Toulky po Slovensku

Toulky po Slovensku

 

Na dosah, bezpečně a za přijatelné ceny

 

 

Slovensko, jak signalizují statistiky cestovního ruchu posledních let, se u nás řadí na první místo v turistické oblíbenosti.Má to logiku – je to blízko, neexistuje jazyková bariéra, země je návštěvnicky atraktivní, máme kus společné historie a je tu – v současné terorismem ohrožované době – neméně bezpečno jako u nás doma. Před desítkami let do Československa přijížděli zahraniční hosté především za dvěma magnety – Prahou a Vysokými Tatrami. Bratrsky jsme si je rozdělili, ale postupem času jsme si my z Česka paletu oblíbených destinací  kromě Vysokých Tater rozšířili např. o Tatry Nízké, Malou Fatru, střední  či východní Slovensko.

 

Slovenská metropole pod Malými Karpatami.

 

Její historie se píše již více než dva tisíce let. Od konce 13. stol. královské město, více než 200 let město korunovační – v současnosti dynamicky expandující metropole mladého státu zaujme návštěvníka jakéhokoli vkusu a zájmů. To platí jak co do kulturně historických památek, tak co do kulturního, společenského, či sportovního života. Kdykoli během roku se děje něco zajímavého. Za letošního mimořádně příznivého počasí jsme prošli historickým středem města. Byl víkend, ulice plné svátečně ustrojených lidí, plné zahrádky kaváren a občerstvoven, jedním slovem pohoda. Proudy místních i turistů se převalovaly mezi Michalskou bránou, Františkánským a Hviezdoslavovým náměstím až po dunajské nábřeží, děti v rukou kopečky zmrzliny, dospělí živě probírající všechno možné. Pro oko návštěvníka příjemný dojem. Většinou jsme nebyli v Bratislavě poprvé a tak jsme se zájmem objevovali, co se za poslední dobu změnilo, co nového vyrostlo. Nemá smysl vyjmenovávat, je toho k vidění spousta. Přitom si lze vybrat podle vlastního zaměření, co si prohlédnout podrobněji, kam vstoupit, čeho se zúčastnit. Záleží jen na množství času, který máme k dispozici. Nu a pak už hurá do širšího okolí města...

 

Zábava, sport i kultura u Dunaje

 

Při březích dunajského veletoku objevíme leccos zajímavého, např.  sportovně rekreační areál Divoká voda. Najdeme jej u obce Čunovo. Stačí dvacet minut cesty autem z Bratislavy po dálnici D2 směr Jarovce a Rusovce a jsme tu, při hranici s Maďarskem. Míří sem i linkový autobus bratislavské MHD číslo 90. Divoká voda je rozlehlým parkem, nabízejícím oddech, zábavu a hlavně sportovní vyžití. Patrně nejpopulárnější je rafting na tratích, kde probíhalo i mistrovství světa. Dravé peřeje o délce 350 metrů lze zvládnout jen s dobrými zkušenostmi, nebo za pomoci profesionálních instruktorů. Za jedinou vteřinu se do umělého kanálu valí přes 17 tisíc litrů vody, takže je se co ohánět, aby se raft nepřevrhl a udržel správný směr. Vodní nadšence láká i hydrospeed, člun pro jednoho. Staré koryto Dunaje nabízí také školu kajaku. K nejatraktivnějším možnostem pak nesporně patří tzv. river surfing na umělé vlně. Kdo se  neodváží, může zkusit havajský tzv. paddle boarding,  pádlování ve stoje na surfařském prkně. Na své si přijdou i děti, pro které je tu připraveno hřiště s prolézačkami, trampolínami, skákacím hradem, bazénem i mini zoo, kde se mohou projet na ponících. V areálu nechybí ani možnost ubytování v hotelu nebo bungalovech. Krátce - skutečný vodní ráj… Naproti areálu Divoká voda, takříkajíc přes ulici nás zve k prohlídce objekt, který bychom tu nečekali: Danubiana – Meulensteen Art Museum. Vznikl spoluprací holandského sběratele a mecenáše umění Gerarda Meulensteena a slovenského galeristy Vincenta Polakoviče. Blíží se dvacáté sezoně a za dobu své existence nabídl desítky výstav vrcholných představitelů výtvarného umění ze Slovenska i ze zahraničí. Seznam osobností, které muzeum navštívily, je nejen početný, ale i udivující jejich významem – nechybějí mezi nimi králové, prezidenti, umělecké hvězdy, politici. Projekt návštěvníky oslovuje jak samotným pojetím budovy, tak obsahem sbírek moderní malby i sochařství. Muzeum poskytuje svým návštěvníkům trvalé dojmy a zážitky nejen pokud jde o architekturu a vystavované umění, ale i pokud jde o krajinu, která je obklopuje a její floru a faunu.   

 

 „Království husaciny“

 

Dvacet minut autem – tentokrát severně od Bratislavy – a jsme ve zcela jiném světě. Pod svahy Malých Karpat v pezinském okrese leží obec, kterou zná již i mnohý Čech. Jmenuje se Slovenský Grob a je proslulá více než stoletou tradicí chovu a přípravy pečených hus s  lokšemi a zelím. Založili ji prý přistěhovalci z Chorvatska. Každoročně počátkem září se zdejší obyvatelé nastrojí do bohatě zdobených krojů, aby si užili slavnost „Královstva husaciny“. Před nedávnem svou tradici obec zvýraznila odhalením okázalé, 3 m vysoké bronzové sochy husy. Nový symbol městečka dominuje návsi na konci umělé říčky na břehu jezírka s fontánou. Jednu z „pivnic“,  „U zlatej husi“ vede už řadu let paní Anna Jajcayová. Věnuje se pečení hus již téměř 50 let a vybudovala úspěšnou rodinnou restauraci se stopadesáti místy k sezení, částečně v zahradě. Servírují tu skvělá husí játra a pečenou husu s bramborovými lokšemi a červeným zelím. Zpracují na 2300 hus ročně, každá váží průměrně sedm kilogramů. Vozí se z Galanty, pečou se cca 3,5 hodiny v hliněném pekáči. Vzniká neodolatelná pochoutka, za níž přijíždějí labužníci z celého světa.

 

Na hradě Červený kámen

 

Chybí vám zážitek z významné kulturně historické památky? Pak neváhejte – za návštěvu rozhodně stojí hrad Červený kámen. Leží na severozápad od Bratislavy, asi dvakrát tak daleko co Slovenský Grob, stejným směrem.Někdejší renesanční pevnost a sídlo mocných Pálffyovců je dnes vyhledávaným muzeem, dokumentujícím životní styl bývalé šlechty. Hrad je dějištěm mnoha událostí, ať už je pořádají starožitníci, šermíři, sokolníci, či vinaři, vystupují tu i populární zpěváci atd. Krátce - stále se tu něco děje…

 

Malokarpatské vinařské poklady

 

