Vídeňské Nové Město – kostel Nejsvětější Trojice (Wiener Neustadt – Neukloster Stiftskirche)

Jednou z mnoha zajímavých pamětihodností dolnorakouského města Wiener Neustadt je kolegiátní kostel kláštera, kterému se říká Nový (Neukloster), i když byl založen již před rokem 1250 a jeho chórová část se v podstatě stala součástí východní části městských hradeb. Současně se jedná o kostel farní, zasvěcený Nejsvětější Trojici. Kostel byl původně pozoruhodnou trojlodní bazilikou, která ani dnes nezapírá svůj gotický původ. A hned na úvod si ještě můžeme prozradit, že římskokatolický farní a kolegiální kostel Nejsvětější Trojice najdeme na nárožním křížení uliček Ungargasse a Neuklostergasse.

Původní dominikánská trojlodní bazilika z II. poloviny 13. století byla později – spolu s klášterním komplexem – převzata cisterciáky, kteří ji v polovině 15. století rozsáhlou rekonstrukcí změnili na halový kostel s pozdně gotickým průčelím. Z jižní strany pak kostel od té doby bezprostředně sousedí s klášterním arkádovým ambitem a rajskou zahradou.

Zmíněná rekonstrukce byla nutností. Celá dominikánská bazilika s dlouhým chórem totiž utrpěla těžké škody při požáru města v roce 1433. Následující rok již klášter patřil cisterciákům, v roce 1452 byla znovu zaklenuta chrámová loď a roku 1453 byl kostel rozšířen dvojčlennou skupinou kaplí (kaple sv. Barbory a kaple Svatého Kříže) směrem na západ. S tehdejším rekonstrukcí jsou nejvíce spojována jména císaře – zakladatele Fridricha III. Habsburského a významného stavitele polského původu Petera von Pusika.

Další změny potkaly klášterní svatostánek po požáru v roce 1649. Následně byla zrušena postranní věž, kterou nahradila věžička v hřebenu střechy. Roku 1699 získal kostel nový – a barokní – hlavní oltář, který nahradil původní velký vyřezávaný oltář z roku 1446. V roce 1734 se objevila varhanní empora a o deset let později byla Křížová kaple z poloviny 15. století barokizována Franzem Wagnerem. Další úpravy čekaly ještě střechu kostela – poprvé to bylo díky požáru z roku 1834, podruhé kvůli bombardování v roce 1944.

Na závěr ještě několik základních informací z historie kláštera Neukloster. Již samotný název „Nový“ má upozorňovat na skutečnost, že tento klášter vznikl obnovením staršího konventu dominikánů. Cisterciácké opatství Nejsvětější Trojice ve Vídeňském Novém Městě je tak jednou z nejmladších středověkých klášterních nadací v Rakousku. Jeho historie se datuje od roku 1444 a končí ve II. polovině 19. století. V roce 1881 se totiž Neukloster vzdal – pochopitelně z finančních důvodů - své nezávislosti a spojil se s dolnorakouským cisterciáckým klášterem Svatého Kříže (Heiligenkreuz). Z výše uvedeného je také zřejmé, že klášter „přežil“ i josefinské reformy.

V roce 1467 byla v apsidě kolegiálního kostela pochována Eleonora Helena Portugalská, manželka císaře Fridricha III. Později zde byly pohřbeny i jejich tři děti. Významných osobností zde bylo postupně pohřbeno poměrně hodně, zmínit můžeme např. členy aristokratické rodiny Mattersdorf-Forchtenstein. V roce 1793 zde bylo poprvé představeno Mozartovo Requiem v původní podobě mše za zesnulé. V květnu roku 2017 bylo v Neukloster slavnostně otevřeno klášterní muzeum, které ve svých sbírkách přechovává přibližně 4.700 uměleckých předmětů.