Záhořín
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Vesnice
Záhořín leží asi 1 km západně od Svitavy na severovýchodním svahu Tisového vrchu při silnici do Svojkova. Poprvé se připomíná roku 1455 jako pustá ves "Zahorie", zničená pravděpodobně za husitských válek. V listině z roku 1471 je osada uvedena již jako Záhořín, později se ale častěji používal německý název Sohr. Již v roce 1387 ale žil nějaký vladyka Zdislaus von Sohr, jehož spojitost se Záhořínem však není doložena. Záhořín patřil ke sloupskému panství a byl samostatnou obcí s vlastním rychtářem. Prvním doloženým rychtářem byl roku 1713 Georg Goerlich. Ves nebyla nikdy velká, bylo v ní jen 5 hospodářství a později se uvádělo 7 domů, protože byly očíslovány i 2 výměnky. Při správní reformě v roce 1850 byl Záhořín připojen ke Svitavě, ale později se opět osamostatnil. V roce 1900 byl Záhořín nejmenší obcí okresu Nový Bor a z pěti zdejších hospodářů tři tvořili obecní zastupitelstvo. Celkem zde žilo 34 obyvatel, kteří se živili hlavně zemědělstvím a lesnictvím. Bylo zde pět sedláků, další obyvatelé se věnovali řemeslné výrobě nebo pracovali v továrnách v Lindavě a Sloupu. Dnes je osada součástí Cvikova a má jen 4 domy, využívané jako rekreační chalupy. Asi 0,5 km severozápadně od Záhořína stojí v zalesněném sedle mezi Slavíčkem a Šišákem malá Záhořínská kaple z roku 1740, u lesní cesty na svahu Tisového vrchu je kamenný podstavec kříže, postaveného v roce 1867 Franzem a Marií Wernerovými. Záhořín nemá žádné významné rodáky. Snad proto se odtud uváděl aspoň Franz Werner, který proslul svými cestami do Ameriky a delší dobu žil jako zlatokop v Kalifornii, odkud se už nevrátil.