil průjezd. Za hrází zastavujeme.

Parker Dam zadržuje vodu řeky Colorado a vzniklá přehrada, tedy vodní dílo za hrází, se jmenuje Lake Havasu. Informační tabule říká, že Parker Dam je nejhlubší přehradní hrází na světě. Tedy ne nejvyšší, ale nejhlubší, kdy z její celkové výšky 98 metrů je přibližně ¾ hráze pod vodou (tedy 72 metrů).

Krásná přehradní hráz je betonová a byla postavena v letech 1934 – 1938. Voda z nádrže je aquaduktem dodávána až do jižní Kalifornice – do Los Angeles a San Diega. Na arizonskou stranu teče voda aquaduktem do Phoenixu. Francisovy turbíny vyrábí elektřinu, která je z velké části využívána k čerpání vody v aquaduktech, zbytek je dodáván do sítě.

Lake Havasu City - Dalším místem, které je v plánu navštívit, je město Lake Havasu City. Je to po cestě směrem ke Grand Canyonu, kam se chceme dostat další den. Město v poušti je známé historickým kamenným mostem, který sem nadšenci přestěhovali z Evropy - z Londýna.

Kdysi tu nebylo nic, jen poušť a přehrada na řece Colorado. Podnikatel Robert McCulloch si místo vybral pro výstavbu své malé továrny. Nechal přivézt několik montovaných domků pro zaměstnance, tak vznikla malá osada.

V roce 1968 vypsalo město Londýn aukci na prodej Londýnského mostu z roku 1831. Most již nestačil automobilové dopravě, která proudila přes řeku Temži, a tak se město rozhodlo most zpeněžit a na jeho místě postavit most nový.

Podnikatel z Lake Havasu City aukci vyhrál. Cenu prý spočítal tak, že určil, kolik by stálo vytesání stejného množství žulových kvádrů a tu násobil dvěma, kdyby někdo jiný postupoval stejně jako on. Měl štěstí, jeho nabídka byla nejvyšší.

Most rozebrali, označili kameny, ty pak naložili na loď, která je dovezla do Kalifornie. Odtud putovali na nákladních autech. Doprava kamenů stála dvojnásobek kupní ceny. Základní kámen přijel položit starosta Londýna. V roce 1971 byl most slavnostně otevřen.

Předpoklad byl správný. Historický most přilákal obrovské množství návštěvníků a z malé osady se začalo rozvíjet město, které je v dnešní době také oblíbeným místem pro prožití penze amerických důchodců. Viděli jsme sami, bylo tam vše. Od nemocnice, přes nákupní střediska, restaurace, školy a ubytování. U vody dovolenkáři, zábava, stánky, lodičky, prostě vegáč.

V létě tu bude asi pěkné vedro, ale v zimě tak akorát. My jsme tu v květnu zastihli teploty kolem třicítky. Nápad s mostem byl šílený, kýčovitý, prostě americký, ale bez mostu by tu asi ani dnes nebylo nic. Jen poušť a modrý pruh řeky Colorado.

Route 66 - Pokračujeme do Kingmanu, kde máme zamluvený nocleh v motelu. Je to město na Route 66 a tak jsou dvě šestky prostě všude. Route 66 vedla z Los Angeles napříč státy do Chicaga. Později byla nahrazena soustavou dálnic a zachovaly se pouze části původní silnice.

Takže pokud jedete po nové dálnici v místech, kde byla Route 66, je o tom jen informace u krajnice. Pokud jedete historickým úsekem, který se zachoval mimo novou dálnici, je označen tabulí Historic Route 66.

My jsme se projeli po staré Route 66 z Kingmanu do Selingmanu. Většinu trasy není vůbec nic, jen ten pocit, že po NÍ jedete. Na některých místech je ale možné vidět staré benzinky, opuštěné budovy, retro výzdobu. Někde se prodávaly suvenýry. Moc aut tady nejelo, nějaký ten motorkář, sezóna asi teprve přijde.

Část Route 66 vede i přes indiánské území kmene Hualapai. A v jednom úseku byly na cedulích kolem cesty instalovány vtipné nápisy pro čtení na pokračování. V Selingmanu bereme benzín a za osadou konečně fotíme nápis Route 66 nastříkaný bílou barvou přímo na vozovce, který doteď nebyl k vidění.

