16. 8. U Hlubokého jezera.

8. U Hlubokého jezera.

Hrad zpustl; v šedé tůni jezerní

se prává prádlo, je v ní žab též dosti.

Ach, co tu šlo kdys v době večerní

kol drobných nožek …. snění minulosti.

Machar, Jarní sonety.

Název „u hlubokého jezera“ dlužno brátí v míře hodně zdrobnělé. Pod zmíněným pilířem spatříme totiž v mokrých letech kalužinu skrovných rozměrů, v suchých pouze prohlubeň kamením téměř úplně zaházenou, která však před časy 7 ba prý až 9 m byla hluboká a i v suchých letech vodu držela. To jest „hluboké jezero“ na Helštýně. Veliké i malé děti zaházely během dob jezírko (v dnešní době opět čisté), jehož přívlastek „hluboké“ nejtěžší utrpěl ránu r. 1817, kdy Velká věž nad pátou branou byla sestřílena a řítící se kamení ponejvíce hrnulo se sem do příkopu. Trosky ty tvoří velikou kopku, po níž možno až na most se dostatí.

Jezírko sotva mělo vodu pramenitou. Bylo asi svodem dešťovky s hradních střech. Příkop, v němž se nacházíme, s nemalou práci v živé vytesán je skále, kterou mocných vidíme trčeti balvanech; vedle vidíme klenutí zazděným dveřím se podobající, nad nímž kdysi vedl most a vjezd do vlastního zámku, který později pošinut byl v levo, jak podnes vidíme. O tom později.

Fotogalerie