Wroclaw (Vratislav) – Národní muzeum (Muzeum Narodowe)

Hned na úvod tohoto článku si můžeme prozradit, že vratislavské Národní muzeum patří k tomu nejzajímavějšímu a nejkvalitnějšímu, co „na dohled“ od našich hranic můžeme navštívit. Tedy minimálně v oblasti muzejnictví a uměleckých předmětů z období 14. až 20. století. O tomto muzeu se sice občas říká, že je hlavně národním muzeem regionálně slezským, ale jména jak Lucas Cranach st., Agnolo Bronzino, Lucas van Leyden, Giovanni Santi, Francisco da Zurbarán nebo Wassily Kandinsky svědčí o něčem trošku jiném. A mnohá další veleslavná jména jsou zde zastoupena alespoň svými dílnami nebo nejbližším příbuzenstvem. Polské i slezské umění je zde však k vidění v množství výrazném … i kvalitě vysoké.

Muzeum bylo založenou jaře roku 1947 (veřejnosti se ale otevřelo až o 15 měsíců později) a jeho vznik se současným Polskem až tak moc společného nemá. Základ muzejní sbírky totiž pochází z německého vlastnictví (tedy z doby, kdy se Wroclaw ještě nazývala Breslau a kdy zde od roku 1815 fungovalo Královské muzeum umění a starožitností – tedy Königliches museum für Kunst und Altertümer, od roku 1880 Slezské muzeum výtvarných umění čili Schlesisches Museum der Bildenden Künste a od roku 1899 Slezské muzeum umění, řemesel a starožitností neboli Schlesisches Museum für Kunstgewerbe und Altertümer)) a z dnes ukrajinského Lvova, odkud je odvezli Poláci, kteří se z města stěhovali po skončení II. světové války. V muzeu se tak nachází přibližně 120 tisíc exponátů (podle jiných informačních pramenů je to dokonce 200 tisíc), zahrnujících snad vše od gotického malířství a sochařství až po grafiku, sklo a fotografie z 20. století. Stálá expozice je – na čtyřech podlažích - rozdělena do šesti částí, které se nazývají: Slezské kamenosochařství 12. – 16. století, Slezské umění 14. – 16. století, Slezské umění 17. – 19. století, Polské umění 17. – 19. století, Evropské umění 15. – 20. století a Tvůrci zázraků.

A tak, jak jsou zajímavá jednotlivé exponáty, stojí za pozornost i samotná muzejní budova, kterou najdeme na adrese Powstańców Warszawy č. 5. Ta se nachází na nábřeží Odry a byla postavena v letech 1883 až 1886. Její podobu ve stylu severské neorenesance navrhl známý štětínský architekt Karl Friedrich Endell. U hlavního vchodu do budovy byly umístěny bronzové sochy Augusta Hertela, které představují dva velké umělce: Albrechta Dürera a Michelangela. U jihozápadního nároží budovy se nachází socha Alegorie rybářství od Christiana Behrense, u řeky pak sochy rytířů krále Artuše od Magdaleny Abakanowicz.

Otevírací doba je zde v letním období (od 1, dubna do 30. září) ve všední dny od 10:00 do 17:00 hod. a o víkendech od 10:30 do 18:00 hod. V zimním období (od 1. října do 31. března) se ve všední dny zavírá o hodinu dříve  a v soboty a neděle je otevřeno od 10:00 do 17:00 hod. V pondělí je v muzeu zavřeno.

Vstupenka na všechny stálé výstavy přijde na 20 zł (zlevněné 15 zł, rodinné 10 zł/os.) a v sobotu se vstupné neplatí. Pokud spojíme stále expozice s časovými výstavami, zaplatíme  25 zł (17 zł, 15 zł/os.), v případě návštěvy krátkodobých výstav samostatně pak 10 zł (5 zł, 7 zł/os.). Nadšenci, kteří to sem mají blízko, si mohou za 125 zł (zlevněná 100 zł) koupit celoroční vstupenku. Ta jim pak platí po dobu 12 měsíců nejen do tohoto Národního muzea, ale i do Etnografického muzea, Pavilonu čtyř kopulí, Muzea současného umění (a v těchto objektech se to týká i všech probíhajících časových výstav).

Na závěr pár rozšiřujících poznámek:

Na muzeu se hodně podepsala II. světová válka, kdy došlo nejen k poškození samotné budovy, ale kdy také sovětská armáda sbírky částečně ukradla a částečně zničila. Vzhledem k vážnému poškození města pak byly exponáty ze všech výše uvedených muzeí svezeny do současné budovy, v které pak bylo pro veřejnost otevřeno v roce 1948 jako Státní muzeum. V roce 1950 bylo přejmenováno na Slezské muzeum, z kterého se roku 1970 stalo muzeum Národní.

