Zlín - podjezd na Dlouhé ulici

Pokud se ze středu Zlína vydáte (ať už svým autem či busem) na výlet do Holešova, na hrad Lukov anebo na prohlídku ZOO Lešná, musíte právě přes něj. Díky počtu vozidel patří podjezd k nejfrekventovanějším silničním úsekům města, neboť spojuje pravý a levý břeh Dřevnice a řekou rozdělenou zástavbu Zlína. Kvůli své výšce (jen 4 m) se může stát pastí pro nepozorné řídiče kamionů, z nichž mnozí se tu již „zasekli.“ Dalším zádrhelem jsou nečekané průtrže mračen, kdy voda na dně podjezdu vystoupá až do výše 1 metru.

V budoucnu se proto počítá s jeho rekonstrukcí, navýšením o 1.7 m a vyřešením odčerpávání vody při přívalových lijácích. Vše jest ale podmíněno dlouho plánovanou elektrifikací železniční trati z Otrokovic do Vizovic... jenže kdy se toto bude skutečně realizovat, neví snad ani místní vědma s křišťálovou koulí.

 

A jak hodnotí podobu podjezdu oči pěšího turisty? Možná daleko líp jak zraky automobilistů, kteří se tudy jen mihnou...

 

Po obou stranách podjezdu totiž vedou vyvýšené chodníky opatřené zábradlím. Na jedné straně mineme zeď se zamřížovanými vstupy do bývalých kiosků (já si ještě jeden funkční s potřebami pro výtvarníky pamatuju) a přes silnici máme dobrý výhled na protější stěnu podjezdu, jejíž šeď se nedávno razantně změnila a ona byla pokryta velkými portréty nejznámějších osobností města.

 

Vládce „obuvnického impéria“ - Tomáše a Jana Antonína Baťu netřeba blíže představovat. Vedle nich je dál (zleva doprava) zobrazen arch.Vladimír Karfík, který se po celé republice zviditelnil projektem Baťova mrakodrapu a Společenského domu. Ten se později změnil na „Hotel Moskvu“ a po napadení Ukrajiny Ruskem byl přejmenován na „Hotel Zlín.“

Jiným slavným architektem ve Zlíně působícím byl František Lýdie Gahura. Navrhl např.tovární budovy, nové obytné zlínské čtvrti, Obchodní dům, novou zlínskou radnici, Památník Tomáše Bati a kapli na Kudlově.

K dalším slavným osobnostnem se řadí zlínský spisovatel Antonín Bajaja, česká režisérka a animátorka Hermína Týrlová (působila hlavně ve Filmových ateliérech Baťa) a Emil Zátopek, který ve Zlíně trénoval. Starostou města a poslancem Moravského zemského sněmu byl František Štěpánek, dalším starostou pak Dominik Čipera, původně Baťův prokurista.

Otto Wichterle byl českým vědcem a vynálezcem (obor makromolekulární chemie), později pracoval ve zlínském výzkumu. Galerii slavných uzavírá podobizna dvojice nejslavnějších českých cestovatelů – Jiřího Hanzelky a Miroslava Zikmunda, z nichž ten druhý tady ve Zlíně roku 2021 zesnul v neuvěřitelném věku 102 let.

 

Předchůdcem podjezdu byl obyčejný železniční přejezd, S rychlým rozvojem města a neustále se zvyšujícím počtem pracovníků dojíždějících do Baťových závodů a rovněž s nárustem vlakových spojů a pravidelné městské dopravy do nových obytných čtvrtí bylo nutno zadrhávající se dopravu urychleně řešit.

V roce 1935 bylo rozhodnuto o zbudování podjezdu, autorem projektu se stal stavební inženýr Josef Hradecký. Nejprve bylo nutno přestavět železniční trať v délce 400 m do většího oblouku, což bylo realizováno za pouhých 5 dní!

Silnice na Dlouhé se musela do terénu zařezat do hloubky čtyř metrů o šířce 10 m a z obou stran vznikly 140 metrů dlouhé nájezdové rampy.

 

V lednu 1936 se začalo s přípravami. Následovaly práce výkopové, které byly konány ručně a při nichž se odtud odvezlo na sedm tisíc krychlových metrů zeminy. Vlastní podjezd vystavěn z ocelových nosníků, jež byly oblity betonem. Práce ukončeny 28.března a 10.dubna (jen 80 dnů od zahájení stavby) se vykonala zatěžkávací zkouška lokomotivou. Výsledek předčil všechna očekávání: konstrukce se „rozjela“ o pouhé 3 milimetry, což bylo mnohem lepší než tehdejší norma.

Ještě před otevřením byl obnovena železniční doprava a samotný podjezd byl s velkou slávou do užívání předán 1.máje 1936.