USA – Jihozápad (7): přehrada Hoover Dam, Las Vegas, Valley of Fire

USA – Jihozápad (7): Valley of Fire, Hoover Dam, Las Vegas (05/2016)

Ráno se balíme v motelu v St. George a vydáváme se po silnici č. 15 směrem k Las Vegas. Opouštíme stát Utah, kde jsme viděli nespočet přírodních krás, krátce přejíždíme cíp státu Arizona a jsme v Nevadě. Pokračuje pustá, vyprahlá narůžovělá krajina jakoby bez života, kterou protíná perfektní silnice.

• 12. den – Valley of Fire, Hoover Dam, Las Vegas, ubytování v Las Vegas
• 13. den – Death Valley, Las Vegas, ubytování v Las Vegas

Do Las Vegas nejedeme přímo. Z internetových článků víme, že toto podivné město má smysl navštívit až se setmí a rozzáří se všechna ta světla, reklamy a atrakce, ve dne vypadá místo všedně. Před Glendale odbočujeme na silnici č. 169 směrem na jih. V plánu je návštěva velkolepé přehrady Hoover Dam.

Po cestě vidíme odbočku ke státnímu parku Valley of Fire. Název vypadá slibně, čas máme a tak se rozhodujeme zastavit se v dalším místě, které se nám takto samo nabídlo. Zastávky jsme nelitovali, místo je to mimořádné – a to i v případě, že už těch červených šutrů máte za svou cestu víc než dost.

Valley of Fire State Park je nedaleko Las Vegas a tak sem někdy zajíždí turisté, kteří jsou ubytováni ve městě. Nějak přelidněno tu ale není. Park charakterizují rudé skály všemožných tvarů, ale i krásná barevná seskupení z béžovo-žluto-červených hornin.

Na vjezdu je samoobslužná stanice pro zaplacení vstupu "Self pay fee station". Vjezd stojí 10$ za auto. Pro vstup do parku neplatí permanentka annual pass, kterou máme zakoupenou pro vstup do národních parků, protože tento park není národní (federální), ale státní – spravuje jej stát Nevada.

Systém funguje tak, že vyplníte obálku, kterou si vezmete v automatu, požadovanými údaji o osobě a autu, vložíte do ní peníze, zalepíte a vhodíte do schránky. Ústřižek z obálky si dáte do auta pro případnou kontrolu rangera. U samoobslužného stojanu jsou k dispozici i jednoduché mapky parku.

Valley of Fire (Ohňové údolí) je nejstarší státní park Nevady. Nachází se zde moderní informační centrum (uprostřed parku), kde je interaktivně představována historie a příroda lokality. V klimatizované budově je dobře, venku je úmorné vedro podpořené tím, že tu není skoro žádná vegetace, a možná i tou rudou barvou všude kolem.

Rudé skály jsou tvořeny pískovcem, další tvary a barvy vápencem, břidlicemi a slepenci. Žije tu vzácná pouštní želva, kterou je prý možné potkat na stezkách. My jsme viděli jen plyšovou v informačním centru. U vstupu je tabule s výzvou, abychom hodně pili a doplnili si vodu do láhví, protože je venku 88 stupňů Fahrenheita (31 °C) ve stínu.

Pocitově mi přijde, že je tu nejmíň 40 °C. Jít zde v této teplotě na túru, kde nepotkáte ani kousek stínu, se mi zdá jako hazard se životem (i s vodou naplněnou do lahví). Objíždíme park autem, klimatizace jede na plné pecky. Dají se zde pořídit velmi působivé fotografie s vlnící se silnicí mezi barevnými skalami. Nejkrásnější je úsek mezi Rainbow Vista a White Domes.

Na silnici jsou viditelná místa označená DIP, tedy sníženiny pro odtok vody v případě přívalových dešťů. Jsme v pouštní oblasti, kde bleskové povodně nejsou zas tak výjimečnou záležitostí. Projedeme parkem a vyjíždíme ven druhým koncem na Las Vegas.

