Loading...
USA – Severozápad (4): South Dakota - Badlands, Mount Rushmore, Custer, Deadwood (06/2019)
Jižní Dakota je jedním ze států tzv. velkých plání středozápadu a patří k nejméně zalidněným státům USA. Na velkých pláních se vypěstuje nejvíce obilí a kukuřice z celých spojených států. V oblasti pohoří Black Hills bylo v historii nalezeno zlato a tak pláně zažily pravou zlatou horečku - kovboje na koních, drkotající se dostavníky na nekonečných prašných cestách a boje mezi bílými osadníky a indiánskými kmeny.
Největšími turistickými atrakcemi Jižní Dakoty jsou v současnosti Mount Rushmore - sousoší amerických prezidentů vytesaných do skály v pohoří Black Hills a Národní park Badlands - bizardní skalní město vypadající jako kulisy do nějakého fantaskního filmu.
První naší zastávkou ve státě South Dakota bylo městečko Deadwood, jedno z nejslavnějších sídel zlaté horečky na Divokém západě. Město se honosí tím, že zde žili a řádili Divoký Bill Hickok a Calamity Jane, jejichž hroby jsou k vidění na místním hřbitově. Docela nás to tady bavilo, i když atmosféru už to úplně nemá. Hlavní "stará" ulice má opravené dřevěné domy viktoriánské architektury jako vystřižené z filmu a z výloh se dívají figuríny coby prostitutky. Městem projíždějí vyhlídkové autobusy a povozy pro turisty. Pod stejnojmenným názvem "Deadwood" byl natočen úspěšný seriál a následně celovečerní film.
Počasí je tady chladnější, přece jen jsme v horách a Black Hills mají nadmořské výšky ke 2 000 metrů a Deadwood leží přibližně ve výšce 1 400 m. Parkoviště jsou placená a je jich dostatek. Všude jsou restaurace a fastfoody, tak jsme se stavili na fish and chips za 10 USD.
Webové stránky města: https://www.cityofdeadwood.com, oblast na mapy.cz: Deadwood (mapy.cz/turisticka)
Další ubytování máme zamluvené v městečku Wall (94 USD/noc) poblíž Národního parku Badlands. Již značnou vzdálenost dopředu atakují motoristy při dálnici č. I-90 obří reklamy na obchod Wall Drug, které opravdu nelze přehlédnout. V historii byl obchod Wall Drug první drogerií v celé oblasti a městečko Wall v podstatě proslavil. Dnes se prý jedná o nákupní centrum řízlé Disneylandem, které se snaží imitovat atmosféru westernů. V recenzích Američané chválí místo jako dobrou zastávku na jídlo či zakoupení suvenýrů.
Park Badlands stíháme ještě navečer a s později se blížící bouřkou vznikají velmi působivé fotky, i když i s několika dalšími fotografy přejíždíme jako diví na jednotlivé vyhlídky, abychom to hlavní stihli, než začne pršet...
Národní park Badlands je pozoruhodná geologická lokalita, kde na obrovské ploše tzv. "špatné půdy", která je naprosto nevhodná k zemědělství ani k jinému využití, vzniklo nádherné barevné erodované skalní město. Další velká část oblasti je porostená prérijní vegetací, tzv. grassland, která teď na konci června celá kvetla žlutě.
Geologicky se Badlands skládá z vrstev jílů, břidlic a pískovců, a oblast je velmi bohatá na fosilie. Před 35 miliony lety tu bylo moře, které začalo postupně vysychat a v jeho slaném bahně bylo pohřbeno mnoho prehistorických zvířat. Kostry těchto tvorů se zde nacházejí dodnes. Později krajinu překryl vulkanický popel, který v průběhu věků erodoval až do nynějších tvarů. Proces větrné, vodní, mrazové a chemické eroze pokračuje v těchto měkkých horninách poměrně rychle i v současnosti.
Přírodní rezervace zde byla vyhlášena už v roce 1939 a od roku 1978 je území federálním národním parkem. V prériích žijí kojoti, ovce tlustorohé, bizoni a další zvířata. My jsme přímo u parkové silnice natrefili na stádo ovcí tlustorohých, a na obloze bylo na mnoha místech možné pozorovat kroužící dravé ptáky.
Badlands se projíždí autem a zastavuje se na jednotlivých vyhlídkách. Je možné jít i na procházky mezi skály, ale zvládli jsme zde jen jednu opravdu krátkou, protože mezi skalami bylo hrozné vedro. Hlavní a nejatraktivnější část parku je pro turisty zpřístupněna na severovýchodě parku, skrz tuto část vede asfaltová silnice č. 240 – Badlands Loop Road, a vjezd na ni je z obou stran placený.
