Jáva - Náhorní plošina.

INDONÉSIE : JÁVA - KAWAH IJEN

K nejnavštěvo­vanějšímu místu Náhorní plošiny Ijen v Indonésií na Jávě, patří nádherné jezero Kawah Ijen se svoji neuvěřitelně zelenou barvou. Samotný vulkán Gunung Ijen měří bez šesti metrů dva tisíce. V Náhorní plošině můžete ještě vidět „obra“ Gunung Raung s 3.332 metry a jen o pár metrů nižší Gunung Suket s výškou 2.950 metrů. Poslední sopkou této oblasti je Merapi s 2.800 metry.

Z Banyuwangi (Vonná voda), je vhodné si vzít auto z řidičem a jeďte přes městečko Rogojampi do Licnu, pak přes vesnici Pos Plalangan a odsud už to budete mít, jen deset kilometrů do Pal Tudingu. Z parkoviště se k jezeru musíte vydat pěšky po hliněné prašné a kamenité cestě do strmého kopce k tříkilometrovému pochodu. Před cestou i po ní se můžet posilnit v bufetu, který je levnýa stojí přímo na parkovišti.

První část cesty je nenáročná, čím budete od auta, cesta bude namáhavější a pokud nevede pod stromy, tak žnoucí slunce vám síly nedodá, ba naopak.

Po více jak hodině cestu zdoláte a dorazíte na samý vrchol vulkánu Ijen z kterého se neustále valí sirnatý kouř. Všude na zemi budete mít možnost vidět žluté úlomky síry. Nepodceňte teplotu na, která je o hodně nižší, než na parkovišti a počátku cesty.

Popsat jezero a jeho zelenou barvu se jednoduše nedá, to se musí vidět. Bude to pro vás nesmazatelný zážitek, stejně jako pohled na místní horníky, kteří zde ze dna jezera v nelidských podmínkách těží ručně vulkanickou síru, která má nádherně žlutou barvu. Rozhovor s nimi je velký zážitek a nebudete věřit, jaký za tuto dřinu dostávají plat.

Za vytěžení a vynesení jednoho kilogramu síry dostává dělník pouhých 150 rupií!, což je přibližně třicet haléřů. Při denním vytěžení dvou set kilogramů tohoto žlutého nerostu si snadno vypočtete jejich denní mzdu. Snažili jsme se pokusit tento náklad jen „odlepit“ od země, marně.
Ochranné a pracovní pomůcky tady neznají. Síra se těží holýma rukama s železnou tyčí, aby se nenadýchali sirných výparů místo respirátorů, které používají jen předáci, mají v zubech kus mokrého hadru případně kapesníku.

Jezero Kawah Ijen je největší a nejdéle existující sirné jezero na světě. Jeho hloubka je dvě stě metrů s teplotou dvacet až téměř čtyřicet stupňů.
Skalnaté bílé svahy kráteru jsou strmé a těžce přístupné cesta dolů k jezeru trvá skoro půl hodiny a nahoru jednou tolik. Z jezera stále stoupá hustý kouř, jehož výpary jsou jedovaté a mnoho horníků zde zahynulo a stále tu hrozí, že může dojít k náhlé erupci. Při případném sestupu k jezeru dávejte pozor na výpary síry a pokoušet se ověřit rukou teplotu jezera nedoporučuji.

Musím říci, že Ijen ve mně zanechal obrovský a nesmazatelný zážitek, ale i smutnou vzpomínku na ty drobné chlapíky v otrhaných tílkách a galoších, nebo jen v obyčejných pryžových šlapkách kteří musí živit své rodiny touto nebezpečnou prací. Cestou zpět si budete moci mohli prohlédnout jejich skromná obydlí kde v týdnu žijí, jiní dojíždí denně v časných ranních hodinách z Banyuwangi do vesnice Licinu.

Vidět Kawah Ijen je velmi silný zážitek, který bych přirovnal k cestě ne do pekla černého, ale pekla žlutého.

Cesta zpět do přístavu Ketapang odkud se trajektem dostanete rychle a pohodlně na Bali pojedete nádhernou přírodou. O cestě se to, ale říci nedá její kvalita hlavně v začátku je katastrofální. Pokud budete mít cestu na zmiňované Bali nalodění na trajekt je ihned a tříkilometrový průliv zvládnete snadně za pár minut.

Více o Bali a Jávě si budete moci přečíst brzo v mých cestopisech, které zveřejním. Více mohu poradit emailem. V Indonésii jsem byl měsíc v závěru roku 2009 a mám neskutečné zážitky ze svého týdenního pobytu v denpasarské nemocnici, kde jsem byl operován.