Na kolech k soutoku Orlic

Jsme čtyřčlenná rodina s již odrostlejšími dětmi (12 a 15 let). Vzhledem k tomu, že manžel má zdravotní problémy znemožňující mu pěší turistiku, velkou nadváhu, mizernou fyzičku a již důchodový věk, pro rodinné výlety využíváme převážně kola (elektrokola zatím odmítáme, bojíme se, že by napomohla dalšímu zlenivění). A vzhledem k tomu, že v rodině nemáme zarytého abstinenta ochotného dělat po celou dovolenou řidiče a na druhou stranu máme smysl pro dobrodružství, oblíbili jsme si v posledních letech tak zvané "cyklopuťáky". Prostě jet na kolech "odněkud někam" a nemuset se každý den vracet na nějakou základnu. Má to ovšem několik výchozích podmínek: 1. na trase musí být co nejmenší převýšení - po důkladném prozkoumání jižní Moravy jsme hledali nové možnosti a našli jsme řešení - (více či méně) ideální jsou trasy podél řek. 2. Po prvním puťáku, kdy jsme s sebou táhli spacáky, karimatky, stan a manžela denně po 15 hod. chytal rapl, že nemáme zajištěné ubytování s WC a sprchou, už raději volíme kompromis a lehčí brašny a rezervujeme si ubytování předem.
Hlavní plánovač trasy jsem já a letos se postupným ustupováním z mých úvah o projetí Orlických hor narýsovala trasa "údolími Divoké a Tiché Orlice". Výchozí bod se odvíjel od nalezení vhodného kempu, protože "minicyklopuťák" byl jen součásí naší delší dovolené s karavanem. Takže volba padla na kemp roku toho a onoho - Autocamping Pod Černým lesem v Žamberku. Tam jsme zaparkovali auto a karavan a vyrazili jen s koly.
Trasa pro první den: Start Žamberk, před cestou se hodí posilnit, nejlépe v restauraci Babeta hned vedle kempu. My jsme ji prošvihli, další možnosti se najíst jsou i na náměstí. Vyřážíme podél Divoké Orlice. Na kraji Žamberka míjíme Muzeum Starých Strojů, bohužel zavřeno, o kus dál rodný domek Prokopa Diviše, také zavřeno a tak míříme přes Helvíkovice směr Litice. Po cestě zažíváme trochu pocit jako ve sci-fi, když cyklostezka i silnice vedou v podstatě skrze bývalý důl Orlice. Na Litice se těšíme, je to známý hrad, ale bohužel je pondělí, kdy je zavřená většina památek, a tak přestože asi 500m do kopce od silnice vystoupáme (bez kol), dál než po hradní bránu se nedostaneme. Alespoň výhled je krásný. Bohužel i nadějná Restaurace Zátiší u silnice u odbočky k hradu je zavřená, a tak je zklamaná i mužská část naší výpravy, která holduje více hospodám, než památkám. Hladoví a žízniví pokračujeme dál, v Liticích mineme most přes ORlici, končíme ve slepé ulici a musíme se vracet.  Nestačíme se divit, jak je cesta Dr. S. J. Guta-Jarkovského kolem Divoké Orlice kamenitá. Zatímco já s manželem na trekkingových kolech nezvldáme a táhneme je asi 2km pěšky, naše děti na horácích nám dávno zmizely z dohledu. Kyž konečně překonáme kamenitou partii, čeká nás "trhák" do Brné. To už nám děcka pomáhají táhnout kola a manžel vtipkuje, že by to ani elektrokolo nevyjelo. V Brné odbočujeme ze silnice a bereme to kolem Pilského rybníka no nám již známého western kempu Vochtánka. Bohužel i tady už se chystá hospoda zavřít a tak stíháme jen jedno rychlé pivo a jedeme dál. O známém hradu na kopci už ani neuvažujeme, blízký "rukodělný" pivovar Clock v Potštejně láká neodolatelnou silou. Pivovar nezklamal, pivo i jídlo (jen nějaké "pivní speciality", ale víc ani nehledáme). Ve večerce u vietnamců ještě stíháme nakoupit na snídani a KPZ (láhev vína) na večer (mají otevřeno do 20h). Již se stmíváním pokračujeme podél Orlice přes Záměl do Doudleb nad Orlicí, místa našeho prvního noclehu. Po cestě se ještě stihneme podívat na soutok Divoké Orlice se Zdobnicí. V Doudlebech se ubytováváme v šíleném penzionu U Vorlů (viz výše), bez možnoti občarstvení a se šíleným zázemím, ale jsme grogy, takže je nám vše celkem fuk. S dcerou se těšíme na ráno, že si přivstaneme a prohlédneme si zámek v Doudlebech dřív, než se chlapi vyhrabou z postelí.