Základem muzejní sbírky jsou sice „německé” artefakty pocházející ze samotné Wroclawi i z celého Dolního Slezska, ale díky pravidelným nákupům obrazů, grafiky, plastik i děl z uměleckých řemesel se dnes toto muzeum pyšní jednou z nejpočetnějších a nejrozmanitějších sbírek v celém Polsku. A o jednotlivých stálých expozicích si prozraďme alespoň to nejzákladnější.

Slezské kamenosochařství 12. až 16. století je v podstatě klasickým lapidáriem. Vystavovaných exponátů zde sice není mnoho, ale i tak se jedná o svým způsobem nejzajímavější část muzea. Vidět tady můžeme např. různé románské a gotické figurální náhrobky, cenný tympanon z 12. století a portálu ołbinského kostela Panny Marie a sv. Vincenta nebo vzácnou kamennou Pietu z období okolo roku 1400. Za nejcennější je považována krásná hrobka piastovského knížete Jindřicha IV. Součástí lapidária je také šest cenných vitráží z 15. století.

Za nejcennější exponáty části Slezské umění 14. až 16. století jsou považovány díla gotického sakrálního umění pocházející z různých dolnoslezských kostelů. Jedná se zejména o krásné Madony, z nichž některé pocházejí také ze Lvova. Součástí expozice jsou i ukázky uměleckého zpracování gotických zámků, klíčů, mincí a pečetidel.

V části Slezské umění 17. až 19. století většinou nejvíce zaujme soubor malovaných renesančních, manýristických a barokních epitafů z 16. a 17. století, sochy světců a světic nebo soubor obrazů nejvýznamnějšího slezského barokního malíře Michaela Willmanna. Ani zde nechybí předměty uměleckého řemesla (např. zbraně, práce zlatníků, předměty z kameniny, fajáns, porcelánu a skla nebo tapiserie). Chybět, pochopitelně nemohou ani obrazy slezských mistrů I. poloviny 19. století.

V sekci Polské umění 17. až 19. století, která se mnohým zřejmě bude zdát nejméně atraktivní, se můžeme těšit hlavně na další soubory děl z kategorie malířství, sochařství a umělecké řemeslo. Kromě polských umělců zde narazíme také na tvůrce zahraniční, kteří zde ovšem v sledovaném období dlouhodoběji působili. Jádrem jsou sbírkové předměty z Ukrajiny a mezi nejznámější jména patří Bernardo Belletto, Jóuef Brandt, Alexander Gierymski, Jacek Malczewski nebo Jan Matejko.

Evropské umění 15. až 20. století patří naopak k tomu „divácky” nejatraktivnějšímu. Není se čemu divit, protože se zde nachází okolo dvou stovek obrazů pocházejících z dlouhého časového pásma od italské i severoevropské renesance až po I. polovinu 20. století: Nechybí tedy ani zlatý věk nizozemské malby, italské baroko a ukázky z časů neoklasicismu, romantismu, realismu, symbolismu i impresionismu. Mezi nejdůležitější jména tvůrců můžeme – kromě již výše uvedených - zařadit např. Erharda Altdorfera, Alberta Boutse, Pietera Brueghela ml., Ambrosia Holbeina, Lorenza Lippiho, Bartolomea Sprangera nebo Simona de Vose.

Výstava Tvůrci zázraků je pak takovou – až překvapivě zajímavou a kvalitní – třešničkou na pomyslném dortu. Byla otevřena k 70. výročí otevření vratislavského Národního muzea a najdeme zde umění Středního a Dálného východu, stejně jako klenoty uměleckého řemesla i pozoruhodnou současnou keramiku a umělecké sklo.

Na závěr ještě dvě technické poznámky:

Fotografování je v celé budově muzea povoleno (bez blesku a stativu, samozřejmě, ale také bez zbytečných poznámek a přehnané pozornosti „strážců pokladů“) a na prohlídku všech stálých výstav zde budete potřebovat minimálně 3 hodiny. Do tohoto času není započítána doba na návštěvu nejen krátkodobých výstav, ale ani muzejního knižního obchodu nebo posezení ve zdejší kavárně.

Obsáhlá fotogalerie je většinou bez popisek. Jednak bych si musel minimálně u poloviny snímků text vymyslet, jednak jsem chtěl „pouze“ naznačit, na co všechno se může návštěvník vratislavského NM těšit. A je toho opravdu mnohem více, přátelé …