Vilémov - Kvilda

Vilémov

Že se území naší země těší velmi bohaté historii, je fakt všeobecně známý. Že však mnohé historické objekty vzaly během staletí za své ať už vlivem času, živelných pohrom, rukou vandalů či během válečných a poválečných let, je také všeobecně známo. Leckdy jen historické záznamy připomínají dřívější existenci zámků, kostelů, hradů nebo i celých vesnic. Výjimkou není ani obec Kvilda, stojící v nadmořské výšce 1062 m.n.m.

Tato obec se může pochlubit bohatou historií a na počátku 20. století více jak tisícovkou stálých obyvatel, kteří bydleli hned v několika částech obce. Naše pozornost se dnes zaměří na Vilémov, snad nejmalebnější část obce, rozkládající se ve svahu nad levým břehem Teplé Vltavy, při silnici spojující Kvildu s Františkovem, Borovými Ladami a Horní Vltavicí. Dodnes se tu dochovaly dřevěné domky jako ukázka šumavské lidové architektury. Na počátku 19. století se v nich usadily rodiny dřevařů, přicházejících na Šumavu hledat možnost obživy, kterou jim zdejší lesy v hojné míře skutečně poskytly.

Když se tu dnes budete procházet, jako kdyby jste tu nacházeli původní Kvildu. Nemyslím tím teď jen pouze ukázky původní architektury, ale i klid a pohodu dříve vládnoucí po celé Šumavě. Dnes tu však již bohužel nenaleznete jeden z nejzajímavějších objektů Vilémova i celé obce. Tím byl Lovecký zámeček stávající zhruba uprostřed dnešního Vilémova. Důležitým impulsem k jeho výstavbě se stal rok 1841, kdy panství Velký Zvíkov (kam celá zdejší oblast katastrálně spadala) koupil v dražbě kníže Wilhelm Wurmbrand-Stuppach. Byl to právě tento muž, který nechal na Vilémově v letech 1842-43 vybudovat dvoupatrový, vzdušný Lovecký zámeček ve švýcarském stylu. Ke stavbě bylo použito materiálu, který okolní lesy nabízely v míře přebohaté – tedy dřeva. Na tehdejší dobu značným nákladem 300 000 zlatých tu vyrostlo panské sídlo, sloužící nejen jako Lovecký zámeček, ale zároveň i jako vzdušné lázně, využívající svěží a voňavý vzduch šumavských lesů. Stavba jméno svého majitele – Wilhelmswald – nenosila bohužel dlouho. Krátce po dokončení vyhořelo celé jedno křídlo zámečku, a krátce po jeho obnově celý objekt zachvátily plameny znovu. To zřejmě hraběte přinutilo prodat zvíkovské panství rodině Thun-Hohensteinů, zatímco poškozený zámeček přešel do rukou kvildského podnikatele Josefa Strunze. Ten v roce 1866, tedy dvacet let po osudném požáru, udělal s poškozeným objektem zřejmě jedinou rozumnou věc, kterou šlo provést. Použitelné stavební dříví odvezl a použil jej na nástavbu svého domu na Kvildě. Ale protože nejsme v dobách naší reálné „demokracie“, ale ve druhé polovině 19. století, tak zmiňovanou nástavbu nepoužil pan Strunz pro své osobní pohodlí, ale nabídl zdejší škole, hledající v té době prostory pro své žáky. Tím skončila krátká, přesto zajímavá historie objektu nabízejícího to, co hledáme i dnešní době – tedy klid, zdravý horský vzduch, šplouchání nedalekého Teplé Vltavy (tehdy nazývané Černým potokem) a šumění okolních hlubokých hvozdů. Panstvo si tu sice užívalo luxus krásného sídla ze dřeva a skla, procházeli se zahradami se skleníky a zahradními stavbami, ale to hlavní jim poskytovala zdejší příroda.

A tak až zavítáte při své dovolené na Kvildu, a zavítáte na Vilémov, budete mít možná štěstí a naleznete ve stráni nepatrné zbytky základů starobylého zámečku. Co tu však naleznete zcela nepochybně, je klid a pohoda. Tedy to, co tu hledali a v hojné míře nacházeli i naši předci.