Loading...
Turistické cíle • Drobné památky
Velký Ořechov je větší obcí s asi 750 obyvateli, která se rozkládá na plochém temeni (370 m) jednoho z Vizovických vrchů a ty se od ní směrem k jihu už pozvolně svažují k Uherskému Brodu. Díky své poloze nabízí do okolí velmi hezké výhledy.
Poprvé se o ní jako o „Ořechové“ zmiňuje listina olomouckého biskupa J.Zdíka v roce 1411. V blízkosti U.Brodu se ale vesnice stejného jména už nacházela, a proto dostal „náš“ Ořechov časem přídomek Velký. Nutno dodat, že právem: už ve středověku se stal významným střediskem díky velikému feudálnímu statku a též sídlem farnosti pro okolní přilehlé dědiny. Později obec o mnohé výsady přišla a dnes spadá do regionu Luhačovického Zálesí, což je – jak dobře víme – oblast na rozhraní Valašska, Slovácka a Hané, ale místní jsou více spjati s blízkým krajským městem Zlín.
Turistické značky do Velkého Ořechova dosud nevedou, což je škoda. Kromě dalekých výhledů a rekreační přehrady se totiž obec může pochlubit i množstvím zajímavých památek. Pomineme-li ten monumentální kostel, který si zaslouží samostatný článek, je další výraznou pamětihodnostní bývalé ořechovské feudální sídlo.
Bývá označováno jako zámek a narazíte na něj jen asi 100 metrů od autobusové zastávky v centru obce. Jelikož se jedná pouze o přestavěný barokní patrový objekt (dnes součást základní školy), hodila by se něj spíš zdrobnělina zámeček.
Na jeho místě původně stávala již někdy na začátku 15.století tvrz, na které seděl vladyka Beneš z Ořechova. Později patřila spolu se vsí Ořechovským z Honbic a před koncem 15.století ji získal Hynek ze Zástřizl. Ten ji pak prodal Onšíkům z Bělkovic, ale po 18 letech ji páni ze Zástřizl vykoupili zpět a tvrz renesančně přestavěli. Pak se zde majitelé hodně střídali, až ji získal majitel Uherského Brodu – Lev Vilém z Kounic a nechal ji přestavit na barokní zámeček. Rodu Kouniců pak patřil Velký Ořechov od roku 1652 až do konce 19.století. Maličké feudální sídlo ale panstvo neužívalo, sídlili v něm pouze úředníci.
Další pěknou ořechovskou památkou je barokní socha sv.Jana Nepomuckého z roku 1733, která se na vysokém soklu impozantně tyčí nad návsí. (Ze stejného období pochází i socha sv.Josefa, na podstavci s interesantním rostlinným dekorem. Jenže ta se nacházela mimo moji trasu u průmyslového areálu až na jižním konci obce, a tak jsem ji bohužel nespatřil.)
Za zmínku stojí i sedmero ořechovských křížů, z nichž ten nejstarší pochází z roku 1733.
Já viděl jen tři a nejvíc se mi líbil ten, na který jsem narazil už ve volné přírodě cestou k přehradě pod nejzápadnější zástavbou vsi.