25. 17. Zámecká kaple se sakristií.

17. Zámecká kaple se sakristií.

K nejzajímavějším partiím hradu patří zámecká kaple se sakristií. Jest jisto, že již za Kravařů stávala, neboť r 1410. připomíná se při ni kněz Ondřej z Malhotic. Po upálení mistra Jana Husa r 1415. postavil se mocný rod Kravařů v čelo mírné strany husitské a tím asi katolická bohoslužba zde zanikla. Potomní držitelé hradu až na pány z Pernštýna (1474-1553) byli vesměs horliví husité. Při přestavbě hradu posledně jmenovanými pány dostala Kaple dnešní formu. Jest 8,8 m dlouhá a 5 m široká a měla oltář na stěně k tarasu obracené. Nad oltářem vidíme okénko s mohutným kamenným pažením, kdysi silnou železnou mříží opatřené, jejíž vylámání robotníkům při často již zmíněném drancovaní hradu krušnou asi dalo prací.

Naproti oltáři byl východ na hřbitov. Na této straně spatřujeme neklamnou známku přestavby. Vidíme tam totiž gotické dvéře neb okno s kamenným pažením, jehož hořejší čásť klenutím kaple bývala zakryta. Nelze za to míti, že by stavitel, kdyby kapli od základů znova stavěl, toho se byl, dopustil. Jest to tedy dojista okno neb dvéře starší doby. Soudíme, že zde kdysi byl kur či galerie, a že dvéře ony vedly ven na nějakou dřevěnou pavlač a odtud snad i na zeď a po ní k trubačské věži. Ze hřbitovní strany jest okno to dnes zazděno, ale ve zdi spatřiti lze zde zbytky vylámaných krákorců, které snad zmíněnou pavlač nesly.

Druhou známku přestavby spatřujeme ve zdí oproti oknům. Je to hluboký výklenek, který novým klenutím kaple, pokud stávala, úplně byl zakryt. Kaple byla cihlami dlážděná, po nichž v některých rozích spatřujeme zbytky. Pod kaplí zdá se že byla jakás komora s dveřmi na hřbitov vedoucími, snad komora umrlčí. Jak daleko v podélné ose pod kapli sáhala, lze těžko určití, aniž celá ta partie vysoko rumem zasypána jest.

Dvě k Týnu obracená okna skýtají pěkný rozhled po okolí. Jistý skoro 90 letý stařec z této vesnice vypravoval: „Když jsem byl malým chlapcem, vozívaly se z hradu železné brány, dveře, schody aj. k různým stavbám, zejména panského dvoru v Tupci. Já držel při nakládání otci koně. Tenkrát kopalo se též na různých místech v hradě a jednou přišel jsem náhodou k tomu, jak kopající robotnici vypáčili v zemi velký kámen, pod nímž objevila se tmavá krypta, do níž netroufal si nikdo sestoupiti. Přítomný dráb kázal kámen opět přivaliti a pohrozil holi tomu, kdo by nemlčel.“ - - - Na otázku, ve kterém místě hradu se to odehrálo, věděl vetchý stařec jen na to se upamatovati, že s oken bylo viděti do Týna, což jedině o kapli říci možno. Bohužel nebylo možno starce velmi sešlého k tomu pohnouti, aby se dal na Helštýn dovéztí k bližšímu rozpoznání místností, o níž vypravoval.

V sousedství kaple je zákristie. Je to ona místnost, do níž vedou šikmo tlustou zdí pravé dvéře oproti oknům. Především musíme vyvratiti běžné mínění, že zde byla zimní kuchyně. Míněni to povstalo asi okolnosti, že v jednom rohu viděti jest komín, pod nějž tvořivá fantasie ihned postavila ohniště. Avšak při důkladnější prohlídce shledáme, že komín teprv v poschodí svou funkci konal, a že tedy místnost přízemní žádného topení neměla. Druhý důvod pro kuchyni hledám v hlubokých výklencích ve zdi, ve kterých však právě tak jako kuchyňské nářadí, kostelní rouchá a náčiní ukládána býti mohla. Malý sklípek v jednom koutě nelze, jak se to činí, za příruční kuchyňskou komůrku pokládati, vždyť sklípek ten byl pod podlahou, která spočívala na trámech, jejíchž ložiska ve zdí dosud zřetelně jsou znatelná. Co ale konečně kuchyni úplně poráží, jest přístup do sakristie. Dnešní druhý možný přístup ze dvora nestával. Byl to tenkrát pouze vchod do sklepá pod sakristií ležícího a teprv po odstranění podlahy octneme se vchodem tím i v sakristií. A který stavitel vedl by dveře z kuchyně do kaple?!

Sakristie měla dvě do dvora vedoucí okna. Na straně ke kulaté věži spatřujeme též přestavby, jichž účel nelze dnes zjistiti.

Fotogalerie