Zámek v Semilech

Na procházce centrem okresního města určitě nepřehlédnete v Bítouchovské ulici třípatrovou budovu s růžovobílou fasádou. Někomu může připomínat administrativní sídlo, jinému školu nebo ústav. Ale vězte, je to zámek.

Na prohlídku interiérů zámku s průvodcem se však netěšte. Uvnitř najdete jen státní úředníky Ministerstva zemědělství ČR, Probační a mediační služby ČR, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových a Úřadu práce. Sídlí zde i Vodohospodářské sdružení.

Původně zde stála renesanční tvrz jako správní místo Smiřických. V roce 1618 po smrti Albrechta Jana Smiřického vznikly dědické spory. Brzy bylo po sporech, protože po stavovském povstání a konfiskaci v roce 1621 přechází semilské panství a s ním i tvrz do rukou Albrechta z Valdštejna. Po jeho násilné smrti v roce 1634 získává panství s tvrzí rod Desfoursů.

Tvrz se v této době sestávala ze dvou budov, jedné dřevěné a druhé zděné. V roce 1691 Semily zachvátil požár. Popelem lehla i dřevěná budova tvrze.

Snad počátkem 18. století nechal majitel panství hrabě Ferdinand Ignác Desfours v místě tvrze postavit na půdorysu písmene U jednopatrový barokní zámek s kaplí Jana Nepomuckého. V severozápadním křídle zámku je začleněná zděná budova tvrze. Spekuluje se o tom, zda bylo použito i původní schodiště tvrze. V roce 1748 hrabě F. I. Desfours prodává zámek i s panstvím svému zeťovi hraběti Františku Caretto Millesimo. Ten přistavuje jedno patro.

Po smrti F. C. Millesimo zámek dědí jeho syn Josef a následně i jeho vnuk taktéž jménem Josef, který jej v roce 1810 prodává Jakubovi Veithovi.

Nový majitel provedl na zámku malé klasicistní úpravy a v roce 1824 jej prodává Karlovi Alainu Rohanovi. Po smrti K. A. Rohana zámek připadá jeho dceři Berty a od ní Kamilu Rohanovi.

V roce 1846 požár pohltil téměř celou střechu a podkroví. V roce 1850 nechává K. Rohan zámek opravit podle návrhu Františka Havlína a následně ho pronajímá státním úředníkům.

V roce 1899 celý zámek kupuje město Semily. Umisťuje sem berní správu a poštovní úřad. Pouští se i do stavebních úprav. Prodlužuje západní Křídlo, ale na potřebnou nástavbu již nemá finanční prostředky. Proto po první světové válce v roce 1922 zámek prodává československému státu.

O sedm let později se zámek dočkal druhého patra. Nastavené podlaží zachovává okenní osy a zdobnost fasády.

Pohromou pro zámek jsou léta 1968 až 1969, kdy dochází stavbou třetího patra k necitlivému a nekoncepčnímu zásahu. Byly zazděny arkády a zničen Zámecký park. Zámek ztratil původní šlechtický vzhled.

V 90. letech 20. století dochází k úpravě fasády podle architekta Ivana Laláka.

Dnes zámek vlastní stát. Že je z něho administrativní budova, uvádím již na začátku.