Projíždíme městečkem Williams a je nám jasné, že ještě stihneme odpolední prohlídku části Grand Canyonu a až pak se pojedeme ubytovat do Flagstaffu. Jedeme směrem na sever po silnici č. 64 a po cca 50-ti kilometrech jsme u něj.

Bohužel je špatné počasí a opravdová zima. Je tu jen něco kolem 4 °C, což je oproti poušti, kde jsme byli včera, rozdíl 26 stupňů. Tady bych opravdu ve stanu spát nechtěla. Naštěstí na zítřek hlásí slunečno a tak máme naději, že aspoň zítra uvidíme Grand Canyon v plné kráse.

Nakonec i v tento první den to nebylo až tak špatné, mraky se chvílemi roztrhly a udělali na fotkách dobrou kulisu. Musím ale říct, že pokud by oba dva dny bylo špatné počasí, určitě bychom tady ještě počkali. Cestovat sem a vidět místo Grand Canyonu jen mlhu, tak jak je to k vidění na fotkách některých rychlocestovatelů, to bychom opravdu nedali.

Grand Canyon – Grand Canyon je obrovský, gigantický, je mnohem větší, než si člověk představuje předtím, než sem přijede. Stojíte na okraji a vidíte z celého kaňonu jen kousek, přesto i tento kousek je tak velkolepý, že na to valíte oči jako my. První dojem vede, je bombastický, další pohledy do kaňonu jsou už "jen" fascinující :-)

Grand Canyon je kaňon řeky Colorado v oblasti Coloradské náhorní plošiny z velké části na území státu Arizona. Šířka kaňonu je od 5 až po 30 km, délka (měřeno kolem řeky) cca 450 km. Řeka Colorado, jejíž hladinu je v kaňonu možné zahlédnout jen z některých vyhlídkových míst, protéká v hloubce 1200 až 1800 m pod úrovní Coloradské plošiny.

Ve stěnách kaňonu vidíte vypreparované sedimentární geologické vrstvy, tak jak na sebe v dávných dobách nasedaly, je jich kolem 40-ti. Kaňon je tak geologickou učebnicí, kde je možné vidět až polovinu geologického stáří Země. Okolí Grand Canyonu leží v nadmořské výšce od 2 100 (jižní hrana) do 2 600 m (severní hrana). Dno kaňonu je tedy průměrně v 800 m n. m.

Toto převýšení způsobuje obrovské teplotní rozdíly, kdy na plošině kolem kaňonu může ležet sníh a dole u řeky je subtropické klima. Rovněž severní okraj kaňonu je chladnější než jižní, a kvůli sněhové nadílce bývá přístup na severní hranu uzavřen většinou až do poloviny května.

Sestup do kaňonu, a především pak výstup z kaňonu, je náročný, a to hlavně z důvodu velkého převýšení, strmé cesty a velkých teplotních rozdílů. Většina turistů, kteří se rozhodnou pro absolvování tohoto trailu, má rezervováno ubytování na dně kaňonu a jde jeden den dolů a druhý den nahoru. Cedule varují před přeceňováním lidských sil. V létě dosahují teploty na dně kaňonu 40 °C. Trasu lze absolvovat také na hřbetě mezka.

Grand Canyon je možné navštívit z jižní strany – Jižní hrana (South Rim), příjezd po silnici č. 64, nebo ze severní strany – Severní hrana (North Rim), příjezd po silnici č. 67. Dále je možné přijet k Indiánům kmene Havasupai, sídlících u bočního kaňonu Havasu Canyon, a to po silničce č. 18, nebo k Indiánům kmene Hualapai k západní hraně kaňonu po silničce č. 7.

Vše lze asi těžko zvládnout. Nejnavštěvovanější a s největším množstvím vyhlídek, je jižní hrana kaňonu, kde jsme byli také my. Severní hrana je chladnější a méně navštěvovaná, ale určitě také krásná, nebyli jsme tam. Co se týká indiánských území, nemám vlastní zkušenost. Průvodce píše toto:

Rezervace Havasupai – silnicí č. 18 se dostanete do místa Hualapai Hilltop, kde asfalt končí. Projekty prodloužení silnice až ke kaňonu byly smeteny ze stolu, také kvůli obživě Indiánů, kteří zde provozují dopravu turistů na mezcích a průvodcovské služby. Dále tedy musíte pěšky (zdarma) nebo na hřbetu zvířete (poplatek), a to 13 km k vesnici Supai.

