Vizovice – pomník Aloise Háby

Dvacáté století nepřineslo jen překotný vývoj ve vědě a technice, ale od druhé poloviny 19. století i překotný vývoj v řadě dalších lidských činností, umění nevyjímaje. Nemohla se tomu vyhnout i hudební produkce. Dá se říci, že hudebníci byli vždy poněkud konzervativnější, takže styl, které jsou označovány v jiných oborech se v hudbě udržely poněkud déle. Nicméně s dobou se v hudbě projevily i takové názvy jako expersionismus, či impresionismus, které známe z výtvarných směrů.

K novátorům klasické hudby 20. století by se dala přiřadit celá škála skladatelů, jejichž výčet by nakonec vynesl slušnou slohovou práci, nicméně stopy po ovlivnění novátory typu Schönberga, Berga či Weberna můžeme najít i u takových velikánů jako byli Stravinskij, Prokofjev, Varése, Hindemith, Bartók…, v ten výčet by jistě zapadl i Leoš Janáček, patrně největší náš hudební zjev ve 20. století.

Ovšem to jsou ty celebrity, ti ve své tvorbě užívali spíš jen střípky nových směrů, které vynalézali jiní. Nezřídka jejich hledání poněkud připomíná cimrmannovské hledání slepých uliček. K takovým hudebníků bezesporu patřil i vizovický rodák Alois Hába (1893–1973). Jakožto rodilý Valach vycházel z moravské intonace a obohatil hudbu o postupy s využitím drobných tónových intervalů (čtvrttóny, šestitóny), oproti klasickým sedmistupňovým škálám zavedl i dvanáctitónové či pětitónové stupnice. Zavrhl i formátové řády a nahradil je tzv atematickým slohem. Protože k novým škálám potřeboval i patřičné nástroje, byly podle jeho návrhu sestrojeny i speciální nástroje (harmonium, trubka, klarinet, kytary, trubka). Asi nejznámější je vynález čtvrttónového klavíru.

Hába učil na pražské konzervatoři a AMU, po roce 1951 ale jeho oddělení zaniklo. Bolševikům se zřejmě zdála jeho tvorba příliš komplikovaná (v Černých baronech kpt. Ořech říká: o tom co je hezké rozhodujeme my, strana…).

Nicméně mezi jeho žáky lze objevit zajímavá jména (Ančerl, Trojan, Ceremunga, Ježek).

Ačkoliv většina návštěvníků jezdí do Vizovic za jinými požitky, (slivovice, švestkové knedlíky, heavy metal, folk rock), mohou si připomenout, že se ve Vizovicích narodil i jiný velikán, než sesazený valašský král.

Prostý pomníček s kamenným kvádrem najdeme v místě, kde stával jeho rodný dům na Slušovské ulici (u č.p. 581). Ke cti Vizovic patří, že po Hábovi pojmenovali i ulici a malou čtvrť k ní přiléhající.