Úsov – náměstí Míru

Historie města Úsova, tedy sídla mezi pahorky a kopci, kterým se říká Úsovská pahorkatina se odvíjí zhruba od roku 1260, kdy je doložená zmínka o zdejším hradu. Postupnými přestavbami a dostavbami se hrad rozšířil i na velkolepou zámeckou budovu, dnes sídla lovecko-lesnického muzea.

Nějaké osídlení určitě vzniklo i podhradí, které postupně dostalo podobu dnešního městečka. Svoji zástavbou je Úsov spíše něco mezi vesnicí a městem, o městu nebo městečku můžeme hovořit zhruba od roku 1547, kdy obec dostala tržní výsady přímo od Ferdinanda I. Celý kraj trpěl v období 30tileté války, naštěstí poměrně rozumná správa Lichtenštejnů přinesla městečku postupný rozvoj. Někdy v 18. století dostal Úsov plná práva poddanského města.

Důležitou součástí Úsova byla židovská komunita, která se tu usazovala zřejmě již v 15. století. Největšího počtu obyvatel Úsov dosáhl během 19. století, tragickým datem je rok 1942, kdy většina zdejších hebrejců byla odvezena do koncentráků, holocaust přežil jediný úsovský žid.

V poválečném období Úsov ztratil postavení města, titul města mu byl přiznán po listopadu v roce 1992.

Centrální prostranství města je samozřejmě náměstí, to zdejší s názvem Míru. Při bližším ohledání zjistíme, že náměstí v protáhlém severojižním tvaru může spíš připomínat náves. Což vlastně náves vskutku byla. Náměstím probíhá silnice II. třídy 315 od Zábřeha (ač až ze vzdálenější Chocně. Ta tu defakto končí, konkrétně na křižovatce se silnicí 444 (Mohelnice – Uničov).

Do Úsova většinou přijíždím od severu, takže začněme malou prohlídku rovněž od severu k jihu. V Úsově najdeme několik památkově chráněných objektů, kupodivu žádný z nich není na náměstí (pomineme-li sochu sv. Jana Nepomuckého).

Na severozápadní straně náměstí (u odbočky Nerudovy ulice je k vidění přízemní dvojdomí č.p. 43 s prodejnou zahradnických potřeb, zajímavější je ale přes ulici dům č.p. 40 s filiálkou zmíněného obchodu. Dům zaujme patrovým průčelím s novou fasádou. Vlastně to byl jeden z prvních domů bývalé židovské čtvrti. NA východní straně v této části navazují domy 30 a 31, které jsou spíše vesnického typu byť patrové výšky. V domech č. 31 a 32 vidíme obloukový průjezd. To dokládá, že původně to byla zemědělská usedlost. Poměrně honosná fasáda na č. 31 dokládá slušné majetkové poměry bývalých i současných uživatelů. Nic neříkající zelená fasáda č.p. 29 i břizolitová hnědá č.p. 28 asi zvlášť neupoutá. Tím máme za sebou zevrubnou obhlídku téměř celé části na východní straně náměstí (ještě se tam ale po sléze podíváme víc k jihu). Stavby na západní stráně mají občas i honosnější architekturu, byť z některých domů se dá odvodit, že původně to byly i statky nebo zemědělské usedlosti při vzniku lánové vsi. Ono vlastně na té východní straně lánové usedlosti nevznikly, protože tam bylo hradní návrší.

V podstatě městské domy jsou s č. 46 a 271, pěkně opravený je dům č. 271 se střešním arkýřem, v opravě je evidentně i č. 47 (nová okna).

Než se posuneme dál, věnujme se na chvíli centrální části náměstí (nebo návsi). Tu tvoří parková úprava s lavičkami a městskými doplňky, který je hlavně rekonstruovaný pomník osvobození 1945, který naštěstí postrádá různé hvězdné a nářaďové ozdoby. Pomník doplňují poněkud záhadné kamenné postupně se zvyšující válce s kovovými oky. V sousedství pomníku nová kašna s kovovou mříží.

Poměrně dlouhá stavba 47 svým průjezdem rovněž nezapře hospodářský původ. Ovšem vedlejší 46 s výraznou fasádou je téměř městská budova. Však tu také sídlí pošta a banka.

Prostoru před budovami 46 a 47 vévodí kamenný kříž s datací 1839. Při četbě dedikačního nápisu si uvědomíme, že Úsov byl na hranici česko-německého osídlení.

Že náměstí bývalo dříve návsí prozradí i fakt nejednotné fronty domů, vedlejší 45 a 51 o něco vystupuje před předchozí dvojici domů. Ten první (tedy 45) vnáší do náměstí jednu z obchodních společností asijského charakteru (BALA).

Zelená fasáda po rekonstrukci zřejmě ukrývá budovu s nějakou utajenou historií. Tu odhalíme při pohledu vzhůru na centrální obdélníkový štít kamenný erb, patrně alianční erb Lichtenštejnů.

To už jsme skoro ve středu náměstí. Volný prostor na východní straně odhaluje výhled na kostel sv. Jiljí a na kopci dominantní hradozámek. Pohledy přitahuje výstavné budovy na jižní straně náměstí. Za sv. Janem Nepomucký velká budova Městského úřadu, méně zajímavý dům 91 a na něj navazující dvojice spojených štítů č.p. 88 a 90. Zřejmě šlo původně o jednu usedlost, ale dvojice vchodů i vjezdů prozradí, že za zdí se skrývají oddělené pozemky. Zdobené fasády bychom mohli dosadit někam do empíru až klasicismu. Vjezdy zdobí polosloupy s korintskými štukami a v centrálním oblouku v nice malá soška světce, patrně sv. Rocha.

Pak už tu máme bývalou hospodu, aktuálně Levandulové bistro (ale i to je jaksi zavřené).

Ještě se musíme vrátit na západní stranu jižního konce náměstí, kde jsem vynechali přízemní budovy statku 52 a 53 a patrový dům 54.

Náměstí prošlo obnovou, jak se tak říká revitalizací v létě 2014. Z té doby jsou samozřejmě sluneční hodiny z dílny kováře z Jedlí (Antonín Mangolt a Ing. Jana Ptáčková).