Druhý den: Realizuje svoje plány a na prohlíce zámku v 9:00 máme s dcerou výklad samy pro sebe (jsme jedinými účastnicemi dvoučlenné skupinky). Slečna průvodkyně přesto výklad neošidila a tak náš dojem z prohlídky zámku je na jedničku s hvězdičkou. Jediným smutným faktem je, že tři dny před naší návštěvou zemřela majitelka zámku, Eleonora Dujková, rozená z Bubna-Litic. Tak jsme si koupily alespoň její knihu vzpomínek, podle všeho to byla obdivuhodná žena. Mezitím se vyhrabali i chlapi a tak jsme pokračovali po cyklostezce podél železnice směr Kostelec nad Orlicí. Cílem ženské části naší výpravy bylo v tento den absolvovat "trojzámčí" Doudleby - Kosletel - Častolovice. V Kostelci jsme v cyklistickém obchodě dokoupili chybějící a porouchané součástky a vyrazili na prohlídku Nového zámku. V Kostelci jsou dva zámka - Nový a Starý, ale jn Nový je přístupný veřejnosti. Chlapi opět čekali v zámecké kavárně v parku. Prohlídka také pěkná, i když neměla tak kouzelnou atmosféru jako v Doudlebech. V kavárně v parku se dalo i chutně naobědvat, pokud si vyberete ze dvou chodů a moc nehledíte na cenu. A již pokračujeme na třetí zámek do Častolovic. Zde řichází frustrace našeho druhého dne. Nejprve nás hlídač parkoviště vykáže s koly ze zámeckého parku, přtože respektujeme ceduli "Cyklisto sesedni z kola" a kola poslušně vedeme. Nenamáhá se moc argumentovat - prostě v parku je dětské hřiště a nesmíme tam kola ani vodit :-) Naštvaně objíždíme zámecký park po silnici, chlapi trucují a odjíždí čekat někam do města, já a dcera přece jen zkoušíme pokladnu. Hm, nejbližší prohlídka za 45 min. trvá přes hodinu, to se ti naši chlapi zvencnou ... do toho se na mě (jsem vcyklodresu a s přilbou na hlavě) pokladní rozkřikne, že to už přece říkala těm cyklistům před námi. Když vidí můj vyděšený nechápavý pohled, po chvíli pořád ještě trochu neurvale dodá "...nebo vy k nim nepatříte?" To už je moc i na nás a vzdáváme se svého snu o třech prohlídkách zámků v jeden den. Častolovice jsou z nich zřejmě nejvýznamnější a je zde proto nejvíce , ale způsob, jakým se to odráží v chování personálu, je dost tristní. Tak třeba příště ... Projíždíme rozkopanými Častolovice a míříme k nejvýznamnějšímu milníku naší výpravy - k soutoku Divoké a Tiché Orlice. Naštěstí ve vesničce Světlá přímo u cyklostezky je super občerstvení, kde se snadno doptáme i na cestu k soutoku. Není to sice značeno žádnou cyklo ani necyklo turistickou trasou, ale přes pole jsou vyježděné celkem pohodlné cesty od rybářů. Děti volí kratší trasu přímo od občersvení a jsou u soutoku dříve než my. Ten pohled za tu námahu stojí, navíc kolem nás plují po Orlici vodáci. Pěkné, ale ještě nás čeká kus