USA - Jihozápad (9): Národní parky Sequoia, Kings Canyon, Pinnacles
USA - Jihozápad (9): Sequoia, Kings Canyon, Pinnacles (05/2016)
Už jsme viděli nejstarší stromy na světě, teď se těšíme na největší stromy na světě. Jsme v Kalifornii pod západními svahy Sierry Nevady a tyto stromy – sekvojovce obrovské - tu rostou ve dvou národních parcích, které na sebe navazují – Sequoia a Kings Canyon.
- 18. den – Sequoia, ubytování ve Fresno
- 19. den – Kings Canyon, ubytování v Salinas
- 20. den – Pinnacles, ubytování v Salinas
- 21. den – San Francisco, ubytování v San Francisco u letiště
Spíme ve Fresnu, kde byla největší nabídka levných motelů z celé oblasti. Je tu teplo, kolem 25 °C. Pobyt v USA se nám blíží ke konci, je 22. května a odlet domů je 26.5. ráno. Zbývá návštěva národních parků Sequoia, Kings Canyon a Pinnacles, den před odletem ještě celodenní San Francisco. Vše časově sedí podle plánu, nic jsme nemuseli vynechat.
Ráno vyjíždíme z Fresna jihovýchodním směrem na Visaliu, projíždíme zahradou Kalifornie. Všude pomerančovníkové a mandarinkové sady, jahodové plantáže, zeleninové lány. Úplně jiný svět než jsme tady doposud viděli. Neodoláme a utrhneme pár pomerančů, jsou výborné, prostě čerstvé.
Před sebou vidíme hradbu Sierry Nevady, v rovinách svítí slunce, na horách se drží mračna. Blížíme se po silnici č. 198 od jezera Lake Kaweah, které slouží k rekreačním účelům. Projíždíme výběrčími budkami do Národního parku Sequoia, ukazujeme náš Annual Pass opravňující ke vstupu do národních parků a pokračujeme k Foothills Visitor Centru.
Odtud se jede ještě poměrně dlouho po klikaté silnici suchou krajinou porostenou nízkými keři a listnatými stromy, které ještě nijak nepřipomínají sekvojové háje. Po cca půl hodině od Visitor Centra konečně vjíždíme do Giant Forest (Obří les) a vidíme první sekvojovce. Brada mi padá údivem.
Sekvoje jsou stromy z dávných časů, přesněji z konce druhohor a z třetihor. V té době patřily k nejrozšířenějším druhům na planetě, právě díky nim dnes existují naše zásoby hnědého uhlí. Možná jich bylo tehdy stovky druhů.
Dnes existují v této botanické skupině 3 druhy: sekvojovec obrovský (roste v Kalifornii v pohoří Sierra Nevada, v NP Seguoia a NP Kings Canyon - jsou to nejmohutnější stromy na světě), sekvoje stálezelená (roste na pacifickém pobřeží Kalifornie v NP Redwoods – to jsou zase nejvyšší stromy na světě) a metasekvoje čínská (roste v čínské provincii Chu-pej). Mimo svoji domovinu je možné sekvoje vidět uměle vysazené například i v našich zámeckých parcích a botanických zahradách, samozřejmě věkem i velikostí nesrovnatelné.
Sekvojovec obrovský (Sequoiadendron gigantea) – jsou to nejmohutnější stromy na světě (mají největší objem dřeva), rostou v nadmořských výškách 1500 – 2500 m n. m. Dožívají se vysokého věku 2 – 3 000 let. Tajemství dlouhověkosti a také velikosti těchto sekvojí tkví mimo jiné v jejich kůře.
Červená kůra je až 60 cm tlustá a neobsahuje žádnou pryskyřici, proto je nehořlavá. Chrání tak kambium – pletivo pod kůrou. Při lesních požárech zůstávají tyto stromy téměř netknuty. Někdy se přesto požár poraněnou kůrou dostane do kmene, ale obvykle strom nijak neohrozí.
Jméno dostaly tyto stromy po indiánském náčelníku kmene Čerokí zvaném Sequoiah. Tento náčelník vymyslel abecedu, kterou ještě před příchodem bílého muže zavedl ve svém kmeni. Čerokíové se tak stali nejgramotnějším indiánským kmenem v té době.
