22. 14. Zámecký dvůr s kuchyní a kulatou věží.

14. Zámecký dvůr s kuchyní a kulatou věží.

Snivou protírám si řasu ---

Ta tam pestrosť zašlých dob!

Jen ty štíty z dávných časů

jako starci šedých vlasů

zbyly v nudu našich dob.

Sv. Čech.

Opusťme zapadlý kout hradního hřbitova a vraťme se do průjezdu trubačské věže. Odtud vede nás cesta do zámeckého dvoru, který na první pohled má tvar nepravidelného čtyřúhelníka. Kdysi byl dvůr cihlami pěkně dlážděn; kopáme-li, narazíme místy na starou dlažbu. Padající se zdi sutiny vítr a déšť zanesly dvůr nánosem, který příroda rychle pokryla zelenou dlažbou. V koutech a kol zdi bují černý bez jehož vůni, když kvete, dvůr bývá prosycen. Zrovna proti nám čelí smutně hradní palác, jehož vylámaná okna ponurý na nás upírají zrak. Než tam vkročíme, rozhlédněme se ještě po dvoře!

Zde nejvíce pouta naší pozornosť v pravo v koutě kulatá věž, schodiště to kdysi do trubačské věže. Dosud lze zcela zřetelně pozorovati stopy bývalých točitých schodů. Schody ty byly po jedené straně zapuštěny do zdi, po druhé straně do zděného sloupu, který prostředkem věže stoupal do vrchu.

Schodiště vzalo za své na počátku našeho století, kdy se vandalsky ve hradě hospodařilo. Způsob, jakým bylo zničeno, zřejmě to dokazuje: Zděný sloup, běžící osou věže nahoru, byl totiž podkopán a strhl při svém pádu též dřevěné schody. Děsný chaos zdiva i dřev věž naplňující vyklidily pak robotnici a nezbyly než díry po zapuštěných schodech. Schodiště jest jediná čásť zámku, která podnes jakousi střechu podržela. Zpřelámané trámoví, pokřivené latě a děravý šindel hrozivě trčí dovnitř, jakoby každý okamžik měly spadnouti a opírá-li se vítr o schatralé její boky, vzpomíná vrzavým sténáním lepších dob na Helštýně.

V sousedství kulaté věže nalézá se bývalá kuchyně, do které ze dvora uvádějí nás dva vchody, jeden široký polokruhem klenutý, druhý s vroubením gotickým. Původně byla kuchyně průjezdem a široký vchod ze dvora jest hořejší čásť bývalé brány. Čásť dolejší je zasypána. Zazděná brána do hradního příkopu na protější straně kuchyně jest zejména zvenčí zřetelně znatelná.

Dříve stávalo v každém koutě ohniště, na nichž současně i pro 100 osob uvařiti se mohlo. Klenutí kuchyně vrcholilo uprostřed v komín, kterým kouř a pára přímo z kuchyně odcházely ven. Nad kuchyní byly byty pro hradní čeleď. Nejtěžší ránu utrpěla kuchyně při zříceni se sousední věže, kde hrnoucí se kamení svalilo se z veliké části na její klenutí, které ohromnému nárazu neodolalo. Ještě v předešlém století se jí několikrát příležitostně upotřebilo. Nejen trubačská věž ale i sousední zdi měly dřevěné balkon, všecky pak byly mezi sebou spojeny dřevěnými schody, aby v čas nebezpečí lehce odstraněny býti mohly. Zbytky trámů v sousedních zdech svědčí tomu; neboť jinak by přístup k věžnímu balkonu ani nebyl možným, ani věž neměla jiných dveří než vedoucích na zeď.

Balkony byly asi zamilovaným místečkem hradních paní a panen, neboť poskytovaly čarovný a neobyčejně daleký rozhled po okolí. Jak často zde asi hradní paní nad ruční svou práci schýlená pátravým zrakem vyhlídala do údolí, zda kotouče prachu na silnici nevěstí blížícího se pána s družinou! Jak často za teplého letního večera dumala zde hezounká hlavinka o železném rytíři s vlajícím chocholem na přilbici, kterak mocnými údery buší na vrata, aby dobyl --- tkoucího jejího srdečka. --- Kam zapadly krásný ten svět?

Vše zaniklo. O jak se časy mění!

Kde sličných paní zřel můj vnitřní zrak,

slet na krákorce kavek černý mrak,

by děsným skřekem zaplašil mé snění.

Fotogalerie