Loading...
Žitavský Klášterní kostel je pozoruhodnou stavbou z 13. století i jednou z dominant tohoto historického města v jihovýchodním Sasku. Jedná se o někdejší svatostánek františkánského kláštera, jehož hlavní oltář byl v roce 1293 zasvěcen apoštolům Petru a Pavlovi. Podle těchto dvou světců byl následně nazýván i samotný kostel.
Současné chrámové dvoulodí pochází z roku 1480 a bylo již postaveno ve stylu pozdní gotiky. V letech 1696, 1731 a 1748 vznikly přístavby na jižní straně kostela. Jedná se o modlitebny a oratoře bohatých žitavských občanů (nejcennější z nich patřila obchodníkovi Andreasi Noackovi). Další menší dostavby z různých epoch jsou zde ovšem také patrné. Kostel na Klášterním náměstí (Klosterplatz) však na první pohled zaujme zejména svou štíhlou – 70 m vysokou – věží. Ta byla vybudována ve třech stavebních fázích – spodní část na čtvercovém půdorysu pochází z roku 1480, horní oktagonál z roku 1660 a vrcholovou část s lucernou dokončil Johann A. Hünigen teprve v roce 1758.
Je docela zajímavé, jak moc se jednotlivé informační prameny u tohoto kostela rozcházejí (je to ale možná dáno tím, že některé popisují pouze současnou stavbu). Takže se můžeme také dozvědět, že se jedná o dvoulodní halový kostel sv. Petra a Pavla s bohatě zdobeným portálem pocházející z přelomu 14. a 15. století. V tomto případě je kostel popisován jako stavba ve stylu rané renesance, kterou koncem 17. století „postihly“ barokní přístavby.
Mezi nejcennější části mobiliáře bývají nejčastěji řazeny bohatě zdobený barokní oltář se zlacenými řezbami z let 1668 až 1669 (dřevěné sochy sv. Petra a Pavla však pravděpodobně pocházejí z původního gotického oltáře, obrazy z dílny drážďanského malíře Johanna W. Schobera naopak vznikly teprve v roce 1675), stejně stará šestiboká kazatelna od Georga Bahnse a Hanse Bubenicka (koš kazatelny zdobí dřevěné reliéfy znázorňující Krista a evangelisty, původní podoba však byla v roce 1889 přemalována a roku 1974 restaurována), zpovědnice z I. poloviny 17. století (původně byly dvě) a varhany z roku 1791 (přestavěny byly firmou Schuster v roce 1882). K těm se dá v rámci prohlídky vystoupat a určitě je dobré si řádně prohlédnout malířskou výzdobu kruchty. Zvony má kostel tři a pocházejí z let 1761, 1920 a 1922. Chórové lavice se zbytky ornamentální malby pocházejí z 15. století a vedle oltáře jistě zaujmou čtyři velmi kvalitní barokní epitafy.
Kostel byl ale skutečně stavěn současně s františkánským klášterem, tedy již v letech 1260 až 1290. Je přitom zajímavé, že v období let 1421 až 1437 sloužil klášter jako sídlo katedrální kapituly, která sem „uprchla“ z Prahy. Klášter pak zanikl smrtí posledního mnicha v roce 1554, ale samotný kostel byl v letech 1658 až 1662 městem kompletně zrekonstruován. Když pak byla Žitava téměř zničena v sedmileté válce, zůstal klášterní kostel jediným nepoškozeným městským kostelem. V roce 1991 byl chór oddělen od lodi skleněnou příčkou a v roce 2000 musela být většina chrámových lavic odstraněna kvůli napadení plísní.
Interiér klášterního kostela sv. Petra a Pavla v Žitavě je přístupný v rámci prohlídky zdejšího muzea, takže je potřeba si připravit 5 euro. Rozhodně to ale nejsou zbytečně vyhozené peníze …