Zřícenina hradu Kumburk

Hrad Kumburk byl založen ve 14. století pány z Vartemberka a náležel k mimořádně odolným středověkým pevnostem. Právě proto byl roku 1658 zařazen mezi hrady, které by v případě války mohly posloužit jako nežádoucí základny nepříteli, a na císařský rozkaz zbourán. Dnes se z Kumburku dochovaly jen zbytky, které hodně zaostávají za jeho navždy ztracenou výstavností. Přesto si můžete projít dispozici hradu, neobvykle prostorná sklepení a především torzo velké věže postavené z velkých pískovcových kvádrů, ze které se otevírá nádherný rozhled do kraje.

První zmínka o Hradu Kumburku pochází z roku 1325, kdy Vok z Rotštejna pohnal k soudu řadu českých pánů, mezi nimi i Markvarta z Goldenburka, což byl jiný název pro Kumburk. Markvart pocházel ze starého českého rodu Markvarticů a je pravděpodobné, že Markvart z Vartemberka Hrad Kumburk někdy před rokem 1325 založil. Vartemberkové vlastnili Kumburk do roku 1406, kdy jej zadlužený Jan z Kumburka musel prodat. Jan zemřel roku 1410, čímž vymřela kumburská větev Vartemberků.

Novým majitelem Kumburka se stal Jan Krušina z Lichtenburka, jenž zemřel již roku 1407. Tento významný šlechtic býval nejvyšší hofmistr a v letech 1406 - 1407 zorganizoval akci proti tehdy početným loupežníkům. Jeho nejstarší syn a dědic Kumburku se jmenoval Hynek Krušina z Lichtenburka a ten se stal významným válečníkem a stoupencem konzervativního křídla husitů. Svého vrcholného veřejného úspěchu dosáhl Hynek Krušina roku 1420, kdy významnou měrou přispěl k vítězství vojska husitů a pražanů nad přívrženci krále Zikmunda v krvavé bitvě pod Vyšehradem. Odpor k počínání táboritů vedl po roce 1427 k tomu, že se Hynek nečekaně přiklonil na stranu krále Zikmunda, čehož si král a po jeho smrti roku 1437 i jeho zeť a nástupce Albrecht Rakouský velmi cenil. Ještě po roce 1440 vedl Hynek Krušina z Lichtenburka války se Slezany a podnikl tažení proti loupeživému rytíři Rachnovi, který si dovolil unést jeho nevlastní dceru. Krušina oblehl a dobyl Rachnův hrad Neuhaus u Pačkova a dceru vysvobodil. Rachna se sice ještě tehdy zachránil útěkem na hrad Kaltenštejn, ale přísnému trestu nakonec stejně neunikl. Hynek Krušina z Lichtenburka zemřel roku 1454 v Kladsku.

Hrad Kumburk byl po větší část Hynkova života jeho hlavním sídlem a prožíval vrchol svého historického významu. Někdy před rokem 1440 byl rozšířen a jeho opevnění modernizováno. Hynkův syn Vilém Krušina z Lichtenburka stál na straně krále Jiřího z Poděbrad a Vladislava Jagellonského. Zemřel roku 1487 a poté nečekaně Lichtenburkové Kumburk prodali.

Další majitelé se pak střídali v rychlém sledu. V letech 1528 - 1607 náležel Kumburk Trčkům z Lípy, historie jejichž rodu je nedílně spjata s hradem Lipnicí, a od roku 1607 Smiřickým ze Smiřic. Kumburské panství, jedno z nejvýznamnějších v obrovském majetku Smiřických, tehdy svým majitelům sice přinášelo velké finanční výnosy, ale hrad však už dávno roli panského sídla dohrál. Z této doby se s Kumburkem pojí známá historka, když byla v kumburských zdech údajně pro příliš velkou náklonnost k mladíkovi ze selského stavu, vězněna dcera Zikmunda Smiřického Eliška Kateřina. Teprve po 11 letech, roku 1619, vyvedl Elišku Kateřinu ze žaláře její pozdější manžel, zchudlý pán Ota Jindřich z Vartemberka řečený Kulhavý. Zápletka jako z bulvárního plátku však nakonec neměla dobrý konec, protože Eliška Kateřina musela podstoupit tvrdé majetkové spory se svou mladší sestrou Markétou a nakonec při jednom z jednání v únoru 1620 za blíže nevyjasněných okolností tragicky zahynula při výbuchu v jičínském zámku. Majetek zdědila sestra Markéta Saloména Slavatová, ale ohromného majetku si moc neužila, jelikož ještě téhož roku po bitvě na Bílé hoře musela uprchnout do zahraničí, kde dožila v bídě. Jejich bratr Jindřich Jiří Smiřický ze Smiřic byl mentálně nezpůsobilý a tak přispěchal vévoda Albrecht z Valdštejna a ze zištných důvodů si ho vzal do opatrovnictví roku 1621.

