Zřícenina hraduHenneburg

vsupní brána  •  Fotografie (6)  • Foto: petrkl

O tom, že jsem se stavil na zřícenině hradu Henneburg jsem psal již v popisu expedice Z Miltenbergu do Wertheimu. Ke zřícenině se dostanete poměrně snadno a to z centra obce Stadt Prozelten, šipka k hradu Vás nasměruje na místní komunikaci stoupající k mezi domky a posléze lesem. Cesta není dlouhá, asi po 500 metrech následuje serpentina a další velmi krátký výstup a ocitáme se na malém parkovišti. Odtud už vedou pěšiny vzhůru k zadní části hradu. Stoupám po jedné z nich a míjím malou strážní věž. Všiml jsem si, že uvnitř jsou schody a nikde žádné zábrany ke vstupu. Pomalu obcházím hradby po pravděpodobně prvním nádvoří a po levé straně se otevírá první výhled na řeku Mohan. Obcházím bývalý východní palác a najednou přes zbytky jakési vstupní brány vidím slunečníky. Tak přeci jen civilizace. Patrně tu bude občerstvení, asi se bude i vybírat za vstup.

pohled na Mohan  •  Foto: petrkl

Občerstvení tu sice bývá, ale jen o víkendu, dnes máme úterý, na to, že je tu celkem 5 dní bez kontroly, je tu v postatě veškeré vybavení stánků s občerstvením. Jsou tu stolky, židle, slunečníky i lehátka, dokonce i basy s prázdnými lahvemi. A nikdo si toho ani nevšimne. Teprve tady zjišťuji, že hlavní vchod byl zde, je tu zbytek brány a za ní dřevěný most. Cesta pak pokračuje podél hradní zdi, kde se u další branky stáčí o 180 stupňů. Pod mostem, po kterém jsem šel, si všímám ještě jednoho kamenného mostu, který je ovšem níž a vede pod ním lesní cesta (patrně zbytek ochranného příkopu). Vracím se zpět přes terasu s občerstvením, a u zbytků první brány procházím doleva a průchodem v obvodové zdi se ocitám na dalším nádvoří. Přede mnou stojí docela zachovalá zeď západního paláce. Uprostřed je vstup a výklenek, kterým původně vedlo schodiště (dnes již neexistující). Do paláce je několik vstupů, které jsou všechny volně přístupné, v jedné místnosti si všímám jakéhosi skladiště dalších slunečníků a lehátek. Pravděpodobně se dá vyjít i do prvního patra a k menší věži, ale schodiště mířící vzhůru je uzavřeno dřevěnými dveřmi s nálepkou jakési stavební firmy, tedy patrně v rekonstrukci.

Nejvíce mě ale zajímá objekt na pravé straně, velká hranolovitá věž. Přicházím ke vchodu, je tu úplná tma, ale když se podívám nahoru, prosvítá zde trochu světla, schody nejsou opatřeny zákazem vstupu a tak to zkusím. K mému údivu, když jsem asi v polovině výšky věže, tak se najednou automaticky rozsvěcují zářivky, fungující na jakousi fotobuňku. Tady pozor pro návštěvníky, jejichž průměr v řezu není alespoň v jedné míře menší než asi 50cm. Nahoru na vyhlídkovou plošinu vede totiž velmi úzké schodiště mezi kamennými zdmi, které se ještě 2x lomí v pravém úhlu Doprava. Nic také pro klaustrofoby. Ale výsledek stojí za to, nádherný výhled nejen na zříceninu, ale hlavně na údolí Mohanu.

Foto: petrkl

Zpět se vracím opět po dřevěném mostě, a za serpentinou pokračuju po vrstevnicové cestě k brance s železnými vraty, která vlastně označuje hlavní vchod do zříceniny. Ještě asi 100 metrů a jsem zpět na parkovišti.

Henneburg byl postaven kolem roku 1200 jako hraniční pevnost. Roku 1493 byl hrad opravován a přestavován a roku 1704 už je udáván jako zřícenina. O první renovaci uvažoval už Ludvík Bavorský kolem roku 1840, v roce 1927 zničil část zříceniny požár a teprve v letech 1982 – 1986 byly opraveny hradby a věž.

Dostanete li se někdy do okolí Henneburgu a zvláště za hezkého počasí, určitě ho navštivte. Pohled na údolí Mohanu je totiž úchvatný a stojí za to. Chcete-li si k tomu vychutnat i posezení na hradbách, navštivte jej od pátku do neděle od 11 hodin, kdy je otevřen i hradní šenk.