Loading...
Turistické cíle • Památky a muzea • Dům, budova
Představte si, že jste architekt, nějakou shodou okolností by vás Stroj času zanesl do prvorepublikového Zlína, a vy byste měli pro jednoho podnikatele v centru města vyprojektovat veliký bytový a obchodní dům. Věc má ale háček: budova by měla vyplnit proluku o délce sice 45 metrů, ale šířce jen mezi 4,5 – 6,5 metry... A včil babo raď, že? Pokud si na řešení netroufáte, můžete být zcela klidní: on se ho už dávno před vámi na výbornou zhostil kolega architekt Miroslav Lorenc. Tento muž se právě v té době definitivně rozloučil s firmou Baťa, založil si vlastní projekční kancelář a toužebně čekal na první zakázku. Díky tomu, že jej brzy oslovil vážený zlínský občan a stavebník Eduard Pelčák, který už cítil ve vzduchu hrozbu počínající světové krize a rozhodl se investovat těžce vydělané penízky do nemovitostí, nemuselo panu architektu a jeho spolupracovníkům kručet v žaludku hladem a oni se chutě vrhli do díla. Dlužno dodat, že do díla na svou dobu vzletného, v tehdejší měšťanské zástavbě Zlína moderností a elegancí téměř bezkonkurenčního... leč dnešními vrstevníky dosud ne zcela doceněného. S těmi atypickými rozměry parcely se Miroslav Lorenc vypořádal tak , že objem domu vyřešil vysunutím rizalitu druhého, třetího a čtvrtého patra. Tato masa nad ulici vysunutých podlaží nad obchodním prosklenným přízemím je oživena pásovými okny s vertikálním členěním, které podtrhují monumentálnost díla. Zároveň se budova, dokončená roku 1931, nechtěně stala v soudobé zástavbě rekordmankou, neboť díky své délce vytvořila nároží hned třem zlínským ulicím – Rašínově, Zárámí a Dlouhé.