Po zavraždění Albrechta v Chebu roku 1634 panství získal roku 1636 jeden z Valdštejnových zrádců, polní maršálek Rudolf z Tyfenbachu, po němž dědila jeho vdova Marie Eliška rozená ze Šternberka.

Roku 1658 vstoupil v platnost rozkaz císaře Ferdinanda III., aby některé staré pusté hrady, které však byly dosud velmi pevné, byly zbořeny, aby v případě ohrožení nemohly posloužit jako základny nepříteli. Do skupiny takových hradů byl zařazen i Kumburk, jehož dějiny se tak roku 1658 definitivně uzavírají. Podle doporučení císařského inženýra Pieroniho měl být rozmetán úplně, zdá se však, že narozdíl od sousedního Veliše demolice Kumburku přece jen tak důkladná nebyla. Nicméně, co neučinily roku 1658 nálože výbušnin, dokonal čas.

Během dalších let se o zkázu zbytků hradu zasloužili okolní obyvatelé, kteří používali kámen z hradu ke stavebním účelům. Kumburské panství drželi Šternberkové do roku 1710, kdy jej koupil Jan Josef hrabě z Trautmannsdorfu. Po jeho smrti, přešlo panství na jeho nezletilého syna Františka Norberta, který zemřel roku 1786. Jeho mladší syn Ferdinand byl roku 1805 povýšen do dědičného říšského i českého knížecího stavu pro sebe a své potomky zemřel 1827. Kumburk zůstal v držení této linie a roku 1840 se jeho vnuk Ferdinand snažil zdevastovaný Kumburk zabezpečit, ze suterénu paláce nechal vyvézt sesuté zdivo. Už v této době byl Kumburk zejména díky širokému rozhledu oblíbeným cílem výletníků. Další pokusy o zabezpečení trosek hradu byly provedeny v letech 1939-41 Klubem českých turistů. Při nich byla opravena věž, vyčištěny sklepy a vyzděna opěrná zeď jádra hradu. V majetku knížat z Trautmannsdorfu zůstalo kumburské panství až do roku 1945, kdy jim bylo státem zkonfiskováno.

Dnes zde působí Sdružení pro záchranu Hradu Kumburku.

Hrad Kumburk byl postaven na strmé skále ve tvaru homole. Obrana hradu byla založena na důkladném střežení přístupové cesty, vinoucí se po úbočí kopce hadovitě několika hradebními okruhy až do malého hradního jádra. Tato skutečnost předurčila jak velkou pevnost hradu, tak jeho téměř kruhový půdorys. Na severovýchodě býval první příčný příkop a za ním ohrada lehké konstrukce s první bránou. Malým předhradím prošla cesta k východu, kde se palisáda ohrady přimyká k prvnímu hradebnímu okruhu se šesti půlválcovými baštami. Lze předpokládat, že tuto poměrně pokročilou fortifikaci nechal na koruně staršího valu postavit Hynek Krušina z Lichtenburka. Bašty umožňovaly v solidní míře ostrahu přilehlých kurtin, přičemž nejvýchodnější z nich současně kontrolovala pod ní vedoucí přístupovou cestu a zcela na jihovýchodě druhou bránu.

Druhá brána byla kulisová a mimo hlavního portálu měla i brankou pro pěší. Za druhou bránou se k hradbě přimykal trojprostorový objekt strážnice a obydlí čeledi. Z tohoto místa se cesta v mírném svahu dále stáčí k východu a postupně i na sever. Do cesty se jí staví třetí brána, jenž kdysi měla podobu průjezdu v napříč přes cestu položené obdélné budově.

Třetí bránou se vstupuje do uprostřed prvního hradebního okruhu samostatně stojícího středního hradu, jehož převážnou část je možné ztotožnit se starší, vartemberskou vývojovou fází. Na skále nad druhou bránou stávala okrouhlá obranná věž kónického tvaru, zvaná Panenská; své jméno prý získala věž, v jejímž interiéru bylo patrně umístěno tuhé vězení, podle toho, že zde měla být na počátku 17. století vězněna Eliška Kateřina Smiřická ze Smiřic. Od třetí brány cesta stoupá, zcela sevřena mezi hradbami, ke čtvrté, kulisové bráně stojící pod velkou věží.

Za čtvrtou bránou se cesta v sousedství půlválcové bašty stáčí na severozápad k páté bráně. Za pátou bránou se nachází miniaturní dvorek s cisternou a kosodélníkovou budovou s pilířem na severu, která snad sloužila jako zbrojnice. Od ní se obvodová hradba, zahrnující ještě jednu čtverhrannou baštu, stáčí v oválu na jih a posléze východ, aby se nad druhou bránou připojila k již zmíněné Panenské věži.