Národní pak Sequoia reprezentuje krajinu severoamerického kontinentu tak jak vypadala v oblasti Sierra Nevada v dobách před příchodem evropských přistěhovalců. Porosty obřích sekvojovců střídají rovněž obrovské borovice a jedle. Bezlesá část krajiny ve vysokých nadmořských výškách nad 2 700 m vrcholí v nejvyšší hoře Sierry Nevady - Mount Whitney (4 421 m n. m.). Mimo okolí horské silnice s názvem General's Highway, která je v podstatě jedinou asfaltovou komunikací v parku, je zbylá rozlehlá část chráněného území nespoutanou divočinou, kam se lze dostat jen pěšky a na speciální povolení.
Jak začínáme stoupat do hor, teplota se snižuje. Sekvoje mají rády vlhko a chladno, to jim vyhovuje. Teplotní rozdíl mezi pomerančovníkovými plantážemi v údolí a hustým, vysokým horským lesem je kolem 15 °C.
Přijíždíme k prvnímu známému a často fotografovanému místu. Silnice vede ve dvou úrovních přímo mezi obřími stromy. Zastavujeme a utíkáme fotografovat. Nádherné stromy. Že asfaltová silnice proťala tuto přírodní scenérii se mohlo asi stát jen v Americe. Na druhou stranu uznávám, že to vypadá efektně. Místo se nazývá Four Guardsmen Sequoia Group (Čtyři sekvojoví strážci). Na mapě parku není tato atrakce vyznačena, nachází se cca 500 m od odbočky ke Crystal Cave.
Projedeme mezi "strážci" a pokračujeme do srdce národního parku. Přijíždíme do místa, kde se nachází Giant Forest Museum. Je tady parkoviště a hodně lidí. Odbočujeme vpravo na silničku Crescent Meadow Road, je velmi úzká, pro jedno auto. Silnice vede k vyhlídkové skále Moro Rock.
Kousek za odbočkou (1,5 km) leží stranou cesty obrovská sekvoje, která spadla v roce 1917 a dostala jméno Auto Log (Automobilový kmen). Je známá tím, že byla otesána naplocho tak, aby na ni mohli vjíždět motoristé. Existuje hodně dobových černobílých fotografií auta na kmeni. Dnes už to samozřejmě není možné.
Po chvíli přijíždíme k rozcestí směrem na Tunnel Log, na kterém odbočujeme a Moro Rock si necháváme napotom. Při cestě jsou krásná sekvojová zátiší, nejkrásnější je asi Parker Group – skupina 6 nádherných obřích stromů. Člověk je připraven na to, že sekvojovce jsou obrovské, ale když pak u nich stojí, jsou ještě mnohem větší. Cítíte pokoru, úctu, je to nezapomenutelný zážitek.
Tunnel Log (Tunelový kmen) je sekvoje, která v roce 1937 spadla přes silnici a má v sobě vyhloubenou díru o velikosti osobního vozidla. Můžete jím projet, každý se tu fotí a ostatní čekají s auty způsobně v řadě. Průjezd je jednosměrný naznačený cedulkou Bypass. Silnice vede dále k zasněné louce Crescent Meadow. Medvěd zase nikde. Na silničku k Mono Rock se musíme vrátit stejnou cestou, znovu obdivujeme sekvoje a znovu projedeme Tunnel Log :-)
Moro Rock je žulové skalisko s plochým vrcholem, které vyčnívá nad lesy a za dobré viditelnosti jsou z něj krásné pohledy na hory a do údolí. Nahoru se jde po kamenných schodech vytesaných přímo do skály. My jsme dobré výhledy neměli, ale přece jen jsme něco viděli ... na chvilku se nad mračny ukázaly i zasněžené vrcholy hor.
Vracíme se na rozcestí u muzea a od něj už jedeme dál - konečně k největšímu stromu světa pojmenovanému General Sherman Tree (Strom generála Shermana). Po cestě opět fotíme další sekvoje. Parkovišťátko, které je u silnice poblíž šampióna, nedostačovalo náporu turistů, a tak z něj udělali pouze místa pro invalidy.
Musí se jet dále, cedule navedou k velkému parkovišti (odbočka na Sherman Tree Parking, v mapě parku označeno jako Summer Parking). Od parkoviště se pak jde cca 800 m pěšky. A už jej vidíme. Největší živý organizmus na planetě Zemi. Kolem je takových gigantů více, a tak kdyby nebyl označen cedulkou a oplocen nízkým plotkem, možná bychom jej ani nepoznali.