Ve vesnici Supai pak všichni návštěvníci platí vstupné do indiánské rezervace. Je zde hotýlek a kemp. Z vesnice vede pěší trasa dál do kaňonu k idylickým vodopádům Havasu Falls, kde se můžete vykoupat. Indiáni kmene Havasupai zde žili již před příchodem kolonizátorů využívaje klimatické zvláštnosti kaňonu. Před zimou sestupovali na dno a před létem vystupovali nahoru na plošinu.

Rezervace Hualapai – nejbližší místo u Grand Canyonu pro přijíždějící od z Las Vegas. Byla tu vybudována vyhlídková prosklená plošina Skywalk, které se dostalo masívní reklamy a jsou sem pořádány zájezdy právě z Las Vegas. Návštěvník prý často netuší, že není v hlavní části parku a vůbec nevidí nejkrásnější a největší části kaňonu. Vstup na plošinu je předražený. Nesmí se tam fotit, musíte se nechat vyfotit místním fotografem. Průvodce tuto část nedoporučuje.

South Rim – k jižní hraně kaňonu přijedete po silnici č. 64 buď z jižního směru nebo od východu. Vždy projedete kolem stanovišť rangerů (entrance), kde stačí ukázat zakoupený annual pass a cestovní pas se jménem osoby uvedené na annual passu. Pak pokračujete dál.

Z jihu jedete přes osadu Tusayan (ubytování, hospody) k centrálním parkovištím u Grand Canyon Village. Pak budete asi chvíli hledat, kde zaparkovat, v sezónu asi trochu déle. Zapamatujte si, kde jste nechali auto (parkoviště jsou označená jako A až E). Od východu přijedete k parkovištím u vyhlídkové věže (Watchtower). Mezi oběma místy je pak možné přejet autem.

Centrálním bodem je u Grand Canyonu turistické centrum Grand Canyon Village přibližně ve středu jižní hrany. Zde jsou centrální parkoviště a odtud také vyjíždí všechny autobusové shuttle bus linky. Na návěstích autobusů je pak tato centrální zastávka označena jako "Village".

Od Village je vjezd na silnici, která vede kolem hrany kaňonu směrem na západ do místa Hermits Rest, v období březen – listopad zakázán a pohybujete se zde jen pomocí shuttle busu, na kole nebo pěšky. Autobus jezdí také od Village směrem na východ, ale jen po vyhlídkový bod Yaki Point. Všechny linky jsou zdarma.

Pokud chcete vidět co nejvíce vyhlídek, počítejte s delším časem, ne jen s krátkou zastávkou na cestě. My jsme zde strávili jedno odpoledne a celý další den, čas nám zabral také delší přejezd ke kaňonu z ubytování ve Flagstaffu. Kaňon je nejbarevnější večer, přes den jsou barvy, zvláště pro optiku fotoaparátu, méně atraktivní.

Západní strana South Rim – má podle nás nejkrásnější vyhlídky do kaňonu. Auto necháte na parkovišti u Village (bloky A, B, C, D, E) a podle mapy vyhledáte, kterou autobusovou linkou (shuttle bus) pojedete na vyhlídky. Pokud jste na A nebo B, musíte jet nejdříve modrou linkou a v místě Hermits Rest Transfer přestoupit na oranžovou. Pokud jste na C až E dojdete na oranžovou pěšky.

Oranžová linka je dlouhá 11 km (jedním směrem) a jezdí pouze od března do listopadu. Směrem na západ až do konečné stanice Hermits Rest zastavuje na každé vyhlídce, cestou zpět do Village ob jednu zastávku. Pro pěší vede po okraji kaňonu asfaltový chodník. Autobus jezdí co 10 minut. Na druhou stranu (východním směrem) od Village jezdí zelená linka a to jen po vyhlídkové místo Yaki Point.

Autobusy jsou trochu přecpané, řidič na každé zastávce hlásí, aby cestující postupovali dále do vozu. Ale vždy se všichni vešli. Mezi některými vyhlídkami jsme šli pěšky. Cesta vede borovicovým lesíkem, viděli jsme kvetoucí kaktusy a jiné rostliny, na vyhlídkách žebraly veverky. V okolních lesích se volně pohybují jelenci ušatí, což je sudokopytník velikosti našeho jelena. Američani jim říkali "deer", stejně jako všem zvířatům v lese zařazených do kategorie "vysoká". Zvířata jsou zvyklá na lidi a tak se vůbec nebála.

