Zlínské barokní sochy

Zlín proslul především svým funkcionalismem, takže v něm z období, kdy byl pouhým třítisícovým městečkem, moc historických památek k vidění není. Kromě zámku a několika dalších převážně historizujících budov se ale v centru zachoval soubor čtyř barokních pískovcových soch, jež byly všechny vzorně zrekonstruovány.

První dvě s postavami sv.Donáta a sv.Floriána stojí na náměstí Míru před obchodním centrem Zlaté Jablko, sv.Jan Nepomucký se nachází v malém parčíku pod výpustí Kudlovské přehrady na Divadelní ulici a boží muka se soškou sv.Antonína Paduánského krášlí bývalou náves Cikánova.

 

Socha sv.Donáta je pozdně barokní skulpturou z roku 1799. Podstavec se skládá z třístupňové základny, obdélného čtyřbokého podstavce a dříku s volutovými křídly, ozdobenými vlysy. Nad profilovanou deskou se vypíná postava světce – římského vojáka s vavřínovým věncem na hlavě, která byla vytvořena v životní velikosti.

 

Svatý Donát je ochráncem zejména před údery blesku. Donatus (darovaný) byl římským soldátem, jemuž se za služby dostalo mnoha povýšení a nakonec se stal osobním strážcem císaře Marka Auerelia. Léta Páně 173 se Donatus zúčastnil tažení proti Markomanům, jenže jejich legie byla obklíčena. Prudká bouře pak téměř zázračně zničila celý nepřátelský tábor, kterýžto div byl přičítán modlitbám několika křesťanských vojínů, hlavně ale Donatuse. Ten pak díky zázraku složil před Bohem slib čistoty, a když se vzepřel uctívání římských bohů – a údajně i sňatku s císařovou vnučkou Alexandrou, nechal jej Marek Aurelius popravit.

 

Další nám už velmi známý světec (a též římský voják) – sv.Florián dělá v kamenné podobě společnost svému „bratru“ ve zbrani rovněž na náměstí Míru. Tato kamenná plastika pochází z první půle 18.století. Sokl pod sochou zrobenou v životní velikosti je tentokrát velmi členitý a odstupňovaný. Základna má půdorys kříže a na ní je umístěn čtyřboký podstavec s bočními skosenými volutovými křídly, ozdobenými závěsy květů. Podstavec je ukončen profilovanou krycí deskou a ve středovém soklu se v čele nachází segmentovitý průhledový otvor.

 

Socha našeho nejpopulárnějšího světce Jana Nepomuckého pochází z druhé poloviny 18.století. Skulptura v životní velikosti byla umístěna na profilovanou desku nad vysokým čtvercovým podstavcem a oživuje parčík na konci Divadelní ulice poblíž břehu výpusti z Kudlovské přehrady.

Z uměleckého hlediska se jedná o velmi kvalitní sochařské dílo.

 

Boží muka se sochou sv.Antonína Paduánského byla na přelomu 18.a 19.století lidovým umělcem zbudována na tehdejší Cikánovské návsi poblíž toku Dřevnice. Tvoří je vysoký zděný a bíle omítnutý pilíř s výraznou hlavicí i patkou. Nahoře nad plechovou valbovou stříšku byla umístěna poněkud „podměrečná“ pískovcová plastika světce. V kontrapunktu se stavením s růžovou fasádou, stojícím za Antoníčkovými zády, se jedná o esteticky působivou památku.