Loading...
Protože vše podstatné bylo řečeno v první části článku, dalšího popisu se můžeme již zdržet. Důvod rozdělení na dva díly, je celkem prostý. Další vyhlídkové místo je na druhé straně benkovského údolíčka. Jestliže v prvním díle je zmínka o výhledových místech při stoupání do sedélka poblíž Benkovského vrchu, tentokrát jde o vyhlídková zastavení v masivu kopce s poněkud nekorektním názvem U Cikánského buku. V podstatě jde o relativně táhlý hřeben který se táhne od východu k západu, východní úpatí můžeme položit k hornímu konci Libiny, kde se svah zvedá k Obědnému a pokračuje k několika označeným i neoznačeným kótám, z nichž je nejvyšší právě ten Cikánský buk (528), snižuje se k sedlu u Rohelské boudy a pak už pokračuje mírně k jihozápadu k vyšším partiím (Bílý kámen 589 m).
Pokračujeme tedy Benkovem pod modré TZ k hornímu konci, kde minemenový přístřešek (což dokládá, že Dlouhomilov se stará i o zvelebení turistického vybavení). Trasa pokračuje krajem lesa a už lavička nabádá, že se tu má výletník pokochat nejen na samotnou vesničku, ale i vzdálenějšími obzory. V bližším plánu sice dominují blízké kopce Úsovské pahorkatiny (Mlýnský vrch, nebo Šebená). Za nimi se ale zvedají o poznání vyšší kopce Hanušovické vrchoviny. Jen nenápadně vykukuje náš šumperský Háj s rozhlednou (631 m, po našemu Senová), ale přeci jen mohutněji působí pásmo od Čečele (839) přes Kamenec (914) k Boudě (956), pokračuje to nějakými vrcholy Králického Sněžníku (Klepý, možná i Malý Sněžník). Hlavním bude vnitrozemská část „Kraličáku“ (kolem Podbělky a Sušiny). Dál pokračují zas nějaké vrcholy Hanušovické vrchoviny (oblast Městských skal, Smrku, pokračuje k Žárovskému vrchu. Pak se zvedne tisícimetrový Ucháč, což už patří Hrubému Jeseníku.
Jak se stoupá k vrcholové plošině Cikánského buku, obzor postupně zakrývá kóta U Lípy (512 m). Poněkud tristní zážitek pak poskytuje pohled na samotný hlavní vrchol Cikánského buku, který je evidentně stejně zasažen kalamitní těžbou jako okolí Humence, tedy kopce za zmíněnou Rohelskou boudou.