21. 13. Na hradním hřbitově.

13. Na hradním hřbitově.

O stůjte při nás, duše reku dávných!

Ať také my jsme, čím vy někdy byli

v těch posvátných nám, zašlých dobách slavných.

Kdy úctu, strach budilo české jméno

na stolce slávy vámi povýšeno.

Vilma Sokolova.

Po levé ruce v průjezdu poslední brány nalézá se úzká nízká branka, kterou většina návštěvníků hradu nechává nepovšimnutu. Branka ta zavírala se kdysi z průjezdu a dosud nalezneme ve zdi čtyřhranné otvory pro závoru. Otvor po levé straně sahá vice než 3 m do zdi. Nepatrná tato jinak branka uvádí nás na hradní hřbitov. Jest to obdélník, dnes divoce křovím zarostlý, tak že jen s těží prodereme se na druhý konec, kde staneme před dveřmi, vedoucími do hradní Kaple.

Na otázku, zdali některý z Helštýnských pánů zde jest pochován, můžeme s určitosti odpověděti záporně. První zakladatel hradu Bedřich z Linavy zahynul v družině hrdinského krále Jana Lucemburského v bitvě u Křeščaku; Kravařové měli svou rodinnou hrobku ve Fulneku, pánové ze Sovince, Postupic a Rožmberka prodali hrad za živobytí, pánové z Pernštýna měli rodinnou hrobku v Doubravníku, Ludanicové v Roketnici u Přerova, pánové z Vrbna v Bruntále, takže asi jen hradní úřednici a čeleď, a to snad jen pokud na Helštýně zámecký kaplan býval, tu pochováváni bývali.

Hřbitov v Týně zřízen r 1707. Až do té doby pochovávali Týnští své zemřelé v dosti vzdáleném a často neschůdném Hlinsku. Nejstarší matrika Lipnická sáhá do r. 1622. Dle ní pochováváni obyvatelé Helštýna (v časech pokojných býval tam od r. 1627 jen vrátný) v Lipníku. Jak tomu bylo před třicetiletou válkou, o tom jen kopáním na hřbitově určitějších získali bychom zpráv. Leč, spěte v pokojí!

Fotogalerie