Velkomeziříčské Náměstí

Kdysi dávno, ještě před odchodem „komančů“ do věčných lovišť, jsem se stal účastníkem třídenního zájezdu ROH do jižních a západních Čech. Náš bus sjel kus za Brnem z dálnice a v městě pod ohromným dálničním mostem zastavil na překrásném rynku, kde jsme dostali půlhodinový rozchod na snídani. Nevzpomínám si už, co dobrého jsem tehdy v mléčném baru sezobl, ale vím, že to bylo velmi rychle, neboť jsem si chtěl před odjezdem náměstí ještě pořádně prohlídnout.

Kupodivu mi jeho podoba zůstala v paměti otisknuta i přes tu propast času… a když jsme se letos na podzim rozhodli pro krátký, několikadenní pobyt v Tišnově, na jednom z výletů jsem chtěl ženě ukázat i Velké Meziříčí. A krom prohlídky zámku s ní absolvovat i procházku jeho historickým jádrem s tím úžasným náměstím.

 

Současná podoba rynku mne trochu zarazila (jeho plocha byla neblaze poznamenána odehráváním se veliké rekonstrukce), což naštěstí nebránilo pohledu na jeho nejdominantnější objekty – kostel svatého Mikuláše, radnici a dům zvaný Obecník.

 

Všechno tohle jsme si uctivě obešli (i do interiéru otevřeného chrámu nakoukli) a před odchodem si v hlavách do posledního kamínku složili mozaiku viděného.

 

Věru toho nebylo málo…

 

„Velmezský“ hlavní městský rynek se zove jednoduše Náměstím a má protáhlý obdélníkový tvar o stranách přibližně 100 x 40 m, táhnoucí se ve směru od jihovýchodu na severozápad. Jeho plochu v samotném středu krášlí 11 m vysoký žulový sloup, na nějž byl umístěn opracovaný pískovec v podobě blahořečeného Jana Nepomuckého. Nutno ale dodat, že se tak stalo až ve „století páry.“ To vše je v přízemní části kol dokola obklopeno kamennou balustrádou.

 

Severně od něj se tyčí Památník obětem velkomeziříčské tragédie odehravší se na samém sklonku války (6.května) převážně v prostorách blízké radnice. Tady gestapo zatklo šedesát občanů z revolučního městského výboru a u břehů řek Oslavy a Balinky je následně popravilo.

 

Směrem k jihu se nachází šestiboká renesanční kašna, z níž se od roku 1701 k nebi vypínala socha sv.Floriána, vytesaná mistrem Alexandrem Jelínkem. Ta byla roku 1889 nahrazena skulpturou litinovou, odlitou v Blansku v Salmových železárnách.

 

Jedním z nejzajímavějších stavení na rynku je oslnivě bělostný objekt radnice. Vznikla po zakoupení domu místního rychtáře a domu sousedního a jejich přestavbou v roce 1529, který dal sjednocené budově renesanční podobu. Z té doby se dodnes v přízemí nachází mázhaus s malovanými ornamenty na klenbách. Zasedací místnost se zase může pochlubit gotickým dřevěným stropem, který sem byl ale přenesen ze zaniklé hospody U Bílého anděla.

V budově odjakživa sídlili jen konšelé, později členové MNV a po sametu opět místní radní v čele se starostou. Vyjímka nastala v 19.století, kdy sem byl nastěhován i okresní soud, k jehož příslušenství patřila také jedna vězeňská cela a mučírna. Soud byl zrušen roku 1931 a část interiérů radnice pak využila obecní knihovna a muzeum. V současnosti se tu kromě části kanceláří městského úřadu (starosta, místostarosta a tajemník) a obřadní síně nachází Turistické Infocentrum.

 

Radnice byla v minulosti postižena četnými požáry a byla mnohokrát opravena a přestavěna. Poslední takový „zásah“ do její podoby se odehrál před koncem minulého tisíciletí, kdy byly na její okázalý štít vráceny kulaté hodiny a kdy byly rovněž obnoveny původní vchody do radnice. Pokud se vám trenesanční psaníčka zdobící její fasádu zdají poněkud „divná“, nemýlíte se, neboť její fasáda je opravdu nová a je krášlena toliko „pseudosgrafity.“

Ve vestibulu je umístěna pamětní deska obětem tzv.Velkomeziříčského masakru.

