Zruč nad Sázavou - diskuse

Přidat příspěvek do diskuse

Email se nezobrazí.
  • turista
    Studnička
    Zruč nad Sázavou
    14.5.2002 14:29
    Zruč n. Sázavou leží v okresu Kutná Hora. Od okresního města je vzdáleno 30 km a od hlavního města ČR Prahy 57 km. V okruhu 10 kilometrů od města jsou hranice okresu Kutná Hora s okresy Havlíčkův Brod a Benešov. Město se rozkládá v údolí vytvořeném nádherným meandrem Sázavy, k němuž se přimyká po pravém břehu. Na jeho teritorium řeka vstupuje z východu u zručského nádraží v nadmořské výšce 330 m a opouští je na severozápadě v místě, kde se říká Na kostelíku (332 m n.m.). V tomto místě si musela po milióny let klestit cestu masivem Chabeřických skal (399 m n.m.), který je velkolepým monumentem její erozivní činnosti a vzácným přírodním úkazem, který by si zasluhoval zvýšenou péči a ochranu. Sázava na území města přijímá po svém pravém břehu dva přítoky: Hodkovsko-Ostrovský a níže Pardidubský potok. Severně od města leží nejvyšší bod v jeho nejbližším okolí, vrch Babka se svými 440 m n.m. Od severovýchodu se k městu těsně přimyká jako přirozený val kopec Demlýnek (395 m n.m.). Na protějším břehu dosahuje křižovatka silnic U lípy nadmořské výšky 398 m n.m. Ve vzdálenosti 7 km jižně od města prochází dálnice D1. Pod správní jednotku spadají obce Domahoř, Dubina, Nesměřice a Želivec. PŘÍRODNÍ POMĚRY Geologická struktura území, na němž se naše město nachází, je na mnoha místech odkryta v zářezech potoků a řeky , případně v lomech a zemních skrývkách. Skalní podklad je z hlediska geologického vývoje naší Země ve Zruči a nejbližším okolí tvořen velmi starými horninami -krystalickými břidlicemi. Tyto horniny vznikly překrystalizováním většinou původních usazenin v hlubších částech zemské kůry vlivem vysokých tlaků a teplot. Geologové řadí tyto horniny k celku moldanubika. Jsou starohorního stáří (více než 1 miliarda let). Pararuly , které se tu vyskytují, patří k nejstarším horninám na území okresu. Celek moldanubika odolával od svého vzniku všem následným horotvorným pochodům. Na rozdíl od severních částí okresu nebyl pravděpodobně od svrchních starohor nikdy pokryt mořem. Proto je výskyt nerostů a hornin v této oblasti poměrně chudý. Z mladší doby (třetihory) pocházejí ložiska štěrkopísků (Domahoř), která jsou z velké části zakryta, stejně jako jiné předčtvrtohorní útvary, hlínou a spraší. Přírodní poměry na Zručsku jsou podobně jako v jiných částech okresu charakterizovány stykem dosti jednotvárné lesní květeny českomoravské s teplomilnou a suchomilnou květenou, která má původ v Uherské nížině a oblastech Černého moře. Teplomilná f1óra i fauna se k nám šířila především ze středního Povltaví podél toku Sázavy, ale i jinými cestami. Druhy původních hájových a lesních porostů zanikaly spolu s osídlováním krajiny, rozvojem zemědělství, značným objemem technických zemních a stavebních prací, se změnou lesního hospodářství v 18. a 19. století. Jako doklad mohou posloužit dochovaná pomístní jména dosud užívaná na katastrálních a zeměpisných mapách (Dubina, Za Dubinou, Dubinský rybník, Lipina apod.). Zdejší kraj byl už v raném středověku odlesňován mj. i pro potřebu hutního průmyslu v rudním kutnohorském okrsku, který spotřebovával ohromné množství dříví. Na místa zaniklé hájové biocenózy) pronikala jednotvárná a chudá