Ranger ve vstupní budce prohlíží náš annual pass a cestovní pass, a pak nám říká anglicky, že má sestřenici v Praze, která k nim každé léto jezdí na návštěvu. Zbytek parku není až tak atraktivní a vedou jím nezpevněné silnice. Do vzdálenější zóny (backcountry) je pro pěší turistiku třeba povolení. Barvy hornin vyniknou hlavně ve večerním slunci, kdy stíny vytváří žádané kontrasty. Jen projetí hlavní trasy se zastávkami zabere minimálně 2 hodiny. Některé vyhlídky kolem parkové silnice:
Big Badlands Overlook – asi nejlepší vyhlídka v parku, nachází se hned za vjezdem z východní strany, doporučují zde fotit východ slunce, ale naopak si myslím, že zde bylo velmi dobré slunce odpoledne.
Door Trail – krátká procházka mezi skalami - kousek po povalovém chodníku a dále podle tyčí v terénu, tam a zpět je to 1,5 km. Šli jsme nejprve správně, ale po chvíli jsme tyče jaksi minuli a šli kousek bez značení – je to asi jedno, vše to tam vypadá tak nějak stejně, jen je třeba se orientovat, odkud člověk vyšel a trefit zpět k autu.
Panorama Point – jedna z nejlepších vyhlídek, doporučen východ slunce, my jsme tady navečer pořídili hodně dobré fotografie.
Conata Basin Overlook – další skvělá vyhlídka, doporučen západ slunce
Yellow Mounds Overlook – vyhlídka na žlutě zbarvené formace skal
Pinnacles Overlook – další výborná vyhlídka na nekonečné barevné skály, doporučen západ slunce
Wbové stránky národního parku: www.nps.gov/badl, oblast na mapy.cz: Badlands (mapy.cz/turisticka)
Od Badlands jsme se vrátili do pohoří Black Hills, abychom zde navštívili Národní monument Mount Rushmore, projeli Needles Highway a Státní park Custer. Dále se zde nachází Crazy Horse Memorial, asi na věky rozestavěný památník indiánského náčelníka Šíleného koně. Obří socha je svépomocí tesána do skály Thunderhead Mountain a hotova je zatím pouze hlava. Do areálu jsme nejeli, neměli jsme moc dobré reference - drahé vstupné a socha je stále příliš daleko, a pokud se k ní chcete dostat blíže, musíte zaplatit další poplatek za autobus, který jede od parkoviště blíže k monumentu. Někteří cestovatelé si ale návštěvu tohoto místa pochvalují.
Hlava je vidět v dálce ze silnice č. 385 u odbočky k památníku, cca 7,4 km severně od města Custer. Pokud odbočíte k památníku, hned po 400 m jsou platidla. Od platidel asi 1 km je parkoviště, kde musíte nechat auto. Socha je od parkoviště vzdálena asi 1 km vzdušnou čarou.
Webové stránky indiánského památníku: https://crazyhorsememorial.org/, oblast na mapy.cz: Crazy Horse (mapy.cz/turisticka)
Mount Rushmore National Memorial je významný památník americké historie. V jihovýchodní stěně hory Mount Rushmore jsou vytesány obří hlavy čtyř amerických prezidentů - George Washington, Thomas Jefferson, Theodore Roosevelt a Abraham Lincoln. Sochy jsou 18 m vysoké a působí opravdu monumentálním dojmem. Detaily v obličeji jsou i přes tak obrovské měřítko obdivuhodně ztvárněny.
Lokalita je vysoce navštěvována, zvláště pak v americké státní svátky, a památník pravděpodobně přivádí většinu turistů do státu Jižní Dakota. U vjezdu je velké patrové parkoviště, obsluha určuje sekci, na kterou máte jet zaparkovat, sekce jsou označeny písmeny. Parkovné se platí před odjezdem v automatu – 10 USD za auto a den. Automat chtěl zadat údaj, zda jsme/nejsme osoby starší 65 let, tito pak mají zřejmě slevu. Nikde jsme nemuseli ukazovat annual pass, z toho usuzuji, že placené je zde pouze parkoviště, nikoliv vstup k památníku.
