Za filmovou hvězdou do ZOO Krásné Březno (Ústí n/L)

Vyrazila jsem z Teplic do Ústí nad Labem a pak pěšky do Krásného Března. Bylo to cca 2,5 km od hlavního nádraží v Ústí nad Labem. Nebyla jsem tam asi 4 roky a tak jsem si chtěla projít zase znovu všechny pavilony zvířat a pokochat se jejich prohlídkou.

Taky se tam narodilo nedávno mládě pandy červené a tak jsem si myslela, že budu mít možná štěstí a uvidím ho.

A co hlavní mě tam táhlo! Podívat se na filmovou zvířecí Hvězdu velkého formátu Ňuňáka, který hrál ve filmu „Dva lidi v ZOO“. Posledně se na mě mračil zpoza svého obydlí až vzadu, a ač jsem ho lákala, aby šel ke mně blíž, dělal, jako že neslyší…

Počasí se vydařilo, i když sem tam nějaký ten mráček plul po obloze.

Cesta z nádraží uběhla dobře, až na to, že jsem si musela dávat pozor u podchodu za nádražím k Mariánskému mostu, kde jezdilo jedno auto za druhým, ale zdárně jsem to zdolala. Za podchodem na mě vykoukla fontána, posléze most Eduarda Beneše a dále Mariánský most. Vzadu za mnou se vypínala na vršku vyhlídková restaurace Větruše.

Pokračovala jsem pak dál podél zdi k dalšímu podjezdu už do Krásného Března a k ZOO. Zaplatila jsem 60 Kč vstupné a zamířila jsem si to napřed k lachtanům. Těm ale momentálně vypustili vodu z jejich nádrže a dělali dezinfekci. Tak jsem se otočila a popošla k orangutanům, doufaje, že tam uvidím Ňuňáka. Ale kdepak…

Venku, tedy za sklem byla a to nemohu s určitostí říct, zda to byl „pán“ anebo „dáma“ - orangutan, který se halil do pytloviny. Byl těsně u skla, koukal na mě svýma očima a jako by se styděl. Pytlovinu neustále okolo sebe natahoval, ale co bylo hlavní, bylo to něco úžasně roztomilého. Tak jsem se ho snažila vyfotit, ale po třetím záběru se najednou otočil a zmizel. Asi toho měl dost, nechat se okukovat a fotit. Ňuňáka jsem tu zkrátka neviděla. Až budu končit prohlídku, tak se sem zajdu ještě podívat, možná ho tu snad uvidím. Třeba ještě chrápe jako pařez…

Procházela jsem postupně celou zoologickou zahradou a viděla jsem tu plno nových věcí od mé poslední návštěvy. Dá se sem chodit s odstupem času pořád. Je tu neustále co vidět. Navíc ZOO se nachází na svahu Mariánské skály a tak jsou odtud i krásné výhledy, pakliže se nehoní mračna po obloze a není opar.

Udivila mě prasátka pekari. Napřed jsem viděla jen jedno, za keřem leželo další, ale jak jsem přišla k jejich ohradě, honem obě přiběhla a otíraly se jedno o druhé, jakoby si vyznávaly lásku. Vzápětí se objevilo třetí a přidalo se k nim. Byl to roztomilý pohled.

Za další ohradou byly zase kozičky. Přiběhly, prostrčily hlavu mezi ohradou a žebronily o kus žvance. Ale vím, že se zvířata nesmí krmit, tak jsem nic ani pro ně neměla. Tak zas odběhly, když zjistily, že nic ode mě nedostanou. Prošla jsem okolo různých výběhů, také u pandy červené, ale neviděla jsem ani její mámu, natož mládě. Je ještě moc mladé a tak si ho chrání.