chladnomilnější lesní květena. Lesy v okolí Zruče jsou po stránce botanické zastoupeny převážně porostem smrku ztepilého s příměsí jedle bělokoré, borovice lesní, černé a vejmutovky (málo), javoru klenu, jilmu habrolistého, habru obecného, buku lesního, dubu letního a jeřábu. V původních porostech naopak převládaly porosty buku, jedle, borovice a dubu. Jako konifera u nás zdomácněl modřín opadavý evropský .Bývá vtroušen do smrkových a hájových kultur, ale zřídkakdy tvoří souvislejší celek. Křovité patro smrčin tvoří bez černý, bez hroznatý, vrba jíva, jilm habrolistý aj. Bylinný podrost se na jalových a suchých půdách skládá často z porostu vřesu obecného, místy se vyskytuje i kruštík širolistý (zákonem chráněný). Na písčitých půdách se vyskytuje plavuň vidlačka, další chráněná rostlina. Typickým obyvatelem smrčin je u nás veverka obecná středoevropská. Vyskytuje se ve dvou barvách, rezavé a černé, a je hojně zastoupena ve zručském parku. Na les je úzce vázána kuna lesní. Kuna skalní je u nás již velmi vzácná . Místy se vyskytuje liška obecná. Typickým býložravcem je srnec obecný západoevropský. Tu a tam se vyskytuje i prase divoké, obávaný škůdce polních kultur. Přísně chráněným živočichem je netopýr. Hnízda drobných lesních pěvců jsou ohrožována sojkou ob. a strakou ob. V zámeckém parku a zahradách se vyskytují: rehek zahradní, pěnkava ob., hýl ob., rehek domácí, kos černý, drozd zpěvný, stehlík ob., strakapoud velký, brhlík lesní. Ve volné přírodě jsou to dále datel černý, žluna zelená, žluna šedá, sýkorky (všechny druhy), jiřička obecná, vlaštovka obecná, břehule říční, zvonek zelený , červenka ob., ťuhýk ob., střízlík ob., špaček ob., skřivan polní, skorec vodní, hrdličky, kukačka obecná, vrána ob.. Chloubou Zručska jsou Chabeřické skály). Důvod tohoto tvrzení spočívá jak v hledisku krajinné estetiky, tak především v hledisku biologickém. Díky své jižní orientaci se staly stanovištěm skalní stepi a lesostepí s původní teplomilnou a suchomilnou květenou i zvířenou. Jsou to přirozené porosty borovice černé, lesní a ojediněle vejmutovky, dubu letního i zákonem chráněného jalovce ob. pravého. Vyskytují se tu i řešetlák počistivý, brslen evropský, břečťan popínavý aj. Z teplomilných druhů jsou tu přítomny: tolita lékařská, čilimník černající, chrpa latnatá porýnská, řeřišničník písečný , hlaváč bledožlutý, kostřava sivá, rozchodník veliký nachový, janovec metlatý a další. Z kapradin se tu objevuje sleziník severní, sleziník červený, sleziník routička, mechy a lišejníky. Na tomto rostlinném společenstvu je závislé i složení místní fauny. Toto místo obývají ruměnice, vřetenušky, čmeláci, motýli, brouci, pestřenky, ptáci i savci. Žijí tu následující druhy chráněných živočichů : výr velký (nejvzácnější sova na území okresu), racek chechtavý, ťuhýk obecný, střízlík ob., ledňáček říční, pěnice hnědokřídlá, sýkory, konipas bílý, ještěrka ob., ještěrka zelená, užovka podplamatá aj. Z dravců se v okolí Zruče vyskytuje káně lesní, poštolka obecná, sýček ob. a další. Místní flóra i fauna je obrazem podmínek, které se neustále mění v důsledku ekologické činnosti člověka. Tam, kam ještě nezasáhl, odpovídá květena přirozeným půdním i podnebním podmínkám i nadmořské výšce. Důkazem, jak člověk v krátké době posledních let ovlivnil svou výrobní činností rostlinné