Sekvojovec General Sherman Tree je celebrita. Nejedná se ani o nejstarší, ani o nejvyšší nebo nejširší strom, ale objemem a hmotností nejmohutnější. Uvádí se, že váží 6 167 tun. Obvod kmene u paty je 31 m a průměr 11 m. Objem kmene je vypočítaný na 1 487 m3. Nejsilnější větev má průměr 2 m. Výška stromu je 83,8 m a odhadovaný věk 2 200 let. Strom je pojmenován po generálu Williamu Tecumseh Shermanovi, který se proslavil jako velitel Severu v občanské válce Severu proti Jihu. Posléze byl vrchním velitelem armády Spojených států.
Pomalu jedeme z parku ven směrem na NP Kings Canyon a dále do ubytování ve Fresnu. Nechce se nám od těch nádherných stromů, ale zítra je uvidíme zase a má být navíc krásné počasí. Zítra uvidíme druhý největší strom na světě – General Grant Tree.
Národní Park Kings Canyon – navazuje na NP Sequoia a je to, kromě kousku autem přístupné části, rozlehlá a osamocená divočina. Jediná silnice vede na západní straně parku směrem od Fresna a má číslo 180. Kdysi se rozhodlo, že tato silnice skončí v místě nazvaném Kanawyers (nebo taky Cooper Creek) po cca 50 km od vjezdu do národního parku a 90 % obrovského území se ponechá bez zásahu a – bez aut.
Na počátku byla myšlenka ochránit pouze místo s obrovskými sekvojovci – část Grant Grove, později se ale pod ochranu dostal i celý kaňon řeky Kings, přestože se zde původně uvažovalo o vybudování přehrady, a další kaňony a vrcholy této části pohoří Sierry Nevady.
Ráno tedy přijíždíme k parku a jedeme do místa Grant Grove, kde s největším stromem planety soupeří zde rostoucí druhý největší sekvojovec obrovský jménem General Grant Tree. Měření proběhlo v roce 1931, kdy byl za největší strom označen General Sherman – určujícím bylo měření objemu dřeva. General Grant má objem kmene odhadovaný na 1 320 m3.
Z parkoviště je to k němu jen kousek a také přímo u parkoviště rostou nádherné a fotogenické kousky. Procházíme se mezi stromy, je tady neopakovatelná atmosféra. Po ránu málo lidí a sluneční paprsky pronikají jen opatrně mezi hustý porost. Dotýkám se kůry stromů a snažím si zapamatovat ten pocit.
Vyjíždíme dál do parku, silnice, která vede přímo kaňonem, je nazvaná Kings Canyon Scenic Byway. Přímo u silnice kvetou juky (druh Yucca whipplei), které mají neuvěřitelně obrovské květy trčící na silných stvolech do výšky tak 3 metrů. Vůbec je tu spousty květů, botanikův ráj.
Silnice se stáčí přímo k řece Kings, která je divoká a v tomto období se zde valí proudy vody z hor. Jsou tu cedule varující před koupáním v řece. Stalo se, že lidi unesla voda, přestože se jen brouzdali u břehu. Přijíždíme k prvnímu vodopádu – Grizzly Falls. Je to krásný široký vodopád padající po žulových skaliscích z výšky 23 m. Další zastávkou je Roaring River Falls, malý vodopád v malebném bočním kaňonu. Všude je tak málo lidí, jaký rozdíl oproti Yosemite!
Dále zastavujeme na parkovišti u louky Zumwalt Meadow. Kolem jsou vysoká žulová skaliska připomínající El Capitana. Jdeme pěšky po mostku přes řeku a dále k louce, která je spíše mokřadem. Je nádherně, vypadá to tady jako v pohádce. Ticho, nikde nikdo, jen jeden fotograf a novomanželský pár. Lepší místo a počasí si nemohli vybrat.
Otáčíme se na točně na konci silnice, jsou tady obvyklé protimedvědové bedny na jídlo a piknikové stoly. Jedeme zpět hlubokým kaňonem. Tyto dva národní parky – Sequoia a Kings Canyon, hodnotím velmi vysoko. Chtělo by to více času na toulky mezi stromy – obry, a v zelené krajině kolem dravé řeky.
Večer dojíždíme do ubytování v Salinas. Zbývají nám dva celé dny. Poslední den máme vyčleněný na San Francisco a ten předposlední strávíme v malém národním parku Pinnacles, který byl americkou vládou vyhlášen až v roce 2013. Není ani v našem průvodci.
Pinnacles National Park – pinnacles znamená "vrcholky", tento národní park chrání malebnou část sopečného pohoří Gabilan Mountains, které se nachází mezi pobřežními horami, pod kterými sviští highway č. 101 spojující San Francisco s Los Angeles, a úrodnými rovinami sahajícími až k Sieře Nevadě. Hlavní horninou je zde ryolit v brekcii, to znamená kombinace vulkanické a sedimentární horniny.