To znamená, že pokud bychom chtěli pokračovat po silnici č. 167 k Hoover Dam, museli bychom se vrátit. Rozhodneme se tedy pokračovat dál a na okraji Las Vegas teprve odbočit na jih. Z města je to k přehradě cca 50 km.

Hoover Dam (Hooverova přehrada – pojmenována po prezidentu Hooverovi) leží na řece Colorado na rozhraní států Nevady a Arizony – jedna věž na hrázi ukazuje nevadský čas, druhá arizonský (hodinový posun). Přehrada je neuvěřitelným technickým a architektonickým dílem zároveň.

Byla postavena v 30-tých letech 20. století z důvodu zachytávání přívalu vody z tajícího sněhu a zabránění ničivým povodním, a samozřejmě také k výrobě energie pro rozsáhlý region. Architektonický styl art-deco, ve kterém je přehradní hráz designována, je známý z období budování mrakodrapů.

Zajímavostí je, že v tomto čase hospodářské krize, kdy nebylo příznivé období pro budování velkých projektů, vznikaly právě přehrady, které měly v chudých regionech zajistit pracovní místa. Ve své době byla Hoover Dam nejvyšší přehradní hrází na světě a dodnes je nejvyšší klenbovou přehradou v USA.

Deset let od vybudování jí patřil také status nejvýkonnější elektrárny na světě a dnes je její výkon při zapnutí všech 19 turbín vyšší jak výkon naší jaderné elektrárny Temelín. V době vzniku přehrady bylo Las Vegas pouze neznámým malým sídlem se železniční stanicí. Nápad s kasíny, kde dělníci z přehrady utráceli své těžce vydělané peníze, však znamenal pro město naprostý boom. V podstatě lze říct, že díky přehradě dnes existuje Las Vegas takové jaké je, největší město státu Nevada.

Při stavbě přehradního kolosu zahynulo mnoho dělníků. Nejprve se upravovaly stěny kaňonu, aby se do nich mohla opřít klenutá přehradní hráz. Dělníci zavěšeni na lanech navrtávali horninu pro umístění výbušnin. Většina smrtelných úrazů byla způsobena právě padajícími kameny.

Tady prý vynalezli ochrannou přilbu (hart hat) - dělníci namáčeli své klobouky a čepice do dehtu a nechali je na slunci ztvrdnout, aby poskytovali alespoň nějakou ochranu hlavy. Ve stěnách kaňonu byly také vytesány tunely, které odvedly řeku po dobu prací mimo staveniště. Betonování hráze probíhalo po pásech. Tvrdnutí betonu, při kterém se vyvíjí teplo, by při jiném způsobu betonování, způsobilo roztržení a zkázu hráze.

Každá vrstva betonu navíc obsahovala systém trubek, který byl napojený na chladící systém. Po vychladnutí vrstvy byly trubky naplněny tlakovým betonem. Stavba byla dokončena po pěti letech! v roce 1935. Výška hráze je 221 m ode dna řeky a její hmotnost se uvádí 6,6 mil. tun. Z této masy by se prý dala postavit dvouproudá betonová silnice napříč Amerikou z New Yorku do San Francisca.

Hráz bývala součástí mezistátní silnice č. 93 mezi Nevadou a Arizonou. Po 11. září 2001 bylo kvůli obavám z teroristických útoků rozhodnuto o stavbě obchvatu včetně mostu, který otevřeli v roce 2010. Nový most je další nádhernou stavbou v oblasti a je z něj úchvatný pohled právě na přehradní hráz Hoover Dam.

K přehradě přijedete po silnici č. 93, ze které odbočíte podle směrovky Hoover Dam, na silnici č. 172. Nejprve uvidíte odbočku k Memorial Bridge Plaza. Tady na parkovišti zdarma odstavíte auto a jdete klikatou pěšinou nahoru na nový most – je z něj úžasná vyhlídka na Hoover Dam – nevynechat!

