Loading...
Západní část ulice Kvítková ústící na Dlouhou spadá ještě do městského centra a obě její strany zdobí honosnější zástavba, z níž vyniká např.restaurace U Sedmi Hříchů anebo komplex hotelu Ondráš. Jen o kousek dál směrem k východu se Kvítková křížuje s dvěma ulicemi majícími názvy Lešetín I a II a najednou z „mosta do prosta“ přechází do zástavby rodinných domků a vil, majících téměř venkovský charakter.
Proto vznikl projekt na výstavbu nových moderních budov, jimiž by byl přechod centra do další městské čtvrti důstojně a hlavně reprezentativně ohraničen.
První moderní objekt stojící za nárožím ulic Kvítková a Lešetín I ma poněkud hranatou podobu zbudovanou ve stylu napodobujícím funkcionalismus. Jeho zadavatelem se stal Jaroslav Loucký, který se zde rozhodl zbudovat nové sídlo pro své středisko Prediko věnující se genetice a prenatální diagnostice. Dříve byla jeho sídlem zlínská poliklinika, ale její stísněné prostory přestaly pracovníkům střediska vyhovovat.
V suterénu budovy je umístěno technické zázemí a archív a v přízemí ordinace. Ty se v následujícím patře dělí o prostor s kancelářemi, o etáž výš se nachází zasedací místnost a v posledním patře se nachází ubytování pro pacienty či zdravotníky, kteří sem přicestují kvůli školení.
Projekt budovy zpracoval architekt Luděk del Masechio.
Na ni těsně navazují dva spolusousedící objekty zcela jiné podoby, mající charakter nových polyfunkčních domů. V jejich přízemí se nacházejí obchody (je zde umístěna i Italská vinárna), v dalších patrech kanceláře a v posledním pět přepychových bytů. Nechybí samozřejmě ani garáže, které bychom našli v suterénu. Tyto dva spojené objekty se rozprostírají až po křižovatku ulic Kvítková a Lešetín II.
Jejich zadavatelem se stal Jiří Drag a autorem projektu je architekt Pavel Chládek. Podle něj se jedná o městský dům, který je členitý (a přitom na fasádě bez souvislých skleněných ploch) a který vhodně dotváří ulici s nárožím.
Všechny tři novostavby těsně vedle sebe stojící ve skutečnosti tvoří jeden celek a ten se stal novodobou hranicí (ale zároveň i jakousi spojnicí) mezi výraznější městskou zástavbou centra a „venkovním“ rázem východní části ulice Kvítkové.