Vrch Kozel

Jedná se o kopec o nadmořské výšce 556,9 m n. m., který se nachází přibližně na půl cesty mezi Bílou Třemešnou a Zvičinou, přičemž na jeho severozápadních stráních vznikly dodnes známé klimatické Lázně u studně Mariánské pod Zvičinou (něm. Bad Marienbrunn). Naopak na jeho jihovýchodě se nachází Kuhnova rokle a východně k Mezihoří bývalý šutrovník. Od dávných dob byl tento vrch v majetku zdejší vrchnosti, aby se v 18. století dostal téměř zcela do rukou hospodářů z Třebihošti a Dolní Brusnice, což lze vidět v indikačních skicách obou obcí z roku 1841 (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD406018410 a https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=skicic&idrastru=BYD317018410). Ti ho stejně jako vrchnost užívali k lesnímu hospodaření, neboť jinak nebyl Kozel k jinému účelu vhodným místem. V téže době však nastala změna v tom, že se zdejší listnaté až smíšené lesy začaly přeměňovat v jehličnaté, tj. ve smrkové monokultury.

Původně býval bezejmenným, což je vidět jak v I. vojenském mapování z let 1764-1768 a jeho rektifikaci z let 1780-1783 (viz https://www.chartae-antiquae.cz/cs/maps/12824/?view=-63.165245161813935,97.58807938427123,6), tak ve II. vojenském mapování z let 1836-1852 (viz https://www.chartae-antiquae.cz/cs/maps/13182/?view=-168.6612577787555,73.0732406774496,5), pak byl zván místními jako Kozí vrch či Kozí kopec a nakonec to skončilo u současného názvu, který se pravidelně vyskytuje v kartografických dílech až od 2. poloviny 20. století (viz https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=topo1952&idrastru=D7_2__M-33-56-C-b-4). Těmito místy od nepaměti vede také hranice katastru výše jmenovaných vsí a dříve také meze hořického, vrchlabského a královédvorského hejtmanství. Zajímavé je, že téměř úplně kopíruje geologické složení vrchu, protože třebihošťská část je tvořena zejména pískovci a metamorfovanými drobami z proterozoické až paleozoické éry, naopak dolnobrusnická lokalita je vybudována kvarcitem z téže éry. Ten pak směrem k Lázním pod Zvičinou přechází ve svrchněkarbonské dacity a ryodacity s vzácně se vyskytujícími tufy a aglomeráty a k Mezihoří a Březině v kvartérní písčito-hlinitý až hlinito-písčitý sediment, přičemž na jejich pomezí nalezneme ještě navíc ostrovitě se vyskytující cenomanské křemenné, jílovité a glaukonitické pískovce.

Do historie se sám kopec, jehož vrcholová část dnes náleží obci Dolní Brusnice, mnoho nenapsal, pokud nepočítáme cesty, jež spojovaly po jeho úbočích zdejší vsi a samoty již od středověku, i když podle všeho tudy mohli mířit již pravěcí lovci. Ve válečných údobích se na něm měli ukrývat místní obyvatelé se svým dobytkem, ale těmito místy měli procházet také pruští vojáci v letech 1778-1779, a to v rámci války o bavorské dědictví, jíž bylo přezdíváno bramborová válka nebo švestková mela. Ohledně první přezdívky proto, že se vojska na podzim roku 1778 zabývala zejména sháněním potravin než válčením; druhá naopak pocházela od toho, že se předpokládalo, že bude její konec do úrody švestek. Zda tomu tak bylo, tak to je těžké prokázat, ale vyloučit se to nedá, neboť postavení pruských vojsk je u Zvičiny zakresleno v mapě z roku 1789 od Friedricha Wilhelma Karla von Schmettaua (viz https://www.chartae-antiquae.cz/cs/maps/5425/?view=-136.38058526561014,62.749699722996034,4).

Nejvíce se tato lokalita zapsala do paměti v souvislosti s lyžováním, a to sklon na úpatí vrchu na katastru Dolní Brusnice. Tehdy se od 25. prosince 1910 do 20. ledna 1911 uskutečnily veřejné kurzy norské lyžařské školy, jejichž konání navrhl architekt Karel Jarolímek a pořadatelem se stal Český spolek pro zimní sporty. V rámci těchto kursů došlo rovněž k 1. mezinárodním závodům pod záštitou Českého výboru pro olympijské hry. Ty se uskutečnily 15. ledna 1911 v rámci 1. českých zimních her, a to zejména na nedaleké Zvičině. Naopak u samých lázní byl vybudován dřevěný skokanský můstek. Mnohem větší pak byl zřízen hoteliérem Janem Hetfleischem, jehož později vystřídal František Hetfleisch, na jehož firmu byla zavedena národní správa 24. května 1949. Tento můstek z roku 1915 (kniha "Naše skokanské můstky" od Josefa a Stanislava Slavíkových však tvrdí toto: "První můstek zde stál již v roce 1910 a vybudoval ho majitel zdejších lázni Hettfleisch. V roce 1922 byl vybudován nový můstek s 25 metrovým nájezdem a 57 metrů dlouhou strání.") vydržel až do počátku 70. let 20. století, kdy byl nahrazen novým můstkem podle projektu Ing. Josefa Čermáka z Trutnova. Jeho stavba byla završena v roce 1975 a o 3 roky později byl navíc pokryt umělou hmotou. Využíván byl až do známé vichřice roku 1987, kdy byl silně poškozen a od té doby nevyužíván. V roce 2013 pak byl zbytek jeho konstrukce využit k vybudování vyhlídkové věže.

Na závěr ještě dodejme, že zdejšími cestami putovalo obyvatelstvo ve větším množství naposledy u příležitosti Husových oslav 6. července 1945, kdy se na Zvičině uskutečnila velká národní manifestace podkrkonošského kraje, na níž byl hlavním řečníkem náměstek předsedy vlády a poslanec Prozatímního Národního shromáždění Josef David. Ten poté v doprovodu poslankyně Anežky Hodinové-Spurné navštívil i lázně pod Zvičinou a prošel se i po svazích Kozla. V současné době mohou po úpatích tohoto kopce směřovat turisté, a to po zelené značce z Bílé Třemešné na Zvičinu (na severu) a po žluté značce mezi rozcestími Pod Dehtovem a Perná-kříž (na jihu) a nesmíme opomenout i to, že častými hosty bývají rovněž houbaři a sběrači lesních plodů, pokud nepočítáme lesní dělníky a dřevorubce. Přesto je tu dodnes až božský klid, na rozdíl od blízké Zvičiny a lázní pod ní.