Od páté brány vedla na jihozápad, podél hradby horního hradu, rampa, po níž se vystoupalo k poslední, šesté bráně. Tak se příchozí ocitl až na velmi stísněném vnitřním nádvoří hradního jádra. To mělo stejně jako celý horní hrad tvar písmene L. Menší a zřejmě starší z obou jednotek stála při vstupu na jihu, přičemž věž svým předstupujícím severním lícem kontrolovala jak bránu, tak přístup k ní. Velký, věžovitý a podsklepený palác, který stával na severu, vyplňoval většinu plochy jádra. K jeho východnímu průčelí se přimykala velká hranolová věž, výrazně vystupující z obrysu jádra na severovýchodě. Věž, jejíž strana měří 9 m, byla zbudována z tesaných pískovcových kvádrů. Největší z nich jsou až 2 m dlouhé. Věž byla horizontálně členěna kamennou římsou, čímž se velmi podobala velké věži Hradu Kosti. Věž byla podsklepená a původně i značně vysoká- ještě roku 1843 dosahovalo její torzo výšky 20 metrů.

Ke zřícenině vede žlutě značená turistická trasa, která začíná v nejbližší vlakové zastávce Syřenov a měří 3 km. Ve vzdálenosti 0,5 km pod zříceninou tuto trasu křižuje červeně značená cesta. Ta vede západním směrem na Klepandu na jižním okraji obce Syřenov (vzdálenost 2 km), na východ pokračuje na rozcestí Skalka pod Kumburkem u vesnice Brdo (1 km) a dále do Nové Paky. Z věže je výhled na Český ráj a na Krkonoše. Několik kilometrů západně od hradu Kumburk se nachází další zřícenina Bradlec. Oproti Bradleci se na Kumburku zachovala ale mnohem větší část zdí, především spodní část paláce a zbytky věží i zdiva.

Dochované pozůstatky Hradu Kumburku jsou jen žalostným zbytkem někdejšího mohutného hradu. Většina budov už zanikla a z hradeb, bran a bašt zůstaly zbytky v různém stupni rozpadu. Nejpozoruhodnějším reliktem hradu je přízemí a část prvního patra velké věže, dochovala se i prostorná sklepení v jádře.

Hrad je volně přístupný, v sezoně je dobrovolné vstupné. Najdete zde také občerstvení.

O hradu Kumburk bylo sepsáno několik pověstí. Za větrných nocí tu prý bloudí duch panny Meluzíny, která zde byla vězněna v tzv. Panenské věži. Snad je to

vzpomínka na Elišku Kateřinu Smiřickou. Podle jiné pověsti se zde objevuje přízrak smutného myslivce. Co mohlo být jejím původem není známo. A samozřejmě nesmí chybět pověst o pokladu. Ten je na Kumburku prý zakopán v hlubokých sklepeních a hlídá ho obrovský kohout s ohnivýma očima.

http://www.castles.cz/hrad-kumburk/

Mapa 19 C6

rozhledy

První zmínka o objektu 1310

Jiný název objektu Goldenburg, Kolmburk

Roku 1325 je zde doložen jako majitel Markvart z Vartenberka náležející k rozvětvenému rodu Markvarticů, kterým zdejší území ve 14. století patřilo. Markvart je někdy dokládán s predikátem – z Goldenburka jak býval také hrad nazýván. Vartenberkové drží hrad do roku 1426, kdy jej prodali Krušinovi z Lichtenburka. Některé prameny posouvají toto datum do roku 1406. Za Lichtenburků bylo také zpevněno opevnění hradu a došlo tak k první přestavbě hradu. Další majitelé se začali v 16. století poměrně často střídat a tak je vzpomeňme jen zkratkovitě. Hrad drželi např. Žehušičtí z Nestajova, Berkové z Dubé a konečně Trčkové z Lípy, kteří až roku 1607 prodali hrad i s panstvím Smiřickým ze Smiřic. V té době je hrad již trvale neobýván a tak je využíván jako vězení. Po bitvě na Bílé Hoře a po následných konfiskacích se hrad dostal do rukou frýdlantského Vévody Albrechta z Valdštejna, který jej držel do roku 1634, kdy byl zavražděn. Novým majitelem se stal Rudolf i Tiefenbachu od nějž se dědickou formou dostal až do rukou Šternberků. Hrad byl též v té době zbořen, aby nemohl sloužit jako útočiště různých vojsk v pobělohorské době a třicetileté válce. Šternberkové drží kumburské panství do roku 1710, kdy jej prodali Trauttmandorfům, kterým byl majetek zabrán v roce 1945. Původně byl hrad opatřen dvojitou hradbou se 6 baštami. Dnes jen zbytky zdí, hranolové a kuželové věže, sklepů atp. Lokalitu se zříceninou hradu nalezneme též 7 km západně od Nové Paky odkud také vede červená TZN pokračující dále přes Klepandu k vrcholu hory Tábor. Další z TZN přicházejících na hrad je značena žlutě a na rozdíl od červené vede přímo ke zřícenině. Tato značka vychází z Brodků. Přístup k lokalitě vede taktéž ze Syřenova, nebo Krsmolu po neznačených stezkách.