Pod sochami je zbudován pěší okruh dlouhý cca 1,5 km. Některé vyhlídky na dílo už zarůstají stromy, ale určitě je dobré sem zajít, z některých míst máte hlavy prezidentů přímo nad sebou. V návštěvnickém centru probíhá výklad o historii sousoší a je zde maketa soch, jak měly původně vypadat – plánovány byly postavy až do pasu, zrealizovány ale byly nakonec pouze hlavy. Sochy tesali sochaři do žulového masívu v průběhu let 1927 – 1941. Socha autora sousoší Gutzona Borgluma je umístěna při vstupu do areálu. Borglun v březnu 1941 zemřel a v práci pokračoval jeho syn. Kvůli vyčerpání financí na dílo byly práce ukončeny k 31.10.1941.
Proč právě tito čtyři prezidenti: George Washington, první prezident Spojených států, položil základy amerického státu, vedl národ k získání samostatnosti na britské kolonii. Thomas Jefferson, třetí prezident Spojených států, autor Deklarace nezávislosti, zakoupil pro státy území Louisiany. Abraham Lincoln, 16-tý prezident Spojených států, prezident v době občanské války Severu proti Jihu, stanovil zrušení otroctví, zasloužil se o zachování unie. Theodore Roosevelt, 26-tý prezident v pořadí, vedl státy v době největšího hospodářského růstu, vyjednával stavbu Panamského průplavu.
Webové stránky památníku: www.nps.gov/moru, oblast na mapy.cz: Mount Rushmore (mapy.cz/turisticka)
Státní park Custer – je parkem státu Jižní Dakota. Pojmenovaný byl podle George Amstronga Custera, velitele vojsk známého z občanské i indiánských válek. Území v historii obývali Indiáni, jejichž dnešní generace s názvem pochopitelně nesouhlasí a padají návrhy na jeho změnu. Na vstupu do parku se vybírá denní vstupné 20 USD za auto, neplatí zde federální annual pass.
Park slouží především jako rezervace volně žijících živočichů, především bizonů, ale i jelenů, losů, kojotů a dalších. Podle fotek v propagačních materiálech jsme měli představu, že nám bizoni budou chodit v celých stádech přes silnici přímo před autem. Park je ale tak rozlehlý, že natrefit na takové množství zvířat je o dost velkém štěstí. Okružní asfaltová silnice parkem (Wildlife Loop Road) je asi 50 km dlouhá a vede vesměs po pastvinách. Projeli jsme ji celou a viděli jsme pouze osamělé kusy – samce samotáře, celá stáda jen hodně v dálce.
Součástí parku je také Needles Highway (silnice č. 87) – klikatá vyhlídková silnice, po které se projíždí mezi žulovými skalisky, někdy opravdu velmi natěsno dírou pro jedno auto. Silnice začíná ze severu u malé přehrady Sylvan Lake, která je velmi malebně položena mezi žulové zaoblené skály. Slouží jako rekreační oblast. Vjezd k nádrži je zároveň výběrčím místem poplatku za vstup do státního parku.
My jsme zde neměli nijak dobré počasí, bylo zataženo a dost chladno, přece jen se pohybujeme v nadmořské výšce 1 900 m. Nicméně jsme se prošli kolem vodní plochy, o které jsme si původně mysleli, že je přírodním jezerem, ale vzadu je mezi skalami nenápadně umístěná nízká přehradní hráz. Silnici Needles Highway jsme projeli celkem plynule, jen u nejužších míst se tvořili malé fronty. Spíše ale z důvodu, že všichni alespoň na chvíli zaparkovali těsně u vjezdů do skal, místo aby jen projížděli. Pro našince zvyklého na česká skalní města to nebyl až takový zážitek, jen s tím rozdílem, že u nás jsou skalní města budována převážně pískovci, kdežto tady jsou žuly. A samozřejmě - u nás mezi skalisky chodíte pěšky, kdežto v Americe se projíždí autem.
Webové stránky státního parku: gfp.sd.gov/parks/detail/custer-state-park, oblast na mapy.cz: Custer (mapy.cz/turisticka)
Ještě jižněji pod Státním parkem Custer se nachází Národní park Wind Cave. Tam jsme už nejeli, většina jeskyní po světě se stejně nevyrovná Moravskému krasu :-)
Další noc spíme opět v městečku Gillette a následující den pokračujeme na sever do Montany k národnímu hřbitovu Little Bighorn Battlefield a dále směrem k horskému Národnímu parku Glacier.
Text: Alexandra Prejdová
Fotografie: Jan Prejda
Navazující články z cesty po Severozápadě USA:
Naše články z cesty po Jihozápadě USA (2016):
Rada pro turisty půjčující si v USA auto: