Bohatá snídaňka a vezmem kola, do kopce, z kopce, náhodou objevíme soutěsku Lammerklamm v a uzavřeme smyčku, dáme bobovou dráhu a vracíme se do Gosau. Spoludovolenkáři hlásí pozdější příjezd, tak ještě vyrazíme k dolnímu jezeru. Většina turistů se už vrací, nalézáme jezerní ferátku, vypadající zprvu nevinně, traverz nad vodou, poté prudce žebříkem nahoru a kolmá skála. Mladší dítko se pere statečně, bravúrně zvládne i následný lanový most, kde se tatík více třese.
Druzi dorazí večer, vymyslíme pohodový výlet na horní, reps. zadní jezero (Hinterer Gosausee). Nechvátáme, čímž ale kolem 11 hod již dost plné parkoviště. Doplahočíme se k úchvatným views, kýčovité scenérie, kravky, hospůdka, pak i osvěžující koupel. Blaho...Tak proč jít zpět stejnou dálnicí, vezmeme to přes sedlo a pak je na mapě jakási čárkovaná trasa. To najdeme...Úskalí 500 m převýšení, dávnější polomy přehrazují cestu, zakrývají značky, tak slabší dvojička otáčí. Zbytek srdnatě nastoupá, další palec nahoru pro dcérku. Odbočku na neznačnou taktéž najdem. Cestička jakási je, občas mužík. To půjde...do prvního zabloudění...To morálka pozvolna klesá i u jinak optimistického druha.Napětí opadne až nástupem na lesní cestu...No cesta byla delší o to náročnější a zajímavější...tak ještě otestujeme teplotu vody v jezeře předním (Vorderer Gosausee) a den druhý úspěšně za námi...
Tak další den dáme odpočinkově kola a podíváme se do jeskyní nad Hallstattem. Parkoviště plná, až na P3, kola tam nikdo nemá, divné, ale popojedem. Co tak k lanovce na Krippenstein kolmo...Trochu do kopce, ale statečně...Souputnici zaplatí drahou sumu...kontrola testů...den po platnosti! Es tut mir leid...prekérka, tak se holt rozdělíme. Rychle objevím cvičnou ferátku, polozíme a pak si objedeme jezero. Z jedné strany různě se měnící cyklostezka, občas jen pro pěší, ale po česku projedeme, když už jsme na konci, tak to vezmeme druhou stranu, kde sice silnice, ale nakonec vcelku uteče. Poklidný Hallstatt, kouknu na info webkameru, ukazuje inverzi, prevíti mají nahoře azuro. Co tedy s testy? Na informacích- vcelku vstřícný odkaz na Aussee, tam je dělají zdarma. Tak aspoň nějaké řešení .
Dle předpovědi naplánujeme zlatý hřeb, konečně ten pravý zápřah. S hochem budíček v 5:45, donekonečna vysvětluji logistickou nutnost- kvůli zástupům, a vývoji počasí. Nakonec kapituluje...Vymyšleno dokonale, úderná část nastoupápěšky v 6, zbytek na pohodu v 8 lanovkou, část ferátou, část normálkou a obejmeme se v 10 u vrcholového kříže na Donnerkogelu(2050m) No člověk míní...Ale je krásně, zvedá se mlha, u chaty jsme skoro sami, kravičky, volná hora...První zádrhel - Lower part is closed, but higher is open... následujte šipky. Najdeme první dvě...S dalším českým párem hledáme onen alternativní nástup, ale stále více tápeme, že postupujeme normálkou, což nechceme. První slepá cesta, tudy ne...odpojíme se...Hoch zahlédne kýžený žebřík, jsou tam lidi, tak to nějak musí jít. Tak alespoň nástup k němu dohledáme. No opravdu veelmi vzdušný...Tak napětí opadá, budíž Rakušákům odpuštěno, že nás ochudili o první část. Kolem jen slovanská řeč, naštěstí žádné zástupy. Česká dvojka nás pouští, ofotí a pak oblaží exluzivními snímky. Hoch zdatně zvládá C/D úseky...
Zádrhel druhý. Přichází zpráva od druhé části :my ten vrchol nedáme, ušli jsme kousek a vyhodnotili jej za nebezpečný neb to po nočním dešti trochu klouže...Dobrá, běžte traverzem na pohodu, za 1,5 hod je chata, tam se potkáme. V 10 hod jsme na vrcholku. Naprostá paráda! Výhledy Dachstein, Hochkönig, družba s českou dvojkou, dorazí normálkou i zklamaný páreček, který ještě nasměrujeme k druhému pokusu. A pustíme se na sestup, samozřejmě horší trasou...nur für geubte...Opravdu. Horem, dolem. A zádrhel č.3- přichází zpráva - ženě se traverz nelíbil, vyhodnotila jej jako nebezpečný, tak se vracíme. ??! Tak si s hochem v poklidu strmě sejdem na Stuhlalm, krása, nádhera, obídek, spinatknödel, weizen...trochu se horší počasí, asi na 10 min mírný deštík, pak zas sluníčko ...a marně cestou zpět traverzem hledáme ono velmi nebezpečné místo. No každý to má nastavené jinak. Zkontrolujeme nástup ferátky, najdeme ztracenou šipku a skutečně prováděnou údržbu...pak trochu nahánění se se zbytkem. Potkávají se dvě zcela nekompatibilní emoce. Dobyvatelská a sestupová euforie s jakousi nenaplněnou podrážděnou dysforií...No co už...sestup, krávy, naražená prdélka a osvěžující koupačka. Nálady se aspoň trochu slaďují.
další den vyřízeny testy a odpočinkově zamíříme do Hallstattu a to solných dolů. Zubačka, vyhlídka, jezero dole, Krippenstein nahoře. S peripetiemi stáhneme českého průvodce, kterého poctivě po stanovištích poslouchá jen synek, halštatská kultura, pak již nejstarší solný důl. Na testy nakonec jen zběžný pohled, vyfasujeme mundůry a pak pochod štolami s příjemnou průvodkyni. Prohlídka a expozice pěkné, samozřejmě největší atrakce dřevěné skluzavky, kde v rychlosti kupodivu vítězí dcérka. Neprosadím pěší sestup, procházka městečkem bez turistických davů s jediným mínusem absentující zmrzliny. Stíháme ještě pozoruhodnou kostnici (Beinhaus) s okytičkovanými lebkami a pak hledání vhodného stravovacího zařízení s chutí na závěrečnou rybku. Trochu asi zapůsobí předsudky, že párkrát míjíme zřejmě Turka, tvářícího se příliš vlezle a bufetově, aby nakonec u něj velmi spokojeně zakotvíc.
Trochu rokování, jak využít poslední společný den. Nakonec padne volba na Wolfgangsee. Ještě se uplatní kola, krása v St.Wolfgang, konečně pořádná zmrzlina. Pak již moc dál cyklostezka nevede, tak se nalodíme, i když za kola pálka, ale něco odpuštěno, přeplaví nás do Sankt Gilgen. Dále na pohodu, kochání, koupání, v Gemeindebad u Stroblu. A večerní návrat završen bez zádrhelů.
Bylo to pestré, pěkné, aktivní a atraktivní.