Dále pokračujete po silnici 172 a přijedete až k přehradě, kde vlevo je parkovací poschoďový dům za poplatek 10$. Protože jsme nevěděli, že parkování je i dále za přehradou a zdarma, zaparkovali jsme tady. Pokud ale pojedete dále, přejedete hráz přehrady a na protějším kopci jsou venkovní parkoviště zdarma – viz. plánek ve fotogalerii.

Za přehradou na kopci silnice končí (Old US č. 93) – je zaslepena, musíte se otočit a jet zpět. Zajeli jsme i na tato parkoviště – vyfotit přehradu z jiného úhlu. U poschoďového parkoviště je Visitor Centre. Dá se jít podívat i dolů do nitra přehrady za poplatek, ale tam jsme nešli. Hlídači tu před vstupem šacují lidi jako do letadla, což je v dnešní situaci pochopitelné.

Celkový dojem z přehradní hráze – jedním slovem velkolepý. Úžasná stavba v pustině, technický skvost. Dojem je však trochu zkažený počtem návštěvníků - zástupy lidí jako na promenádě. Musíme si ale zvykat, lidí je všude hodně a budou jen přibývat. Toto místo je navíc v blízkosti Las Vegas.

Las Vegas (španělsky Louky) – je šílené město a naprostý kýč, který ale musíte vidět. Než jsme odjížděli na naši cestu do USA, říkali jsme si, že je to blbost, naco chodit někde po Las Vegas! Omyl. Určitě navštívit a nejlépe minimálně po dva večery/noci. Nebudete litovat a teprve tam pochopíte, o čem je vlastně řeč.

Las Vegas je město v poušti, uměle vybudované, zavlažované, a kolem naprosto nic než pustina. Ubytování je mimo víkendy neuvěřitelně levné, takže nemá smysl hledat něco kolem (a ani není kde). Ubytujte se přímo ve městě. My jsme si vybrali hotel Stratosphere, protože jeho součástí je vyhlídková věž, na kterou se platí vstup 20$ na osobu.

Hosté ubytovaní v hotelu vstup na věž neplatí. Určitě doporučuji vyhlídkovou věž navštívit, pohled na město shora je hodně vypovídající. Odnikud neuvidíte takto celé rozsáhlé město zasazené v poušti. Nocleh nás stál 2 osoby (pokoj bez příplatku za výhled na město) 28 $ za noc + poplatek rezortu 31,40 $ za noc. Celkem tedy 29,70 $ na osobu a noc (bez stravy).

Vjezd na kryté poschoďové hotelové parkoviště je z ulice W. Baltimore Ave (bez obsluhy). Klidně zaparkujte, kde chcete, je to zdarma – musíte ale jet vjezdem "Self Parking". K recepci hotelu se jde přes kasino. Je to takové zvláštní ... a pak výtahem k přidělenému pokoji.

Hotel Stratosphere je na konci Stripu (ulice Las Vegas Boulevard) – hlavní ulice v Las Vegas, kde se nachází téměř všechny atrakce a kasina. Pokud si myslíte, že Strip obejdete za chvilku, tak si to myslíte špatně. Strip je 5 km dlouhý, to znamená, že pokud se vydáte od hotelu do města, zdoláte maximálně půlku (ještě se musíte vrátit). 

Udělali jsme to tak, že první večer jsme jeli na vyhlídkovou věž, a pak prošli Strip cca do poloviny. Druhý večer jsme zaparkovali auto na druhé straně Stripu na parkovišti za kasinem Excalibur (zdarma), a obešli zbylou část Stripu.

Kasina můžete navštívit a fotit tam zdarma. Jen občas vás u vchodu osloví obsluha, jestli vám může s něčím pomoci. Když odmítnete, nic se neděje. Vše je tak rozsáhlé, že nelze nijak spěchat. Každé kasino je v podstatě město ve městě, včetně umělé oblohy. Navíc se jde přes mosty - nadchody přes hlavní cestu, chodíte sem tam, nejde to jen tak proběhnout.

