Vrbice - socha sv. Aloise

Jednou z pamětihodností jihomoravské vinařské obce Vrbice je také pozdně barokní socha sv. Aloise pocházející z počátku II. poloviny 18. století. Máme zde před sebou nejen kvalitní kamenosochařskou práci, ale také cennou uměleckohistorickou památku oživující zástavbu obce. Navíc se zpodobněním tohoto světce se u nás nijak často nesetkáváme.

Socha sv. Aloise v životní velikosti je zhotovena z pískovce a triasového vápence a mnozí odborníci u ní upozorňují zejména na umělecky náročněji pojatý sokl. Sochu najdeme na travnaté parkové ploše, která je součástí zdejší návsi. Na své současné stanoviště však byla umístěna teprve někdy v polovině minulého století.

Socha je umístěna na čtyřbokém odstupňovaném podstavci tvořeném základnou s profilovanou spodní částí, dříkem a profilovanou římsovou deskou. Stěny dříku jsou zdobeny hladkými obdélnými rytými rámy, jen na čelní straně je v ozdobném rámu umístěn reliéf zobrazující scénu ze života sv. Jiljí (světec sedí, modlí se s otevřenou knihou v rukou a laní ležící u jeho nohy; sv. Jiljí je oděn v řeholnické roucho a v oblacích za ním se vynořuje kříž). Nad římsou podstavce, na čelní straně plintu, můžeme vidět nápis S. ALOVSIVS.

Samotný světec je zpodobněn v kontrapostu, s pokrčeným pravým kolenem. Je oblečen v jezuitské sutaně s bohatou draperií. V levé ruce drží kamenný kříž s korpusem Krista položený na prsou, pravicí přidržuje jeho spodní část. Hlavu s kučeravými vlasy a paprsčitou svatozáří mírně naklání ke kříži. Celkově se dá říct, že tato socha svým provedením na první pohled silně připomíná běžná zpodobnění sv. Jana Nepomuckého.

Autora podoby sochy sice neznáme, ale dodnes se vysoce hodnotí nejen úroveň jejího řemeslného zpracování, ale i neobvyklého ikonografického pojetí, které nepředstavuje pouze sv. Aloise, ale v reliéfu na podstavci také sv. Jiljí.

Vzhledem k tomu, že je tato pozdně barokní skulptura považována za hodnotné dílo i cenný doklad vyspělé výtvarné a sochařské úrovně umělců jižní Moravy své doby, nelze se divit, že byla mezi naše chráněné kulturní památky zařazena hned v květnu roku 1958.