Málokterý návštěvník slovenské metropole při toulce bratislavským historickým centrem odolá lákavé vyhlídce z výškové restaurace zvané UFO. Prosklený objekt futuristického tvaru sedí pevně na nosných pilířích Mostu SNP, křížícího Dunaj nedaleko od Bratislavského hradu. Většina významných objektů města je odtud vidět a dají se pořídit i fotozáběry, skoro nahrazující mapu… Když si vlastním okem připomenete všechny objekty, kolem kterých jste v minulých hodinách prošli, severovýchodním směrem se váš pohled zastaví u siluety Malých Karpat. Pod svahy tohoto pohoří objevíte kromě kulturně historických i architektonických  památek a folkloru ještě jednu – návštěvnicky velmi přitažlivou atraktivitu. V turistických prospektech se vyskytuje pod vše objasňujícím názvem: „Malokarpatská vínna cesta“. Svahy Malých Karpat totiž směřují k jihovýchodu – a to v kombinaci se slunným, mírným  klimatem vytváří mimořádně příznivé podmínky pro pěstování vinné révy. Není divu, že se takových možností ujalo hned několik stovek vinařů… Výsledky své práce na vinicích se poté  každoročně chlubí zejména na „Dni otvorených pivníc“. Nutno přiznat, že na Slovensku je tato akce o mnoho rozsáhlejší, než podobné na Jižní Moravě. V podhůří Malých Karpat se zapojí během dvou dnů více než 150 pivnic“ (sklepů) ve více než 30 obcích, při účasti cca 200 vinařství. Jako vstupenka návštěvníkům slouží suvenýrový zdobený bavlněný sáček na krk, ve kterém si každý bezpečně přepravuje svoji degustační sklenku. Akce zahrnuje celý region, v principu byste mohli ochutnávat ve všech 160 sklepech – což samozřejmě není reálné. A tak záleží jen na vás, jak si svou „vinařskou stezku“ zorganizujete, kolik toho stihnete. Jak jsme viděli, krajem křižují automobily plné účastníků – a tak je jasné, že část z nich, která usedá za volant, nedegustuje, ale užívá si ostatních nabídek, které pro ně pořadatelé připravili. Mezi ty patří široký výběr nealko nápojů – řada z nich vyrobená také z hroznů, ale i bohatá typická malokarpatská kuchyně, na mnoha místech provázená muzikou, zábavou, folklorem. „Víno je dobrým společníkem a podporovatelem dobré nálady ve společnosti – a o to při popíjení vína  spolu s přáteli jde především…“, říkají místní.   S tím nelze než souhlasit. Stihli jsme něco přes deset sklepů, ochutnali vynikající vína ve třech známějších lokalitách, zajímavých i turisticky. Které to byly?

Svätý Jur

Toto starobylé městečko je asi 14 km SV od Bratislavy po silnici č 502. Jeho historické jádro bylo roku 1990 vyhlášeno městskou památkovou rezervací. Vínu se tu daří už více než 700 let. Okolo roku 3000 před n.l. na vyvýšeném ostrově v mokřině pralesa Šúr zakotvili lidé mladší doby kamenné, kteří už obdělávali pole. Pozdější hradiště náleželo do systému tzv. Bratislavské brány spolu s pevnostmi v Bratislavě, Děvíně a Děvínské Nové Vsi. Nejstarší písemná zmínka je z roku 1209. Zachycuje povýšení osady králem Ondrejem II. na svobodné tržní město.  Pozdější dokumenty zaznamenávají nájezdy Tatarů, německou kolonizaci, dobytí Přemyslem Otakarem II. Roku 1647 Ferdinand III. povýšil Sv. Jur na svobodné královské město. Tehdejší rozvoj odráží i architektura pohledných, dodnes dochovaných vinařských domů ze 16. – 17. stol. Pozdější vývoj už nebyl nijak výrazný, Sv. Jur si tak zachoval svůj historický ráz. Památky, které stojí za pozornost, jsou zejména budova první koňské železnice na území Uherska, gotický kostel sv. Jiří s dřevěnou zvonicí, evangelický kostel, sídlo rodu Pálfy, morový sloup se sousoším sv. Trojice, piaristický klášter a kostel svaté Trojice, ruiny hradu Bílý Kámen a zbytky velkomoravského hradiště i hradeb ze 16.století. Kolik jich vyhledáme, to závisí od času, který máme k dispozici…

Pezinok

Leží něco přes 20 km SV od Bratislavy rovněž na silnici č. 502. V písemných záznamech se poprvé objevuje roku 1208 jako "terra Bozin". Během staletí se sídlo postupně měnilo z hornické osady na městečko vinařů. Královská práva svobodného města udělil Ferdinand III. Pezinku v roce 1647. V tomto a následujícím století proběhl největší rozkvět a město se řadilo se mezi nejbohatší v celém Uhersku, hlavně díky produkci kvalitních vín. O století později nastoupil průmysl: rozjela se první továrna na výrobu kyseliny sírové v Uhersku, továrna na výrobu jehel a cihelna. Ke konjunktuře v 19. stol. přispělo i obnovení těžby zlata a zavedení železnice. Poté však následoval postupný úpadek. Ten spolu s poklesem vinařské produkce zapříčinil masivní vystěhovalectví do Ameriky. Oživení nastalo až s koncem druhé světové války. Na čas se administrativním centrem regionu stala sousední Modra, což se na poklesu významu Pezinku také podepsalo. Dnešní Pezinok je moderním městem s průmyslem, kvalitní vinařskou produkcí a – co nás turisty zajímá nejvíce - zajímavými historickými památkami. Zaujme nás historické centrum s typickými měšťanskými domy, ulicemi v pravidelném síťovém půdorysu a zbytky původních hradeb. K nejvýznamnějším památkám patří Pezinský zámek z 13. století, čtyři historicky i architektonicky cenné kostely, renesanční radnice a městské hradby.

Modra

Je na silnici 502 ještě o kousek dál, cca 30 km SV od Bratislavy. Počátky možného osídlení zde spadají do doby rozkvětu Velkomoravské říše. Po vstupu Maďarů do Panonie v 10. století oblast spadla do Uherského království. První písemný záznam o obci Modra je list Bély IV. z roku 1256, vymezující hranice katastru Pezinok. Z doby, kdy Modru vlastnil Matúš Čák Trenčianský, pocházejí první zmínky o modranském vinařství.. V roce 1607 získala Modra od císaře Rudolfa II. statut svobodného královského města. V letech 1610 až 1646 byl vybudován systém opevnění s třemi bránami. Jeho část a tzv. horní brána se zachovaly dodnes. V 17. a 18. století nastalo období největšího hospodářského a kulturního rozkvětu. Středoevropský význam měla od 18. do raného 20. století zdejší keramická výroba - fajáns s charakteristickou pestrobarevnou malbou štětcem, stylově blízká keramice habánské. Je zastoupena v mnoha českých a slovenských muzejních sbírkách. Od roku 1883 se tu vyrábí tradiční modrobílá keramika. Svobodným královským městem Modra zůstala až do roku 1876, poté ji řídil magistrát. Od roku 1939 po deset let byla Modra městem okresním. Nejstarší církevní stavbou je gotický kostel Narození sv. Jana Křtitele, budovaný od poloviny 14. až do 17. století. Stojí v dolní části náměstí. Uprostřed náměstí je římskokatolický kostel sv. Štěpána z roku 1876. Kaple z roku 1740 je zasvěcena Panně Marii Sněžné, kaple z roku 1873 sv. Michalovi, kaple z roku 1876sv. Maří Magdaléně. Na náměstí a v jeho blízkosti lze vidět zbytky městských hradeb. V roce 1991 bylo historické jádro města prohlášeno za památkovou zónu. Prošli jste zajímavosti a dostali hlad? Pak doporučuji v Dolné ulici č. 108 restaurant Mlyn 108. Kromě vynikající kuchyně vás tu potěší interiér, zachovávající trámovou konstrukci stavby, plný svědků minulých časů - od dobových fotografií, přes starožitný nábytek, sérii tradičních krbových kachlů, někdejší řemeslnické nářadí, až po malou, leč půvabnou sbírku flétniček, fléten a fujar.

Děvín pohledný i varující

Místem, pozoruhodným hned z několika důvodů je hrad Děvín. Od Bratislavy není daleko a za příznivého počasí je tu okouzlující výhled na soutok řeky Moravy s majestátným Dunajem. Pod impozantní siluetou zříceniny hradu je kromě jiných zajímavostí i pomník obětem komunistické zvůle a totality. Byl sem situován nejspíš proto, že také pokusy o překonání řeky v tomto místě se snažila řada lidí tehdy uniknout ze života v nesvobodě. S pohnutím na něm čteme fakta: za léta vlády komunistů, slibujících světlé zítřky, bylo na 20.000 osob odvlečeno do gulagů v SSSR, 2 200 000 deportováno, 180 000 uteklo, 80 000 bylo zavřeno za pokus o útěk a více než 400 zavražděno. Návštěvník žasne, že s touto bilancí se dnes komunisté bezostyšně dovolávají demokracie, demagogicky poukazují na „nespravedlnosti“ dnešní doby, plíživě zamlžují historická fakta a snaží se podkopávat orientaci naší země na západní demokracii. Není od věci za dnešní situace ve světě si tato fakta připomínat… Naštěstí hned když se vrátíme do Bratislavy, její dnešní tvář, ale i některé drobné postřehy uklidňují. 

 

Piešťany už 200 let vracejí lidem pohyb

 

 

Slovensko se tradičně řadí mezi země, kde je lázeňství na velmi rozvinuté úrovni. Chlubí se celou řadou lokalit, bohatých na léčivé prameny. Mezi nejproslulejší lázeňská střediska patří Piešťany, navracející pohybové schopnosti pacientům již déle než 200 let. Kromě léčby poruch pohybového ústrojí se tu věnují i léčbě nervových onemocnění. Základními zdejšími přírodními léčivými zdroji tu jsou sádro-sirná termální voda, vyvěrající o teplotě  67-69 °C a léčivé sirné bahno. Minerální prameny jsou sírano-hydrauličitové, vápenato-hořčíkové, sirné, hypotonické termy s obsahem kolem 1500 mg minerálních látek v litru vody a volných plynů, zejména sirovodíku. Chemicky účinnými a z hlediska léčivosti významnými fenomény termální vody jsou zejména sirovodík, sádra a radiové emanace. Příznivou a účinnou léčebnou atmosféru Piešťan podporuje navíc skutečnost, že jsou městem parků, pestrého společenského života a kultury. Svou nezanedbatelnou úlohu však hrají také vhodné podmínky  pro rozvoj sportovních aktivit zdejších obyvatel i návštěvníků. Ani to ale ještě není vše – význam a úspěšnost Piešťan jako lázní podporuje i jejich poloha v západní části Slovenské republiky, v Trnavském kraji, s vynikající dopravní dostupností, navíc v malebném údolí dolního toku nejdelší slovenské řeky Váh. Katastr města zaujímá plochu 4420 ha pod západními svahy Považského Inovce v nadmořské výšce 162 m. První písemnou zmínku o Piešťanech (pod tehdejším jménem Pescan) lze objevit v tzv. Zoborské listině uherského krále Kolomana I. z roku 1113. S nástupem 19. století získal město darem rod Erdődy, který stál za vybudováním prvních zděných lázeňských objektů v klasickém stylu a založil také lázeňský park. V té době působil v Piešťanech první odborník - balneolog, lékař František Ernest Scherer. Opravdový rozmach lázeňství nastal po roce 1889, kdy si lázně pronajala rodina Winterova. Ta z lázní učinila zařízení mezinárodní proslulosti, což pro městečko Piešťany znamenalo přerod ve známé lázeňské město. Koncem 19. století, v roce 1884 vznikl všeobecně proslulý piešťanský symbol – obraz muže, lámajícího berli, který je dodnes ve znaku města. Vzhledem ke své poloze mají Piešťany ideální podmínky pro turistiku či cykloturistiku. Nabízí se široký výběr možností využití volného času -  pro čistý odpočinek a obnovu sil a energie, nechybí však ani pestrý kulturní, sportovní a společenský život. Lázně jsou místy, kde se dají provozovat takřka všechny druhy sportu - od atletiky až po jízdu na koni nebo golf. Neméně atraktivní však je pro lázeňské hosty i širší okolí.

                                                                                                                      Miroslav Navara