Vídeň – Skotský kostel (Wien – Schottenkirche)

Schottenkirche je jednou z mnoha barokních vídeňských sakrálních památek a nachází se na náměstí Freyung ve vídeňském starém městě. Ano, i takto jednoduše lze odbýt zajímavou památku s nesmírně dlouhou, pohnutou a pozoruhodnou historií. Hned úvodem si proto raději prozraďme, že tento – západním směrem orientovaný – fatní kostel je součástí benediktinského Skotského kláštera, založeného již v polovině 12. století a že byl v roce 1958 povýšen do hodnosti bazilica minor. Pro příznivce technických údajů ještě přidejme délku (55 metrů) a šířku (25 m, z toho 15 m loď). A vraťme se zase k trošce té historie.

Schottenkirche (nebo v tomto případě snad spíše Scottish Church) je farním kostelem, který by – stejně jako celý klášter – měl být vlastně správně nazýván Irským, i když zde prvními obyvateli byli mniši z německého Regensburgu. A právě ti zde postavili první kostel, zasvěcený Panně Marii. Tehdy se psal rok 1158, kostel byl trojlodní, románský, jednoapsidový … a v roce 1276 jej zničil požár. Takže se začalo stavět znovu a chrám byl obnoven v roce 1317, a to v raně gotickém slohu. Nový kostel byl však pro změnu vážně poškozen zemětřesením, které Vídeň zasáhlo roku 1443. Kostel byl sice opraven, ale zřejmě dosti nekvalitně (na druhou stranu zde tehdy – tedy v letech 1469 až 1475 – vznikl vysoce ceněný velký triptych Mistra skotského oltáře). Postupně praskaly vitráže i nosné prvky a nakonec se zřítila klenba. V té době už však na kalendáři svítily číslice 1634.

Těžce poškozený kostel dostal definitivní k.o. o čtyři roky později, kdy jeho věž zasáhl blesk, a ta se následně zhroutila. A tak zdejší osazenstvo pochopilo, že se jedná o znamení shůry. Bylo tedy rozhodnuto o kompletní přestavbě kostela, tentokrát již ve stylu barokním. K tomu došlo v letech 1638 až 1641, kdy stavbu vedli architekti Carlo Antonio Carlone a Marco Spazzio. Hned v letech 1643 až 1648 však přestavba pokračuje. Tehdy zde působili architekti Andrea Allio Starší, Andrea Allio Mladší a Silvestro Carlone, kteří zejména vytvořili nové západní průčelí, kostel poněkud snížili a spojili s ním – do té doby volně stojící – věž.

Kamenné sochy byly dílem významného sochaře Petera Concorze, hlavní portál postavil v roce 1651 Bartholomäus Kholl a do průčelního výklenku byla osazena socha Madony s dítětem od sochaře Tobiase Krackera. Barokní malíři Joachim von Sandrart a Tobias Pock namalovali pro Schottenkirche v letech 1649 až 1671 oltářní obrazy. Za autory dalších pláten jsou považováni Georg Bachmann a Jeronimus Joachims. A pak již přišli Turci, plenění a další nutné rekonstrukce.

Interiér kostela – s jeho několika kaplemi - je sice vrcholně barokní, ale například současný hlavní oltář vznikl teprve v letech 1883 až 1889, a to podle návrhu Heinricha Ferstela. „Novodobé“ jsou rovněž skleněné mozaiky, které vytvořil Michael Riese, a stropní malby Julia Schmida. Na konci 19. století totiž kostel prošel dalšími úpravami, kterým vévodil tehdy tolik oblíbený historismus. Barokní oltáře zmizely a nahradily je oltáře převážně neorenesanční. Chórové lavice pocházejí až z konce minulého století. Opomenout jistě nemůžeme ani chrámové varhany. Jsou dvoje a také novodobé. Ty chórové pocházejí z roku 1994, hlavní orgán je ještě o dva roky mladší. Oboje varhany byly postaveny švýcarskou firmou Mathis.

Na jižní vnější stěně najdeme památník zakladatele kláštera Jindřicha II. zvaného Jasomirgott, který byl v chrámové kryptě v roce 1177 také pohřben. Poizději jej následovala i jeho manželka a dcera. V rámci transformace na přelomu 19. a 20. století byl přemístěn roku 1901 do nového – neorománského – sarkofágu. V kostele byly pohřbeny i další významné osobnosti, např. malíř Paul Troger.