Nehráli jsme, i když jsme dostali slevové poukazy na nějaké automaty k ubytování. Člověk našeho typu neví – nikdy nic nehrál, jak to vlastně funguje. Dívali jsme se na ty hráče všech věkových kategorií, včetně důchodců, je to zvláštní, jak to ty lidi může bavit :-) A jak je možné, že se tak obrovské množství heren uživí.

Kasino Benátky (The Venetian) – nádherně osvětlené, zpívající gondoliéři na vodní hladině, náměstí sv. Marka. Kasino Paris – Eiffelova věž, pařížské uličky jako živé včetně občerstvení. Kasino New York – Manhattan i se sochou Svobody. Vše obrovské, ale žádné kulisy – funkční budovy poskytující ubytování, jídlo, zábavu.

Jediné, co kazilo dojem, tak žebráci všeho typu - od matek s dětmi až po prezentaci chudáčka pejska, pro kterého nemá majitel na žrádlo. A další podivné existence, narkomani, alkoholici. To ale k takovému typu města asi patří. Rozsáhlé okrajové části jsou obývané pouze barevnými. Zastavili jsme se tu ve fast foodu na jídlo, tam nebyli bílí vůbec.

Některá starší kasina už byla bez života – určena k demolici. Taky tu byly rozsáhlé prázdné parcely, zaplocené, zatím bez výstavby. Toto ale bylo vidět spíše na okraji Stripu. V centru kolem nejznámějších kasin bylo vše pulzující a plné lidí jako ve včelím úlu. Na každém rohu nějací pouliční "umělci". A žebráci.

Další den ráno jsme jeli do Death Valley a nocleh jsme měli opět v Las Vegas. Je to zajížďka 200 km, což už je dost. Ale ubytování u Death Valley téměř neseženete, nebo je drahé, a navíc jsme chtěli další večer strávit opět v Las Vegas. Tak jsme se trochu projeli... Death Valley je popsáno v dalším díle naší cesty usa-jihozapad-8-death-valley-white-mountains-yosemite.

Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda

Všechny díly z naší cesty po americkém Jihozápadě (2016):

• USA – Jihozápad (1): Autem po Jihozápadu (informace, turistické možnosti, itinerář)
• USA – Jihozápad (2): Pobřežím Pacifiku od San Francisca po Los Angeles
• USA – Jihozápad (3): Národní parky Joshua Tree a Grand Canyon, Route 66
• USA – Jihozápad (4): Územím Indiánů Navaho - Antelope Canyon, Monument Valley, Horseshoe
• USA – Jihozápad (5): Národní parky Arches a Canyonlands, Natural Bridges
• USA – Jihozápad (6): Národní parky Capitol Reef, Bryce Canyon, Zion
• USA – Jihozápad (7): přehrada Hoover Dam, Las Vegas, Valley of Fire
• USA - Jihozápad (8): Národní parky Yosemite a Death Valley (Údolí smrti), White Mountains
• USA - Jihozápad (9): Národní parky Sequoia, Kings Canyon, Pinnacles

Články z naší cesty po Severozápadě USA (2019):

• USA – Severozápad (1): Autem po Severozápadu (itinerář cesty)
• USA – Severozápad (2): Craters of The Moon, Bruneau Sand Dunes, vodopád Shoshone Falls
• USA – Severozápad (3): Národní parky Yellowstone a Grand Teton, Bighorn Medicine Wheel, Devils Tower
• USA – Severozápad (4): Národní park Badlands, sochy prezidentů Mount Rushmore, Custer
• USA – Severozápad (5): Národní park Glacier, Little Bighorn Battlefield, Steptoe Butte, vodopád Palouse Falls
• USA – Severozápad (6): Národní park Mount Rainier, Mount Hood, Mount St. Helens
• USA – Severozápad (7): Národní parky Olympic a North Cascades, Deception Pass, Seattle

Rada pro turisty půjčující si v USA auto:

• Půjčení auta v USA - jak jsme naletěli