Zimní pohádka v Koperu a okolí

Slovinsko je už pár let moje srdeční záležitost. Země, kde můžete vyrazit do Alp, termálů a k moři. I když slovinské pobřeží se svou délkou nějakých 45 km není nikterak velké, tak na tomto malém území můžete obdivovat tolik krásných míst. A jelikož letní dovolenou u moře jsme tu zažili již několikrát ( inspiraci najdete v mém starším článku zde), tak jsem se rozhodla pro změnu a vyrazili jsme si užít tentokrát atmosféru vánoční. A bylo to skvělé rozhodnutí.

 

Moje nejoblíbenější místo celého slovinského pobřeží je jednoznačně Koper. Nádherný přístav s benátským nádechem je také skvělým výchozím bodem pro poznávání jen pár kilometrů vzdálené Itálie. Vyrazit můžete třeba do malebného Terstu a nebo na nádherný zámek Miramare a hrad Duino ( článek v odkazu), který jsme navštívili v zimě i my. Můžete vyrazit i na opačnou stranu, do Chorvatska. Původní plán navštívit Pulu nám nevyšel, tak to zas někdy příště.

Koper nabízí nejen nádherné pláže, kde několik z nich je určených i pro vaše psí mazlíčky, ale i nádherné historické jádro. Město spadalo pod Habsburskou monarchii, pak pod Itálii, Jugoslávii a teprve od roku 1991 se stalo součástí samostatného Slovinska. Centrem města je malebné Titovo náměstí s katedrálou Nanebevzetí Panny Marie a rotundou sv. Jana Křtitele. V čase vánočním je náměstí nádherně nazdobené. Malebné uličky kolem jsou osvícené světýlky a z reproduktorů se ozývají koledy. No atmosféra dokonalá, tu jsme si vychutnávali každý podvečer.

Při naší zimní návštěvě Piranu jsme konečně prozkoumali město mnohem více. Což jsme v parném létě nikdy nestihli. Vyšlápli jsme si i na kopec ke kostelu sv. Jiří, odkud je nádherný výhled na celý záliv a ostatní města. V době naší návštěvy jsme si vychutnali i pohled na vzdálené zasněžené panorama italských Alp. Malými uličkami jsme došli zpět na hlavní náměstí Piazza Guiseppe Tartini. Netypické velké kruhové náměstí bylo kdysi přístav pro rybářské lodě, původně slanisko, který byl kvůli nečistotám a zápachu v roce 1894 zasypán. Na jeho místě poté stálo nádraží místní dráhy do Koperu a po jejím zrušení byl prostor využit pro náměstí, na kterém dnes stojí socha místního rodáka, slavného italského houslisty Giuseppe Tartiniho. 

Jen kousek od Piranu se nachází Izola. Nádherné rybářské město je nyní vyhledávaným přímořským letoviskem. Není sice tak turisticky navštěvované jako sousední Piran, nicméně má určitě své kouzlo. Město bylo založeno v 7.století na malém ostrově při pobřeží Istrie. Odtud také pochází jeho název, z italského slova isola, neboli ostrov. Stejně jako Koper a Piran byla Izola pod vlivem Benátské republiky, z té doby můžeme obdivovat množství památek. 

Až do 17. století se v Izole vyráběla pravidelně sůl. Město nebylo nikdy industrializováno, zachovalo si tak více historický a hlavně poklidný ráz.

Nejkrásnější pláží je dle mého Svetilnik. Jen kousíček od samotného historického centra města. 

Cestou mezi Piranem a Izolou objevíte i malebné místo Strunjan. Jedná se o přírodní rezervaci se stejnojmenným poklidným městečkem. Vyhlášené je především svými salinami, tradičním místem výroby soli. 
Přírodní rezervace Strunjan byla vyhlášena v roce 1990 a zaujímá 160 ha pobřeží poloostrova s přilehlým pásem moře o délce 200 metrů. Jedná se o 4 km dlouhé a až 80 metrů vysoké útesy. Území má tradici rybolovu. S ohledem na ochranu životního prostředí je povolen pouze malými bárkami a jen několik měsíců v roce, aby rybí populace měla dostatek času ve zbývajícím období opět regenerovat.  

Náš vánoční pobyt jsme si moc užili. Užili si každodenní sluníčko a i příjemné teploty. Navíc jsme objevili i nějaká další místa, která jsme vždy v parném létu vynechali. 

Další výhodou je o trochu méně turistů, i když opravdu jen o trochu. Atmosféra byla kouzelná. A jelikož mám v hlavě už další tipy na výlety, tak se určitě zase vrátíme :)