Ze srdce rád do srdce Poděbrad

Ze srdce rád, do srdce Poděbrad

Otráveni podivnými hrátky našich „mocných“, rozhodli jsme se jednoho únorového dne opustit na pár dní podivnosti dní všedných a věnovat pár dní péči o své tělesné schránky a v duchu rčení „Na srdce jsou Poděbrady“ jsme vyrazili z Prahy směrem severovýchodním.

A teď stojíme v srdci města, které je nejen proslulým lázeňským, ale i historickým sídlem. Vždyť nejen český král Jiří Z Poděbrad, ale třeba i Přemysl Otakar II nebo Zikmund jsou spjati s historií města Poděbrad. Místo, na kterém stojí dnešní zámek, jako kdyby bylo předurčeno k obývání už od pradávna. Už z pravěku pocházejí stopy po osídlení v místech dnešního zámku. První zmínky o existenci panského sídla se většinou datují rokem 1108. Pravda, jsou docela strohé, protože se v nich mluví o neznámém českém velmožovi, jenž tu nechal zbudovat své sídlo. Zřejmě nějaký vzdálený předek tajemných pánů X, kterými je naše současnost doslova prošpikována. Ale pojďme dále. „Přemda“ (Přemysl Otakar II) se už za své jméno nestyděl a klidně ho nechal zanést do historických análů ve spojitosti s královským vodním hradem, vybudovaným a dokladovaným od roku 1268. Připojeny ke královské komoře zůstaly Poděbrady po celá staletí, s výjimkou období mezi roky 1345 – 1495. Pojďme se podívat, kdo se nám tam „vecpal“. Podle historických záznamů to vypadá na pány z Lichtemburka, z jejichž rukou sídlo putovalo do rukou pánů z Kunštátu. Ti si připojili Poděbrady i do svého „přídomku“ a označovali se jako páni z Kunštátu a Poděbrad. A měli tu docela veselo! Během jejich éry totiž Poděbrady oblehl jak Zikmund, tak i husité. V roce 1495 se hrad vrací do královského držení a je postupně přebudováván do zámecké podoby. To co uvidíte dnes, je barokní podoba, kterou teď už zámecký objekt získal mezi lety 1723-1780. Snad právě to oslovilo barony ze Siny a později i rod Hohenlohů, působící zde od roku 1840 až do začátku I. světové války, kdy rozlehlý objekt začala spravovat lázeňská akciová společnost.

Zámek je významnou součástí města hned z několika hledisek. Nejen že se zde, tehdy ještě na hradě, narodil na den sv. Jiří v roce 1420 budoucí český král Jiří z Poděbrad, ale mnohem později tu jeden ze zámeckých hostů, našel s pomocí proutku vodní pramen, který dal vzniknout pozdější slávě poděbradských lázní. Co je tu k vidění dnes? Vstoupíme-li branou, upravenou do současné podoby po třicetileté válce, spatříme pěkně zrestaurované a bohatě využívané nádvoří. Kromě malého divadla, hotelu a restaurace zámek ve svých zdech hostí i Muzeum Jiřího z Poděbrad a Ústav jazykové a odborné přípravy zahraničních studentů Karlovy univerzity.

Poděbrady však nejsou jen zámek. Odhlédněme pro tuto chvíli od zdejších proslulých lázní a projděme se třeba po zdejším mostu přes Labe, který pokračuje jako Kamenný most k Havířskému kostelíku Nanebevzetí Panny Marie. Roky zbudování je dobré si připomenout – most pochází z roku 1831, kostelík v dnešní novogotické podobě z roku 1896. Ale vraťme se do centra Poděbrad. Jen kousek od náměstí najdeme nejstarší uličku města Na Dláždění, ze které se dostaneme na náměstí Anežky České s kostelem Povýšení sv. Kříže, s jehož podobou však zdejší nebyli zřejmě úplně spokojeni. Svědčí o tom přestavby ze 16. a 19. století. Za zmínku určitě stojí i budova bývalého špitálu Kunhuta, kterou najdete bez problémů Povede Vás vysoký barokní štít v průčelí.

Až budete mít někdy trochu času a osud Vás zavěje do tohoto půvabného města na břehu jedné z našich nejvýznamnějších řek, zkuste si ověřit pravdivost poněkud poopraveného rčení – „nejen na srdce jsou Poděbrady“.