Asi nejkrásnější budovou na náměstí je Obecník. Tento objekt byl vystavěn v 16.století a jeho fasádu zdobí nádherná sgrafita. Na nich jsou zobrazeny alegorické podobizny lidských ctností, jako je třeba Štědrost, Spravedlnost, Víra, Síla či Trpělivost. V době svého vzniku byl Obecník pivovarem, od 19.století sloužil jako centrum různých společenských a kulturních akcí. To vše se ale odehrávalo v prvním patře, neboť přízemí „okupovala“ městská spořitelna. V sále prvního patra se konaly různé koncerty, hrávalo tu ochotnické divadlo a konaly se zde plesy… a to vše zde probíhalo až do půli minulého století. V současnosti je v Obecníku restaurace.

 

Dalším proslulým šenkem býval hostinec U Černého orla, jehož budova dodnes stojí naproti kostelu. V osmnáctém století zde bylo sídlo jihlavského krajského úřadu a ve dvacátém století Sokolovna. V druhé půli století se stal sídlem Kulturního střediska, dnes pod logem Jupiter Club. Nachází se zde velký, koncertní a výstavní sál, prodejní galerie, kino a hraje se tu loutkové divadlo. V objektu působí i několik zájmových sdružení – např.Vlastivědná a geneologická společnost, pořádající pravidlené přednášky.

 

 

Kostel sv.Mikuláše stojící na jižní straně rynku tvoří velkomeziříčské radnici symetrickou a velmi sympatickou protiváhu. Je rovněž bělostným stavením, stojícím zde ale již od čtrnáctého století. Jeho „životopis“ by vydal na tlustou knihu, neboť chrám byl mnohokrát přestavován či stavebně upravován. Hlavním poznávacím znamením kostela je jeho vysoká hranolová věž tyčící se přímo nad rynkem, v jejímž přízemí byl roku 1883 do interiérů proražen nový hlavní vchod. Předtím se do nich vstupovalo jinudy.

 

První zmínka o chrámu pochází z roku 1317, kdy byl jednolodní. O necelých sto let později byla hlavní prostora přestavěna na lodi dvě a o něco později byla kvůli zaklenutí přistavěna na jihu třetí chrámová loď. Tohle trojlodí se od těch časů pyšní nádhernými síťovými a křížovými žebrovými klenbami. Další přestavby interiérů proběhly v období baroka, kdy byl chrám vybaven i novým mobiliářem. Hlavní oltář je novogotický a pochází z konce 19.století. V presbytáři a jižní lodi je na odiv klenba raně gotická a na svornících jsou umístěny erby pánů z Lomnice, Kravař a Pernštejna. Hlavní (užší loď) má klenbu pozdně gotickou.

Nejstarším zachovalým uměleckým dílem je gotická Madona ze čtrnáctého století. Hodnotné jsou velké kostelní obrazy. Ten se svatým Mikulášem pochází z roku 1772 a namaloval jej Genare Basil. Autorem zobrazení sv.Floriána nad hořícím „Velmezem“ je Karel František Topper a obraz sv.Anny vytvořil Ignác Weidlich.

 

Věž přistavěná k západní straně chrámu roku 1411 prý bývala mnohem vyšší, ale ani po jejím snesení to není žádný drobeček, neboť i tak dosahuje úctyhodné výše 64 m! V přízemí jsou nad vchodem okolo beránka božího reliéfy čtyř evangelistů, které z lipovského mramoru a hodovské žuly vytvořil v roce 1954 sochař Jiří Marek.

Věž sloužila nejen jako zvonice, ale také jako městská strážní věž a v držení města byla až do roku 1958. Poté připadla církvi.

 

Zvoník a ponocný bydlel v šestém patře, kde měl k dispozici malý byt a ochoz. Ten se nachází čtyřicet metrů nad dlažbou náměstí a v současnosti je přes léto denně přístupný veřejnosti. Kromě nádherného výhledu na město a okolí tu návštěvník může shlédnout expozici o historii věže a města, prohlédnout si 99 historických fotek a také šest zde visících zvonů.

 

Hodiny byly na věž umístěny již v šestnáctém století. Ty dnešní jsou sice až z roku 1949, zato jsou naprostým unikátem, neboť jejich podsvícený ciferník přesahuje průměr čtyř metrů (měří přesně 420 cm) a je největším takovým nejen u nás, ale v celé střední Evropě!