Východní strana South Rim – začíná vyhlídkovou kamennou věží Watchtower. Auto tu necháte na parkovišti Desert View Area. Z věže uvidíte i jinak v kaňonu schovanou řeku Colorado. Věž postavili v roce 1932 za použití tradičních indiánských prvků kmene Hopi. Od vyhlídkové věže je to do hlavní části (Village) 30 km, jedete autem a zastavujete na vyhlídkách, kterých je při silnici až do Village několik.

Little Colorado Canyon – po cestě z vesnice Cameron směrem ke Grand Canyonu narazíte při silnici č. 64 na území indiánské rezervace Navahů na vyhlídku do kaňonu malého Colorada. Byl zde zřízen park s názvem Little Colorado River Tribal Park. Little Colorado teče do Grand Canyonu, kde se vlévá do Colorada.

Podobnost s Grand Canyonem není téměř žádná. Tady se jedná o hlubokou strmou průrvu bez různobarevných vrstev. Vyhlídky jsou v některých místech až u okraje srázu. Rozsah kaňonu je oproti Grand Canyonu samozřejmě v kapesním vydání.

Indiánka v budce u vjezdu po nás chtěla pouze dobrovolný příspěvek na indiánskou rezervaci. Cena 10 USD napsaná na budce, byl poplatek na den pro indiánské prodejce (vendor), kteří zde chtěli provozovat stánek. Stánků tu bylo poměrně dost, koupila jsem nějaké dárky domů. Vyhlídka do kaňonu Malého Colorada určitě stojí také za zastávku.

Spíme dvě noci v motelu ve Flagstaffu, večer je tu zima a mají tenké deky. Topíme si klimatizací. Blíž ke Grand Canyonu nešlo sehnat levné ubytování, nejsou tu žádná města. Zato ve Flagstaffu je motel na každém rohu, ale ke kaňonu se musí dojíždět (130 km). Na americké poměry to není zas tak moc - už si zvykáme.

Krajina kolem je chladná, na nejvyšších vrcholcích leží sníh. První den jsme tu naměřili nejnižší denní teplotu 4 °C, druhý den už bylo naštěstí 15 °C. Po hicu v Lake Havasu City celkem šok, ale i to je Amerika. Takže na květnovou cestu Jihozápadem doporučuji nabalit oblečení do různých teplot.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny díly z naší cesty po americkém Jihozápadě (2016):

• USA – Jihozápad (1): Autem po Jihozápadu (informace, turistické možnosti, itinerář)
• USA – Jihozápad (2): Pobřežím Pacifiku od San Francisca po Los Angeles
• USA – Jihozápad (3): Národní parky Joshua Tree a Grand Canyon, Route 66
• USA – Jihozápad (4): Územím Indiánů Navaho - Antelope Canyon, Monument Valley, Horseshoe
• USA – Jihozápad (5): Národní parky Arches a Canyonlands, Natural Bridges
• USA – Jihozápad (6): Národní parky Capitol Reef, Bryce Canyon, Zion
• USA – Jihozápad (7): přehrada Hoover Dam, Las Vegas, Valley of Fire
• USA - Jihozápad (8): Národní parky Yosemite a Death Valley (Údolí smrti), White Mountains
• USA - Jihozápad (9): Národní parky Sequoia, Kings Canyon, Pinnacles

Články z naší cesty po Severozápadě USA (2019):

• USA – Severozápad (1): Autem po Severozápadu (itinerář cesty)
• USA – Severozápad (2): Craters of The Moon, Bruneau Sand Dunes, vodopád Shoshone Falls
• USA – Severozápad (3): Národní parky Yellowstone a Grand Teton, Bighorn Medicine Wheel, Devils Tower
• USA – Severozápad (4): Národní park Badlands, sochy prezidentů Mount Rushmore, Custer
• USA – Severozápad (5): Národní park Glacier, Little Bighorn Battlefield, Steptoe Butte, vodopád Palouse Falls
• USA – Severozápad (6): Národní park Mount Rainier, Mount Hood, Mount St. Helens
• USA – Severozápad (7): Národní parky Olympic a North Cascades, Deception Pass, Seattle

Rada pro turisty půjčující si v USA auto:

• Půjčení auta v USA - jak jsme naletěli