Zakladni Tabor Muir

Zeme: USA, Stat: Washington, Oblast: NP Hory Rainier

Do tretice vseho dobreho. Toto prislovi se overilo pri nasem pokusu o zdolani stezky k taboru Muir, ktery je jednim ze dvou zakladnich taboru pro ty, kteri planuji vylezt na vrchol sopky Rainier.

Tento tabor je nejen pocatecnim mistem technickeho vystupu na vrchol, ale take cilovym mistem pro radu dennich horaku, kteri hledaji obtiznejsi teren pro Trenink na vice namahave vystupy ve vetsi nadmorske vysce, a nebo pro ty, kteri si chteji uzit vyhledu na okolni vrchy tohoto krasneho narodniho parku.

Nas prvni pokus je zmaren nepriznivym pocasim. Podruhe je jedina silnice vedouci k vychozimu bodu trasy zablokovana tragickou dopravni nehodou (predjizdet v zatacce se opravdu nevyplaci) a je zrejme, ze prujezdna bude nejdrive za nekolik hodin. Potreti jde vsechno podle planu a v 10:00 hodin jsme u vychoziho bodu pripraveni na vyslap. Skoro se nam to ani nechce verit.

Vydavame se severne po stezce zvane Panorama. Tato stezka rychle stoupa a na prvnich 2.5 kilometrech zvladame prevyseni 366 metru. Dostavame se do vysky, kde se nam pred ocima zacinaji otevirat fantasticke vyhledy. Mame stesti. Je slunecny den a viditelnost je naprosto super. Davame si na chvili pauzu a pak pokracujeme po Stezce Oblazkoveho Potoka az pod snehove pole Muiru. Je to jedno z mala snehovych poli, ktera se udrzi po cely rok. Nachazime tu nekolik jiz vyslapanych drah a tak se nemusime brodit hlubokym cerstve napadanym snehem, za coz jsme na teto trase docela vdecna.

Zaciname nabyvat nadmorskou vysku. Zpocatku s tim nemam probemy. Moje plice ale zacinaji na nedostatek kysliku v atmosphere reagovat, kdyz se dostavame do vysky okolo 2750 m.n.m. Zda se mi, ze moje plice pracuji dvakrat vice nez obvykle, zatimco moje tempo je dvakrat pomalejsi. Na nadmorskou vysku kazdy reaguje jinak. Nekdo nema zadne problemy, zatimco jini mohou trpet bolestmi hlavy a nevolnosti. Mam v podstate stesti. Krome ztraty energie netrpim zadnymi jinymi ohavnymi priznaky. Nasazuju techniku spocinkoveho kroku a "plouzim" se nahoru.

Do tabora, ktery lezi v nadmorske vysce 3072 m.n.m., se konecne dostavam ve 14:30 zhruba 15 minut za ostatnimi cleny vypravy, ktere nadmosrka vyska moc neovlivnila. Je to misto z velice zvlastni atmosferou. Na svazich jsou umisteny dve budovy RMI, jedne z organizaci, ktera porada vedene vypravy na vrchol. Horolezci, kteri zde prisli na vlastni pest stavi stany a pripravuji se na dalsi den, kdy se pokusi zdolat zbytek trasy k vrcholy. Skupina asijskych turistu zive komunikuje opodal. Z jejich gest je zrejme, ze se stredem jejich komunikace jsou vrcholky Tatooshskeho Pasma leziciho oproti. Nekolik lyzaru bali a zacinaji sestup. Na lyzich se v tuto rocni dobu dostanou az k parkovisti. Musi to byt parada.

Nachazime bezvetri za Kamennou zidkou a zaciname varit vodu. O nekolik minut pozdeji si uzivame atmosfery tabora Muir s salkem teple prijemne vonici kavy v ruce.

Po zhruba pulhodine i my balime. Pro zlepseni trakce pouzivame pri sestupu sneznice. Dolu to jde opravdu bez namahy a na parkovisti jsme za dve hodiny.

Shrnuti: Vzdalenost od parkoviste do tabora 6.9 km, Celkove prevyseni 1275 metru. Vyborny vyslap. Urcite se zde v budoucnu vratime.