Zámek Sobotín

Dá se to vlastně přirovnat k malému zázraku. Po delších či kratších dobách úpadku a zapomnění v našich končinách kolem Desné dochází k obnově památek na působení podnikatelské rodiny Kleinů z Loučné a Sobotína. V Loučné se opravuje renesanční zámek, v muzeu silnic Vikýřovice byla otevřena expozice věnovaná dílu těchto podnikatelů. A do třetice, opravuje se i zámek v Sobotíně.

K tomu občas proskakuje i zpráva, že snad sobotínská obec provede i něco z hrobkou.

Ale zpět k zámku. Na rozdíl od toho loučenského se zase nejedná o nijak výjimečný objekt. Původně vlastně ani zámkem nebyl, ale jen budovou původní zbrojovky v Sobotíně, která dala základ většímu železářskému podniku, který v obci sídlil. Kleinové provoz získali v r. 1815 a od 40. let 19. století ji postupně přestavovali na sídlo sobotínské větve rodu. Téměř dnešní podobu zámek získal zhruba v 80. letech 19. století přístavbou okolních teras, mansard v půdních prostorách či romantizující fasády. Kleinové sídlili na zámku až do konce války v r. 1945, po té jim byl majetek jako Němcům konfiskován. V dalších letech sloužil zámek jako škola či sídlo MNV. Koncem 60. let 20. století přešel zámek do rukou ROH dolu Dukla Ostrava, aby zde havíři nabírali pracovních sil do nových porubů.

V rámci toho byla k zámku přistavěna nevzhledná železobetonová skeletová budova se společenským sálem v patře a s bazénem v přízemí. Nutno podotknout, že bazén nikdy nebyl uveden do provozu. Sál v patře ovšem neužívali jen rekreanti ke svým merendám, ale konaly se tu i obecní plesy či zábavy, bo Sobotín neměl žádnou společenskou prostoru. Z té doby nakonec pochází i oblíbená koliba Permoník u hlavní silnice na Skřítek.

K zámku přiléhá park s rybníkem, kde se dalo i koupat, ovšem park i rybník byly poslední dobou dosti zanedbané a naposledy jsem tu viděl jen plavit koně.

Po roce 89 a útlumu těžby na Ostravsku i účel rekreačního střediska pominul a ze zámku se stal běžný hotel. Ovšem nové možnosti cestování i možnosti ubytování v soukromí vedlo k poklesu zájmu o takový styl pobytu. Nájemci se s větším či menším úspěchem střídali, objekt příliš nevzkvétal. Nakonec zámek skončil v dražbě. Dlouho se nedařilo hotel prodat, až v r. 2012 jej získali manželé Hrochovi z Bludova. Nutno dodat, že p. Hroch podniká v železničním materiálu, takže navazuje částečně na Kleinovskou tradici.

Momentálně tedy probíhá celková oprava zámku. Ten naštěstí neutrpěl tolik jako ten loučenský, nicméně jedná se o poměrně rozsáhlý objekt (hlavně díky železobetonové přístavbě). Dnes můžeme vidět již část nové fasády. Spolu se zámkem probíhá i revitalizace parku a rybníka. Budova kulturního domu dostala novou sedlovou střechu a i nová fasáda by měla lépe přizbůsobit vzhled k historické budově. Zámek má opět poskytovat ubytovací služby, ovšem na úrovni dnešní doby. Dokončen má být konečně bazén (cca 20m), poskytovány mají být dnes módní wellness služby. (Otázkou je kolik si najde klientů, ale prý sem budou jezdit Rusové – i když když teď pozorujeme dění na Ukrajině, nevím je-li to dobrá volba).

Sobotín leží 11 km severovýchodně od Šumperka při státní silnici ze Šumperka do Rýmařova v CHKO Jeseníky. K zámku se nejlépe dostanete po projetí Sobotínem a zaparkování před koncem obce na parkovišti u motorestu. Stromořadí vás dovede asi po 150 m kolem zámeckého rybníku pod zámek. Kousek dál ve směru na Rýmařov po pravé straně je hrobka bývalých majitelů zámku rodiny Klein-Wiesenbergů z r.1888.

Již v 15. stol. se po Sobotíně psali vladyčtí držitelé sobotínského panství. V r.1412 se připomíná Kunát Šilstrank ze Sobotína a v r.1450 Machna ze Sobotína. Výslovná zpráva o tvrzi je až z r.1496 v listině o majetku úsovských pánů Karla a Jiřího z Vlašimi. Šlo pravděpodobně o tvrz při bývalém zaniklém panském hospodářském dvoře. V r.1560 se uvádí již jako pustá a ani se neví kde stála. Sobotínský statek byl připojen k losinskému panství a po jeho rozdělení k vízmberskému(Loučná nad Desnou) panství a panského sídla již nebylo zapotřebí. V r.1844 koupili vízmberské panství železniční podnikatelé bratři Kleinové, kteří od r.1815 drželi zrušenou zbrojovku v Sobotíně. Sobotín se stal opět samostatným statkem. Kleinové navázali na železářskou tradici předešlých majitelů Sobotína, kde již ve 14.stol. byl hamr, v 17. stol. vysoké pece, železné hamry a slévárny. Později zbrojovka a výroba drátů. Pracovala zde řada zahraničních odborníků. Kleinové rozvíjeli výrobu tak, že se stal Sobotín v letech 1852-1883 střediskem železářského průmyslu v Rakousko-uhersku. Za zásluhy byli povýšeni do šlechtického stavu s vlastním erbem. Ještě v první pol.19.stol. Kleinové přestavěli Eisenbachův hamr na pseudogotický zámek s rozsáhlým parkem s řadou exotických dřevin. V 80letech 19.stol. byly na zámku provedeny novorenesanční úpravy a vybudována terasa směrem k zámeckému rybníku. Kleinové drželi zámek až do r.1945. Potom patřil MNV a sloužil postupně různým účelům. V r.1967-68 byl restaurován pro pohostinské a rekreační účely a zámecký rybník byl upraven na Koupaliště. V poslední době byl na zámku hotel. Nyní je opuštěný a tak jako park již dříve i zámek pustne.