společenstvo, může být i výskyt plevelů. Úplně např. vymizel koukol, téměř vymizela chrpa, mizí i vlčí mák. Naopak se rozbujely pcháč oset, lebeda ob., merlík ob. a kopřiva dvoudomá, pěťour maloúborný. Mění se i dříve bohaté rostlinné i živočišné společenstvo vod. Sázava i její přítoky skýtaly vždy velmi dobré podmínky pro život ryb a ostatních vodních živočichů. K jejich prudkému zhoršení doš1o od počátku našeho století v důsledku velké industrializace míst v povodí Sázavy proti proudu řeky i ve Zruči samotné. I přes tyto poměrně nepříznivé podmínky se daří udržovat stav ryb na dobré úrovni. Zmenšil se podíl přirozeného způsobu rozmnožování na stanovišti a naopak vzrostl podíl umělého odchovu a násad. V našem úseku řeky se setkáváme s kaprem, cejnem, tlouštěm, línem, červenopeřicí, ploticí, úhořem, z dravců pak nejčastěji se štikou a candátem. Vysazováním se podařilo obnovit stav bolena. Naopak stále větší vzácností jsou kdysi typičtí obyvatelé řeky: parma, paroustev a ježdík. Zejména parma jako ryba, která je citlivá na čistotu vody a žije při dně, kde je největší koncentrace škodlivých látek v usazeninách a kalech. Hodkovsko-Ostrovský potok je druhou nejvýznamnější vodotečí v katastru Zruče. Je dosud tzv. pstruhovou vodou. Žije zde pstruh ob. potoční. V určitých úsecích se objevuje i rak kamenáč. Mizí však mihule říční a zcela vymizela střevle, která byla běžným obyvatelem ještě před 15-20 lety. Podle srážkových poměrů trpí potok kolísáním vody, jejíž stav v minulosti regulovaly fungující mlýny po celé délce jeho toku. Čistotu vody ovlivňují splachy půdy z přilehlých polí. Regulací některých částí toku pak v těchto místech zcela zmizely podmínky pro život vodní fauny. Pardidubský potok trpí zejména v létě nedostatkem vody, a proto dnes ztratil z rybolovného hlediska svůj význam. Dříve sloužil k odchovu násady pstruha obecného. Jediným rybníkem v katastru Zruče je Domahořský rybník. Sloužil a po opravě bude znovu sloužit jako chovný rybník místní organizace rybářského svazu. Z hlediska zemědělského patří Zruč do bramborářské oblasti. Orná půda je typu hnědozemě nebo jí velmi podobná. Podle stanoviště je buď písčitá (v nánosových oblastech Sázavy) nebo kamenitá (ve vyšších polohách). Je klasifikována jako bramborářská II. Pěstují se zde všechny druhy obilovin, zejména ozimá pšenice, jarní ječmen a oves. Z ostatních plodin hlavně brambory na sadbu, len, víceleté pícniny jako jetel (též na semeno), nebo i vojtěška. Kukuřice se tu pěstuje především na siláž, případně i na dělenou sklizeň. S tím souvisí i zaměření živočišné výroby na pastevní odchov jalovic a chov prasat na žír. Krajina a příroda jsou největším bohatstvím obyvatel zdejšího kraje. Není, jak už bylo výše řečeno, uchráněna před nepříznivými vlivy, které objektivně přináší současný způsob života. Je tedy nanejvýš nutné, abychom se všichni nad touto skutečností zamysleli a přišli v tomto ohledu každý se svou troškou do mlýna, abychom v sobě vypěstovali ochranářský přístup ke kráse, která nás obklopuje. CHARAKTERISTIKA MĚSTA Samo město má také své specifikum. Při prvnim pohledu z jihu, jihovýchodu a jihozápadu lze od sebe odlišit původní historickou část od nejnovější. V poslednim čtyřicetiletí se tu vžily dva místní názvy - stará Zruč a nová Zruč - i když se obsah těchto pojmů v průběhu let měnil