Z Pardubice podél Labe

Když řeknu, že se půjdu v Pardubicích projít podél řeky, s největší pravděpodobností budu mít na mysli cestu podél Labe. Máme však přinejmenším dvě možnosti, kterým směrem se vydat. Bude-li začátek naší vycházky v centru Pardubic (to je u mostu Pavla Wonky), můžeme se vydat po proudu řeky, nebo proti jejímu proudu.

Dnes vám chci psát o cestě, která veze z Pardubic proti proudu řeky. Tato část cesty, na rozdíl od druhého směru, je v celé své délce pokryta kvalitním asfaltovým povrchem, a tak záleží pouze na nás, zda půjdeme pěšky, nasadíme na nohy kolečkové brusle, nebo vyrazíme na kole. Nemohu nezmínit ještě jednu alternativu, kterou jsou běžkařské lyže. Ty můžeme využít při dostatečné sněhové pokrývce.

Pokud jsme návštěvníci Pardubic a přijedeme autem, nejsnadnější pro nás bude, když přejedeme most Pavla Wonky směrem z centra a na první světelné křižovatce zahneme vpravo. Pokračujeme stále rovně, dokud nedojedeme na kruhovou křižovatku, na které odbočíme první odbočkou vpravo. Chvíli pojedeme po dlážděné cestě a na jejím konci zahneme vlevo. Budeme opět na asfaltové cestě, na jejíž levé straně můžeme zaparkovat auto a vyrazit na stezku. Ta pokračuje po cestě dál rovně a asi po 100 metrech zahýbá mírně vpravo k řece.

Všem, kdo mají rádi vlahé a slunné večery, doporučuji procházku po této stezce právě ve večerních hodinách. Cesta se nejprve vine podél Labe, dokud se od řeky neodkloní vlevo. Chvíli se klikatí mezi poli, než dorazí k vesničce Brozany, ve které se můžeme občerstvit. Stezka pokračuje skrz vesnici, dokud nás z ní nevyvede. Pak už nás čekají převážné rovné úseky mezi poli. Stezka končí v následující vesnici Ráby, těsně pod Kunětickou horou.

Při našem putování máme příležitost spatřit mnoho zajímavých a nevšedních pohledů. Téměř celou cestu proti proudu máme možnost pozorovat hrad Kunětickou horu, jak se pomalu přibližuje a mění svoji barvu v záři zapadajícího slunce. Další zajímavostí, které si cestou můžeme všimnou, jsou slepá ramena Labe. Dnes je koryto Labe poměrně rovné, v porovnání s opravdovou podobou původního Labe bychom mohli říct, že je úplně rovné. Na slepých ramenech si můžeme alespoň přibližně představit, jak podivuhodně a až neskutečně, se řeka dřív klikatila. Když se budeme po stezce vracet večer, bude nám přímo do obličeje svítit oranžovo-červené slunce, které celé okolní krajině dává právě oranžovo-červenou barvu. Budeme-li mít štěstí, tak zahlédneme místní veslaře, kteří své lodě pomocí vesel ženou po nebo proti proudu řeky. Stejně jako vše kolem, se i jejich lodě pod uhasínajícími slunečními paprsky zbarvují do oranžovo červena.

Možná, že vám přijde téměř rovná stezka podél Labe všední a fádní. Pokud však budete jen trochu chtít, můžete vidět mnohé, co jste ještě třeba ani neviděli.

Fotogalerie