Zřícenina kaple sv. Blažeje u Lužice
Lužice je obec ležící pár kilometrů na východ od Mostu. Kousek nad ní, nad pásmem pastvin oddělených mezemi s trnkovými keři je, nebo tedy spíše bývala, kaple sv. Blažeje se studánkou. Dnes na místě nalezneme ruiny jak kaple, tak menší stavby. Pod touto zcela již zřícenou menší stavbičkou byla další menší stavba, která chránila pramen léčivé vody. Ten z této stavbičky vytékal trubkou v její spodní části. Dnes je vyschlý. O kousek dále, směrem do Lužice se při cestě nacházejí dvě cihlové jímky. V jedné z ních vyvěrá silný pramen vody. Z větší kaple se bohužel dochovaly pouze dvě strany obvodového zdiva. Z Lužice se sem musíme vydat nevýraznou luční cestou do kopce směrem na obec Mirošovice. A je třeba na horizontu vyhledat nejvyšší strom, topol, a k němu směřovat.
U pramene léčivé vody zde vznikl poutní areál. Voda měla léčit jak oční neduhy, tak bolesti hrdla. Specialistou na léčbu nemocí hrdla, krku a horních cest dýchacích je právě patron místa svatý Blažej. Legenda praví, když byl sv. Blažej veden na popraviště, míjel matku s chlapcem, který se dusil, protože se mu v krku vzpříčila kost. Sv. Blažej chlapci požehnal svázanýma rukama a kost se uvolnila a chlapec mohl dýchat. Svátek sv. Blažeje slaví křesťané 3. února a v tento den je udělováno tzv. svatoblažejské požehnání, které je na znamení zkřížených a spoutaných Blažejových rukou udělováno požehnání dvěmi zkříženými svícemi.
Původní kaple sv. Blažeje byla zničena Švédy v době třicetileté války. Později byla opět obnovena a poté během času ještě jednou opravena. V dobách největší slávy se sem konaly procesí. Místo bylo velice oblíbené. Údajně ještě na počátku 20. století sem putovaly tisíce věřících. Po druhé světové válce začala chátrat. Dnes je z celého areálu bohužel jen nepatrné torzo.
Křesťanští svatí přebírali v době, kdy se tato nová víra snažila prosadit, některé rysy pohanských božstev. Za těmito činy stála vznikající církev a tímto chtěla strhnout zájem prostého lidu ve svůj prospěch. Sv. Blažej byl kromě jiného i ochráncem skotu a patronem pastýřů. Místo je sice dnes skryto v lesíku se starými stromy, jeho širší okolí ale obklopují louky a pastviny. Svatoblažejské zasvěcení snad tedy není náhodným ani v tomto ohledu. Studánka tady mohla vyvěrat od pradávna, místo tedy mohlo být v úctě již před křesťanstvím. V tomto ohledu mě opět napadá slovanský bůh Veles, jehož některé vlastnosti v době počátku křesťansví přešly na svatého Blažeje. Veles byl bohem přírody, byl uctíván hlavně zemědělci, prostými lidmi na venkově. Měl moc nad divokými i domácími zvířaty i stády skotu. Byl nazýván „skotím bohem“. Moc o něm ale nevíme, vycházíme spíše z teorií. Úcta k němu byla lidová. Nebylo potřeba o něm něco zapisovat.
Zajímavostí je místní topol, který převyšuje ostatní stromy a je tak zdaleka viditelný. Je to jakýsi maják, který poutníka dovede na místo. Dochovala se pohlednice a fotografie přibližně z roku 1900, kde už tento strom je poměrně vzrostlý a dominantní. Obě památky jsou uloženy v Oblastním muzeu v Mostě. Dnes tento strom také upoutá pozornost, je přírodním strážcem místa. Z areálu zbylo jen žalostné torzo, to hmotné, co vytvořil člověk se rozpadlo, jen topol je stále vitální. Nevím, kdy byl tento majestátní strom vysazen, ale dnes představuje určité pojítko s předkřesťanským charakterem místa. Topol je posvátný Velesův strom. Areál je dnes zdevastován, velesovskou energii tady ale dnes nese hlavně topol.
Další zajímavostí je zasvěcení lužického kostela sv. Augustinovi. Novogotický kostel najdeme na východním okraji obce, na pahorku nad ní. Je tudíž viditelný z okolí. Dovede nás k němu zelená turistická značka směrem na Měrunice. Kostel byl postaven v druhé půli 19. století jako novostavba. Dnes je opět bohužel chátrající a nepoužívaný. Původní gotický kostel stál ale na místě současného hřbitova a zasvěcen byl taktéž svatému Augustinovi. Zajímavé je právě zasvěcení svatému Augustinovi. Na jeho postavě můžeme najít pár spojitostí se svatým Blažejem. Blažej byl biskupem v maloasijské Sebastě, dnešním Turecku. Augustin býval biskupem v severoafrickém městě Hippo. A jak Blažej, tak Augustin byly vzýváni za dobrý zrak. Snad tedy ani zasvěcení původního lužického gotického kostelíka není náhodné a má spojitost s poutním areálem nad vsí.
Obec Lužice dostala snad jméno podle lužních lesů, které se rozkládaly podél Lužického potoka, který protéká obcí. Stejnou atmosféru jako má místo sv. Blažeje nad Lužicí mají i jiná místa zasvěcená sv. Blažejovi. Jmenuji třeba zříceninu kostela u Branišova (u Toužimi) nebo místo zaniklého kostela sv. Blažeje ve Starém Plzenci. Jedná se o místa obklopená pastvinami a v jejich bezprostřední blízkosti je nějaká vodní plocha. Konkrétně u Branišova je to Blažejský rybník, u Starého Plzence teče řeka Úslava. Odtud se opět dostanu k Velesovi. Veles byl i vládcem divoké přírody, bažin a mokřadů. Kromě toho i vládcem podsvětí a potažmo i podsvětních vod a řek. Velesova obětiště tedy bývala na místech nížinných, vlhkých a divokých.
A co říci na závěr? I když z celého poutního areálu svatého Blažeje zbyly jen ruiny, určitého genia loci má. Snad se místo opět vzchopí a nebude zapomenuto.
Zdroje : http://www.slovanskakosile.cz/2020/02/02/den-boha-velese/ , archiv Oblastního muzea Most
Přidat do oblibených uživatelů
Žádné příspěvky v diskusi, buďte první!
Lužice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Zřícenina kaple sv. Blažeje u Lužice
