20. 12. Trubačská věž s poslední bránou.

12. Trubačská věž s poslední bránou.

Zlámané trámy ještě místo značí,

kde pjal se pavlán, dávno zetlely;

A se sbořenin záhuba se mračí

ä ztichlo hrobem sídlo veselí

jen časem havran světla vyhnanec,

oblétá s křikem věže bok,

jak dávné by zde duchy vítal

přes valný, času tok.

Sv. Čech.

Nic nevzbuzuje v nás tak jakýsi pocit truchlosti jako pohled, který skytá se nám na mostě vedoucím přes poslední příkop do vlastního zámku. Vidíme před sebou obrovitou čtyrhranou věž, jejíž přední strana úplně je sesutá, ze stran bočních zbyly úlomky, jen zadní strana pochmurně trčí k nebí, zamračeně hrozíc piety prázdné přítomností.

Jak jinak bývalo zde před věky! Tato věž, nejvyšší v hradě, mívala dvoje poschodí. První spočívalo na neobyčejně vysokém klenuti průjezdu, druhé na mohutných šesti trámech, jejichž úlomky smutně trčí ze zadní strany věže. Trámy ty trčely v předu i v zadu ze zdi ven a nesly balkony, oblíbená to zajisté místa pánů a paní hradu.

V přízemí věže byla goticky sklenuta brána s boční brankou pro pěší, zcela po způsobu brány čtvrté. Památky zdvihacího mostu nalézáme jen v děrách, jimiž procházely zdvihací řetězy. Jako u bran předešlých, nebyly zde Kladky, nýbrž žlábky v dubových trámcích, které nejsou příliš opotřebeny, což zdá se poukazovati k tomu, jakoby zdvihací most jen v dobách válečných býval upotřeben.

Jako snad všecky brány, měla i tato dvoje vrata. Z druhých vrat, které jedinou vrátní do zámeckého dvoru se otvíraly, Vidíme zbytek, jako u druhé brány, hořejší totiž vedoucí trám i s kruhovitým ložiskem, který hrabivá ruka pustošitelů hradu nedovedla vytrhnouti.

Jak krásná tato věž stála se zříceninou, dočteme se v kapitole „Poslední kanonáda na Helštýně“ v druhé části tohoto spisu.

Věž byla určená za poslední záštitu obležených a proto neměla z přízemi žádného vchodu. Vcházelo se do ní oklikou a sice po dřevěných schodech umístněných v kulaté věží, kterou později v zámeckém dvoře spatříme. Schody ty vedly na zeď, od kulaté věže trubačské se táhnoucí, a po vrcholku této zdi vedla dřevěná chodba do prvého ponebí. Postavíme-li se do průjezdu brány, uvidíme v tomto ponebí po pravé ruce dvéře, kterými se ze zdi do věže vcházelo. Vystoupíme-li po žebříku do dveří těch, vidíme, že se zdi do prvého poschodí sestupovalo se po pěti kamenných schůdkách, podnes zachovaných.

Podlaha druhého ponebí spočívala na šestí trámech, které při sesutí věže se ulomily. Úlomky tři trámů trčí po dnes ze zdi. Jak úchvatný musel býti rozhled s galerií věže, o tom aspoň poněkud učiníme si ponětí, vystoupíme-li na Trosky věže po levé ruce, což ze hřbitova dosti pohodlně státí se může.

Věž trubačská byla bezpochyby vystavěna Vilémem z Pernštýna. Před tím byl vjezd do zámku v pravo od nynějšího; při přestavbě učiněna ze starého průjezdu kuchyň, v jejichž zdech zcela patrně vidíme zazděnou původní bránu.

Název „Trubačská“ dostala hlavně za pana Voka z Rožmberka, který každoročně několik neděl na Helštýně trávil. Byl pak pán tento velikým milovníkem hudby a provázelo jej i na Helštýn vždy několik trubačů, kteří měli uloženo, třikrát denně s galerií věže té pěkné melodie troubiti. Pán ten sepsal trubačům svým zvláštní řád, jehož museli se držetí a štědře je odměňoval, překvapili-li ho někdy novou pěknou melodii na svých nástrojích.

Fotogalerie