U slonů prováděl jejich ošetřovatel očistu. Sprchoval je, což se jim zřejmě moc líbilo. Bylo to na nich vidět! Pokračovala jsem dál okolo zeber, velbloudů a různých jiných obyvatelů této rozlehlé zoologické zahrady. Bylo jich tu nespočet! A došla k aligátorovi, který ležel jako mrtvola na kameni u jezírka. Bylo tam upozornění, že je aligátor skutečně živý! Ať na něj nikdo nehází různé věci, že by ho mohl zranit. Chvíli jsem ho pozorovala, ani se nehnul, ani okem nemrkl. Nechtěla bych být v jeho blízkosti, ten záměrný klid, který z něj vyzařoval, byl jen na oko. Umí rychle „prevít“ zareagovat a chmátnout po své kořisti…

Pomalu jsem procházela celé ZOO. Je velice rozsáhlé, a protože jsem ranní ptáče, tak jsem vyjela z Teplic brzo a taky jsem na to doplatila. Dost zvířat bylo ještě v v limbu…Ošetřovatelé jim čistili klece, dávali krmení a tak jsem jich tolik neviděla, jako posledně.

Byla jsem už docela unavená, protože zoologická zahrada není v rovině, ale chodí se do kopce a hned zase z kopce, zkrátka je tu dost rozsáhlý terén. Jak jsem tak chodila, najednou jsem se ocitla u bistra se zahrádkou a zašla dovnitř. Měla jsem chuť na jeden zlatistý mok, ale ten neměli a nabídli mě černé krušovické v plechovce. Ještě lepší! Černé pivo je moje doména! Tak jsem na chvíli usedla venku, než jsem ho vypila. Odpočinula si a pomalu sestupovala z vrcholu dolů. Pohledy do dáli byly úžasné, i přes ty mraky, které se po nich honily. Bylo vidět město Ústí s pozadím vrcholky kopců - Středohoří…V dáli se tyčil vysilač Bukové hory.

Zašla jsem se ještě podívat k Ňuňákovi, jestli už není venku ve výběhu a zda ho náhodou neuvidím.

Byl! Ležel na posedu ve výšce, ale prevít, zakrýval si obličej. Zkrátka měl manýry filmové hvězdy! Přece nepotřebuje, aby na něj někdo pořád zaměřoval svůj objektiv. I když jsem na něj mluvila a domlouvala mu, svůj postoj nezměnil. No, co se dalo dělat. Že je to vskutku filmová Hvězda, nebo spíš byla, je hned vedle o tom doklad!

A tak jsem byla spokojená, že jsem zase navštívila ZOO a obšťastnila svoji dušičku, byť jsem všechny zvířata neviděla.

Tato ZOO stojí určitě za návštěvu. V letních měsících můžete shlédnout cvičení lachtanů, také procházky slonů po ZOO, děti si mohou zajezdit na ponících a pořádá se tu mnoho dalších akcí. Je tu dětský koutek a ne jeden, s maketami zvířat a také tobogány. Zkrátka se tu děti vyřádí do sytosti. Také tu je naučná stezka dinosaurů a různě roztroušené stánky s občerstvením a restaurace Koliba. Kdo nemá nouzi o finance, může si tu adaptovat i nějaké zvíře.

Zoologická zahrada byla původně ptačí rezervací, kterou v r. 1908 zakládal Heindrich Lumpe. Po jeho smrti v tom pokračoval jeho synovec Alfred Lumpe. Park byl v r. 1945 uzavřen a posléze znárodněn a v r. 1957 přešla pod správu města Ústí nad Labem. Zahrada se postupně začala rozrůstat až do dnešní podoby.

Je tu opravdu co vidět, i když musí člověk ze sebe vydat trochu té námahy ve svažitém terénu.

A tak jsem si splnila zase jeden bodík mých výšlapů a vydala se k nádraží. Byly to další 2,5 kiláčky a to nemluvím o těch, které jsem našlapala po ZOO. Těch bylo 5 km. Nelžu!

Takže určitě tato ZOO stojí za návštěvu!