Zámek v Okříškách

Šlechtické sídlo se poprvé připomíná ve smlouvě z 10. července 1617, kdy Jiří Rechmberk ze Želetic na Ratibořicích prodal "ves a tvrz Vokříšky" s příslušenstvím své manželce Sibyle Slavatové, rozené z Roupova za 17 000 moravských zlatých. Samotný zámek se připomíná v kupní smlouvě, kterou statek Okříšky a Pokojovice koupil 31. března 1751 Tomáš Vinciquerra hrabě Collalto od zemského soudu. Zámek, zmiňovaný jako Rittersitz, zřejmě žádné zvláštní pozornosti nepožíval, protože ještě v odhadu statku ze 2. června 1774 byl oceněn na pouhých 500 zlatých. Jeho historická podoba není ikonograficky doložena s výjimkou vojenské mapy Moravy z let 1764 - 1768, kde je u Okříšek schematicky znázorněna věžovitá stavba.

V renesanci bylo v Okříškách vystavěno venkovské šlechtické sídlo v podobě protáhlého obdélného patrového jednotraktu se zaklenutým přízemím a pravděpodobně plochostropým patrem. Podstatnou oporu pro datování renesančního zámku v Okříškách poskytlo dendrochronologické datování druhotně užitého smrkového trámu fabionového stropu a to do roku 1598 Za stavebníka renesančního sídla lze označit nejspíše Jiřího Rechmberka ze Želetic, doloženého v Okříškách bezpečně v roce 1609. Barokizace zámku přinejmenším ve dvou podstatných stavebních fázích. V první fázi byla upravena dispozice patra, zejména byly vyzděny příčky některých místností, kde byla v koutových výklencích nepochybně postavena kachlová kamna obsluhovaná z otopné niky přístupné zřejmě ze stále užívané renesanční pavlače. K rozsáhlejším úpravám došlo v prvním dvacetiletí 18. století za rytířů von Hoch, kdy byla barokizována průčelí a předpokládanou dřevěnou pavlač nahradila zděná patrová arkáda se stlačenými záklenky s cihlovými klenáky ve vrcholu. Podle souvislé řady účtů okříšského statku, vedených od roku 1751, probíhaly podstatnější stavební práce na zámku až v posledním dvacetiletí 18. století. V roce 1756 je v zámku uváděna panská kuchyně.V listopadu roku 1762 se účtovala tesařská práce za nové dveře v chodbě u panské kuchyně, kde se obkládaly zárubně opatřené lištami. V roce 1766 byl za dvanáct dní celý zámek pokryt šindelem. V roce 1773 byly na zámku opravovány orákosované stropy. Důležitý údaj, zmiňující zámeckou věž, pochází z roku 1760, kdy ji za 7 zlatých pokrýval (nepochybně šindelem) tesař Novotný z Heraltic.

Při poslední historické stavební úpravě zámku v polovině 19. století byl vystavěn nový krov s postranními stojatými stolicemi, datovaný dendrochronologicky do roku 1850. S touto úpravou lze rovněž spojovat zazdění arkád v patře, přičemž některé byly zazděny ještě v 18. století. Do zazdívek byla osazena okna s půlkruhovými, paprsčitě členěnými výplněmi záklenků Nejpozději při výměně krovu byly prameny doložené typlové stropy z 80. let 18. století nahrazeny částečně dochovanými konstrukcemi fabionových stropů se štukovými zrcadly. Tyto stropy shořely při požáru v 80. letech 20. století.

Ve 20. století byla opakovaně opravována krytina a zřejmě i samostatný krov západní přístavby se stojatou stolicí, na jejíž jižní stojce je napsán letopočet 1910. V roce 1927 byl vypracován nerealizovaný projekt vily nad rybníkem u zámku. Po roce 1945 zámek užívalo JZD. V roce 1979, kdy byla opět plánována obnova krytiny, měla být na základě nového zaměření (použito při průzkumu) zpracována studie využití a jednostupňový projekt. V roce 1991 bylo vydáno závazné stanovisko OkÚ Třebíč k úpravě hospodářské budovy ve dvoře u zámku. V roce 2000 Okresní úřad doporučil zpracovat návrh na vyhlášení celého dvora za kulturní památku.