a dnes už neodpovídá původnímu významu. V době vzniku těchto názvů byla skutečně stará Zruč starou a tvořila ji východní část města . Dnes mys1íme starou Zručí vše, co leží na východ od pomyslné čáry procházející směrem severojižním zámeckým parkem, i když je tu vedle nejstarší zástavby i ta nejnovější. Tato část města je charakteristická dále tím, že zde neexistuje výšková zástavba typická pro velká města a sídlištní útvary. Tyto prvky naopak obsahuje již výše jmenovaná nová Zruč. Při výhledu z Chabeřických skal před námi leží jako na dlani. I ji bychom mohli "historicky" diferencovat a při pozorném vnímání od sebe oddělit starší zástavbu od mladší. Obě však organicky pro1ínají a vytvářejí dohromady dojem moderního města. I z tohoto důvodu je nová Zruč lidnatější. V nedávné minulosti to přinášelo a do jisté míry přináší i dnes své problémy do každodenního života zdejších obyvatel. Ve staré části města až donedávna byla umístěna většina obchodů, služeb, institucí a podniků, což mělo své historické kořeny a opodstatnění. Vzhledem ke vzdálenostem, které jsou na poměrně malé město velké (vzdálenost z východního okraje města na západní je po hlavní průjezdní komunikaci 2 500 m), narůstal rozpor mezi počtem obyvatel a vybaveností jednotlivých částí města. Tento rozpor byl řešen v minulém desetiletí a v současné době už jen doznívá. Došlo ke zdvojení i většímu znásobení základních typů obchodů a nejvýznamnějších institucí. Na příchozího návštěvníka neznalého místních poměrů učiní značný dojem historická dominanta města - zámek. Očekává bohatou expozici podobnou té, s jakou se může setkat na zámcích ve Žlebech či Konopišti. Je překvapen, když zjistí, že jedinými skutečnými památkami určité historické ceny jsou místní původně románský kostel ze 13. století a věž v parku - součást bývalého středověkého opevnění ze 16. století. Velkou historickou cenu má snad sousoší vlevo od hlavní brány v "růžovém" oddělení zámeckého parku představující lva rdousícího beránka. Podle nijak nepotvrzeného vyprávění již nežijících pamětníků prý bylo objeveno v polorozbořených hradbách při přestavbě zámku v minulém století. Podle odhadu také nejmenovaných odborníků přesahuje prý stáří tisíc let. Toto tvrzení však bude třeba v budoucnu ověřit. Zruč prostě v minulosti neměla "štěstí" na vlastníky panství. Žádný z nich neoplýval pohádkovým bohatstvím ani uměleckou a sběratelskou vášní. Spíše naopak. Pobělohorská šlechta se nikdy příliš na zdejším panství neohřála. Přijížděla si sem spíše léčit šrámy své finanční situace a po krátkém působení si ho přihrávala jako horký brambor. I když se našemu městu nedostává zděděné vnější nádhery a okázalosti, nalezli k němu lidé správný, dá se říci srdečný vztah. Stále více vzrůstá zájem o historii města, byť by byla sebeskromnější. Toto volání přichází z řad rodáků a pamětníků, stejně jako z řad těch, kdož sem před lety přišli a nalezli zde svůj domov a takříkajíc srostli s městem i krajem, ale i z řad příslušníků té mladší generace. V současné době se jeví jako společenská potřeba a nutnost zachovat historii kraje a tradice jeho lidu pro budoucí generace. Celkový počet trvale žijících obyvatel ve Zruči nad Sázavou je z 31.12.1999 5114 obyvatel.

Přidat příspěvek do diskuse

Email se nezobrazí.

Zpět na příspěvek Zruč nad Sázavou

zavřít reklamu