Vídeň - Skotský klášter a muzeum (Wien – Schottenstift)

V samotném srdci Vídně, na náměstí Freyung, se nachází jedna z mnoha zdejších pozoruhodných památek. Tou je – u nás poměrně neznámý - Skotský klášter, který založil roku 1155 vévoda Jindřich II. Přesněji řečeno toho roku věnoval tento Babenberk zvaný Jasomirgott pozemky Benediktinskému opatství Panny Marie Skotské. Klášter je tak funkční již více než 860 let a jeho součástí jsou i dnes Skotské gymnasium, mateřská škola, knihovna i obytná část s kolejemi. Jedná se ovšem o římskokatolický klášter, u jehož počátků nestáli kupodivu mniši z britských ostrovů, ale ze Skotského kostela v německém Regensburgu. A ještě navíc se ve skutečnosti nejedná o klášter skotský, ale irský. Jenže toto už není problém historický, ale jazykový. Konkrétně latiny a němčiny.

V každém případě ale platí, že nový klášter obdržel rozsáhlá privilegia a jeho stavba – v „prapůvodní“ podobě – byla zahájena v roce 1160. Vysvěcen byl až roku 1200 a jednalo se o komplex postavený těsně za vídeňskými městskými hradbami. Současně sloužil jako hospic pro poutníky a křižáky, mířící do Jeruzaléma. Je proto celkem logické, že první klášterní kostel byl románský (trojlodní a s jednou apsidou) a že se zde nechal Jindřich II. po své smrti v roce 1177 pohřbít. O 99 let později zničil klášter požár. Význam kláštera pak opět povstal z popela v I. polovině 15. století, kdy byly znovu oživeny původní ideály benediktinského mnišství. A poté se vlastně v dějinách kláštera – tedy pokud nepočítáme jeho vyplenění tureckými vojsky - poměrně dlouho nic zajímavého nestalo …

Až roku 1638 zasáhl chrámovou věž blesk, což bylo shledáno jako boží znamení pro úplnou přestavbu kostela. Tu vyprojektovali architekti Andrea d'Allio mladší a Silvestro Carlone a její součástí bylo zkrácení kostela a přiblížení věže k lodi. Nový oltářní obraz namaloval Joachim von Sandrart a na prvním nádvoří postavil v roce 1652 Sebastian Wagner fontánu Heinrich Jasomirgott se sochou zakladatele. Kostel získal barokní podobu, přičemž západní věž zůstala jen nepatrně vyšší než střecha chrámu. A poté přišel druhý turecký vpád a klášter byl v roce 1702 téměř zničen.

V letech 1773 až 1774 bylo přistavěno nové převorství, které postavil Andreas Zacha a které je známo: jako Schubladkastenhaus, tedy Prádelník. V roce 1807 pak vzniká Schottengymnasium a v letech 1826 až 1832 byly hospodářské budovy opatství částečně přestavěny Josefem Kornhäuselem. Současně také zanikl středověký klášter. V roce 1880 pak byl částečně zrekonstruován také klášterní kostel, tzv. Schottenkirche. Z tohoto období pocházejí stropní malby Julia Schmida i nový hlavní oltář, postavený podle návrhu Heinricha von Ferstela, který zdobí mozaika Michaela Riesera. Socha Černé Madony od Petera Nobileho pak pochází z roku 1825 a byla postavena v klášterní zahradě. Na druhé nádvoří byla umístěna v roce 1874 Delfíní fontána a vzápětí došlo k vybudování památníku na počest zakladatele Jindřich II., umístěném na fasádě kostela. Sám Jindra Jasomirgott získal v kryptě nový sarkofág. Během II. světové války byla většina mladých mnichů ze Skotského kláštera povolána do vojenské služby … a moc se jich nevrátilo. Od roku 1949 dochází k dalším úpravám a v roce 1960 byla přestavěna krypta. A klášterní interiéry byly modernizovány i na přelomu 20. a 21. století.

Přesto, že Skotský klášter zůstává místem velmi zajímavým, mnozí stavěji vysoko nad něj klášterní muzeum. V něm najdeme množství pozoruhodných předmětů, zejména fragmenty starého hlavního Skotského oltáře z roku 1470, který je významným dílem pozdně gotického umění. Vytvořili jej pravděpodobně mistři z Norimberka a je cenný i tím, že zobrazuje podobu Vídně v roce 1470. Mezi klenoty muzea patří také obraz Petera Paula Rubense, raně barokní holandské krajinomalby nebo krásný obraz rakouského barokního malíře Franze Antona Maulbertsche. Nechybí ani historický nábytek, liturgické nádoby i drahá liturgická roucha a knihy. Pochopitelně zde najdeme také klášterní rukopisy a různé dokumenty.

Klášterní sbírka obrazů stojí zejména na vlámských, holandských a rakouských malířích 16., 17. a 18. století, které doplňuje vídeňský biedermeier. Mezi jmény malířů bývají – kromě P.P. Rubense – nejčastěji uváděni např. Joachim Beuckelaer, Marten de Vos, Jan Cossiers, Tobias Pock, Peter Strudel, Giovanni Battista Pittoni, Franz Christoph Janneck, Franz Anton Maulbertsch, Joos de Momper, Jakob Alt, Luigi Bisi, Alexander Coosemans, Johann Baptist Drechsler, Simon de Vos, Jan Pieter van Bredael nebo Joachim von Sandrart.

Otevřeno je zde pouze ve čtvrtek, pátek a sobotu od 11,00 do 17,00 hod. a součástí prohlídky je i kostel, krypta a neoklasicistní knihovna. Muzeum je vysoce ceněné už jen proto, že Skotský klášter nebyl nikdy zrušen, takže jeho sbírky mapují velký kus historie. A také je logické, že mnoho zdejších opatů a mnichů patřilo mezi nejvýznamnější osobností své doby a často působili zejména na vídeňské universitě. Muzeum sídlí v prostorách bývalé prelatury, na vídeňské adrese Freyung 6 A.