cesty do Chocně, kde máme další ubytování. Tento den je náš nejdelší úsek (asi 40 km). Dále pokračujeme podél Tiché Orlice. Ještě jedno rychlé pivo v Borohrádku na náměstí, přes Čermnou nad Orlicí a Malou Čermnou, v Korunce opouštíme cyklostezku a pokračujeme po červené turistické, což je částečně asfaltová a částečně šotolinová cesta. Přes Plchůvky a Chloumek přijíždíme do Chocně, manžel se sice po cestě ztratil, ale náměstí v Chocni našel. Hotel Peliny je ubytování jakž tak, spíš slušnější, najist se zde také dá. Jsme příliš unavení, abychom ještě opouštěli hotel, a tak se spokojíme s tím, co nabízí hotelová restaurace. Žádný zázrak, ale dá se s tím vyjít. Ráno snídaně totéž a už vyrážíme přes přírodní park Peliny směr Brandýs nad Orlicí. Naše děti, které už teď jedou téměř trvale napřed, záměrně minuly penzion Mítkov v údolí Orlice a myslely si, že nám tím zabrání zastavit se s manželem na pivo. Nezabrálily nám v tom ani děti, ani již ujeté 2 km, řekli jsme si, že z výchovných důvodů si pivo dáme, aby dti věděly, že bez dovoení se hospody míjet nesmějí. A tak za chvíli volaly, že jsou již v Brandýse. Tam jsme je telefonicky usadili do cukrárny, kde na nás počkali.
Nutno říct, že Brandýs je pěkná díra, včetně tábořiště "U Konťáku", kde občerstvení otevírá až odpoledne. Tak jsme si alespoň vyběhli na zříceninu hradu, koupili turistickou známku na podatelně městského úřadu a zachránila nás hospoda U Nováků, která je sice obyčejná, ale ve všední den v poledne v Brandýse jediná otevřená a s moc milými majiteli. Pokračujeme směr Ústí nad Orlicí, hned za Brandýsem na louce je přírodní bludiště a pomník J. A. Komenského. Přírodní bludiště z habrů je oproti mému očekávání docela těžké a rozhodně nenajdete cestu do sgředu na první pokus, pokud neznáte "systém" bludiště. "Bludiště je inspirované knihou Jana Amose Komenského Labyrint světa a ráj srdce, půdorys habrového labyrintu tvoří zjednodušená, azimutálně pojatá kresba zemské koule, kde hlavní poledníky a rovnoběžky jsou rafinovaně přerušované a komplikují tak cestu do středu. A samozřejmě i cestu zpět. :)" Za mírné vstupné to určitě stojí. Pomník J.A.K. se sice právě restauruje, ale hned vedle něj je chýše, ve které JAK údajně bydlel. Mimochodem, po cestě ke zřícenině hradu míjíte několik velmi starých historiských domků, z nichž v jednom údajně také bydlel JAK. Pokračujeme dál kolem koupaliště a o kus dál na louce míjíme ještě Babylonské dělo soudného dne, což je údajně replika superděla z osmdesátých let, které připravovala irácká vláda za režimu Saddáma Husajna. Dělo mělo měřit 156 metrů s ráží 1 000 milimetrů. Mělo být složeno z 26 dílů o délce 6 metrů a vážit přes 2 tuny.