Co dělá park zvláštním, je projekt navrácení kondora kalifornského do volné přírody. Tento obrovský pták (největší létající pták Severní Ameriky) byl člověkem málem vyhuben. V přírodě zůstalo pouhých 22 volně žijících jedinců. Jedním z hlavních důvodů, které kondora kalifornského dohnaly až na pokraj vyhynutí, byla otrava olovem. Ptáci se totiž živili zdechlinami, které obsahovaly části střel z olověných nábojnic myslivců. Dalším důvodem bylo jejich střílení (osadníci se domnívali, že jim útočí na jehňata), a také ničení přirozených biotopů.
V roce 1987 rozhodla vláda USA o odchytu těchto zbylých ptáků a umělém odchovu mláďat. To se podařilo a od roku 1991 je kondor vracen do volné přírody. Dnes žije v Národním parku Grand Canyon, Národním parku Zion, na pomezí americko-mexických hranic a právě tady v Pinnacles.
Park je zpřístupněn turistickými stezkami mezi rezavě zbarvenými skalami, z vrcholových partií jsou krásné výhledy. Do parku vedou dvě přístupové silnice, jedna z východu a druhá ze západu. Nejsou propojeny, takže se nejedná o autem napříč průjezdný park.
Vybrali jsme tu západní silnici č. 146 směrem od moře. Jelo se úzkou cestou mezi vinicemi. V infocentru nebyli žádní návštěvníci a v horách pár lidí. Šli jsme trasu od parkoviště Chaparral Tralhead Parking po Juniper Canyon Trail k High Peaks. Celkem asi 6 km. Překvapením byl suchý záchod pod vrcholem, a uvnitř toaletní papír, u záchodu koš na odpadky.... v horách by člověk něco takového naprosto nečekal, ale jsme v Americe.
Počasí bylo teplé, v létě tu bude velké vedro. Na kondora kalifornského jsme neměli štěstí. Viděli jsme jeho spolubydlícího v horách – kondora krocanovitého (angl. Turkey Vulvure, lat. Cathartes aura), kdysi také nazývaného sup krocanovitý, a další dravce. A spousty kvetoucí flóry, úplně jiné než v parcích Sierry Nevady. Jiná hornina, jiné klima.
Cestou zpět do Salinas jsme se ještě stavili na chvíli u moře blízko Monterey. Voda v oceánu byla stejně ledová jako před třemi týdny, kdy jsme do USA dorazili. Pomalu se loučíme s Amerikou, mnoho zážitků a věcí, které jsme předtím nikdy neviděli. Naprosto odlišný životní styl. Ale jak jsem psala úplně na začátku série, je potřeba to prostě vidět.
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
- USA – Jihozápad (1): Autem po Jihozápadu (informace, turistické možnosti, itinerář)
- USA – Jihozápad (2): Pobřežím Pacifiku od San Francisca po Los Angeles
- USA – Jihozápad (3): Národní parky Joshua Tree a Grand Canyon, Route 66
- USA – Jihozápad (4): Územím Indiánů Navaho - Antelope Canyon, Monument Valley, Horseshoe
- USA – Jihozápad (5): Národní parky Arches a Canyonlands, Natural Bridges
- USA – Jihozápad (6): Národní parky Capitol Reef, Bryce Canyon, Zion
- USA – Jihozápad (7): přehrada Hoover Dam, Las Vegas, Valley of Fire
- USA - Jihozápad (8): Národní parky Yosemite a Death Valley (Údolí smrti), White Mountains
- USA - Jihozápad (9): Národní parky Sequoia, Kings Canyon, Pinnacles
- USA – Severozápad (1): Autem po Severozápadu (itinerář cesty)
- USA – Severozápad (2): Craters of The Moon, Bruneau Sand Dunes, vodopád Shoshone Falls
- USA – Severozápad (3): Národní parky Yellowstone a Grand Teton, Bighorn Medicine Wheel, Devils Tower
- USA – Severozápad (4): Národní park Badlands, sochy prezidentů Mount Rushmore, Custer
- USA – Severozápad (5): Národní park Glacier, Little Bighorn Battlefield, Steptoe Butte, vodopád Palouse Falls
- USA – Severozápad (6): Národní park Mount Rainier, Mount Hood, Mount St. Helens
- USA – Severozápad (7): Národní parky Olympic a North Cascades, Deception Pass, Seattle