V Perné míjíme barokní sýpku, ale nejkouzelnější místo dnešního dne nás teprve čeká, a to je  občerstvení U Pildy u osady Bezpráví. Super pivo, cyklostezka "prochází hospodou" + navíc ještě pomník "Bezpráví" - osadu si totiž díky jejícmu jménu vybrala k recesistickým akcím skupina aktivistů z období sametové revoluce - ze všech zmiňovaných jmen mi utkvělo v paměti jenom jedno - Bára Štěpánová. No, to tedy bylo několikahodinové zdržení na trase, a tak už honem přes Kerhartice (historická budova nádraží) do Ústí.
Zde apartmán Corriger (ubytování v soukromí) sehnaný přes Booking je sice na kopci, jinak ale nemá chybu. Včetně čaje a kapslovači i kapslí na kafe. Vlastně jedna chybička by se našla - apt je původně koncipovaný pro 2 osoby, my jsme ve 4, takže děti spí na rozkládací pohovce, která bohužel v noci při každém pohybu strašně vrže. Ale to je jen drobnost. V doporučené restauraci Chaplin Pub mají bohužel tento týden "retro menu" a je tak retro, že je i "retro hnusné", včetně toho, že se nás pokusili v "retro stylu" o pár kaček obrat. V restauraci Popráč také zavřeno, jsou státní svátky. Možná jsme měli raději zkusit Šnyt nebo Restauraci Nová Louže ...
4. den: V Ústí se moc nezdržujeme, a přes opětovnou návštěvu cyklopotřeb ve Stop Shopu na okraji Ústí míříme do Cakle (Caklí?). Modrou turistickou značku od Stop Shopu moc nedoporučuju, protože zahrnuje docela dlouhé schody. Nicméně my jsme je s koly absolvovali. Vodácké tábořiště Cakle je moc pěkné, říkali jsme si, že jsme si tam klidně mohli postavit i karavan. Nicméně na zdolávání umělých horolezeckých stěn bylo moc vedro, a tak hlavní atrakcí se stal opět bufet. Po občerstvení pokračujeme přes Černovír do Lanšperka. Vylézt na místní zříceninu hradu je o hodně náročnější, než třeba v Brandýse, ale když už se na kopec vyštracháte, dopřejte si i kapli Nanbevzetí Panny Marie, která dýchá skutečným geniem loci. (Kaple v pseudogotickém stylu z konce 19. stol. Postavena podle návrhu arch. Svatopluka, rytíře z Neumannů. V kapli jsou uloženy ostatky svatého Bonifáce a svatého Donáta.) Občerstvení Pod Lanšperkem, které leží u cyklostezky pod odbočkou na hrad, také nemá chybu. Nějaké občerstvení nahoře na kopci ale raději nečekejte. Je tam sice hospoda, ale v pro turisty "normálním" čase je zavřená.
Pokračujeme směr Valdštejn. LEtohradu se z časových a výškových důvodů vyhýbáme, tak ve Valdštejně odbočujeme kolem rybníka Šušek ( i zde někdo z místních nadivoko kempuje a paří - viz basa piv v rybníku). Dojíždíme do Píšečné, zde je celkem přijatelná hospoda i na jídlo a velmi studené koupaliště. Ale protože bylo vedro, vlezli jsme i tam a bylo to naše první letošní koupání (1. týden v červenci). Bohužel vynecháváme zajímavý Žampach, neboť neleží přímo na cestě, a jedeme rovnou do Žamberka. Cestu zakončujeme v pivovaru Žamberk, ale pivo nám moc nechutná, a tak se suneme zpět do kempu, který po těch 4 dnech téměř nepoznáváme. Ve čtvrtek je asi tak 10x zaplněnejší, než byl v pondělí a z pohodlného relaxačního místa se stává hodně hnusně přehuštěné sídliště. Tak ještě večer zasedneme do Občerstvení na hřišti a ráno rychle pryč (pokud se nám tedy podaří "odparkovat"). Nicméně dojmy z Divoké i Tiché Orlice a z jejich soutoku jsou krásné.

Autor: Tassa15615

Další články autora: 1

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli